Byl 6. květen roku 1815, když procházel vstupními vraty gruntu sedláka Josefa Světlíka kněz. Martin Tiefenbach z lokálního kaplanství v nedalekém Klokočově navštívil toho dne jedno z nevětších stavení ve vesnici, aby zaopatřil Alžbětu, umírající ženu hospodáře. Nemoc, označená v úmrtní matrice jako vodnatelnost, ji sprovodila ze světa ve věku dvaceti šesti let. O dva měsíce později nesl kněz viatikum a olivový olej nemocných do statku Johanna Lasara, kde uděloval poslední pomazání zdejšímu podruhovi Georgu Kutschovi. Odcházel z tohoto světa ve čtyřiceti letech a za vydatného chrlení krve.
Léto toho roku sedlákům na Kravařsku nepřálo. Byl až příliš deštivý a větrný červenec. Na lukách hnilo seno a vlhko i chlad nebyly pro nastávající sklizeň dobrým znamením. 23. července se utopila Zuzana, roční dcerka zdejšího cikána Johanna Ondry a pochovali ji na hřbitově v blízkém Klokočově. Zeměmi a městy rakouského císařství se zatím šířily zprávy o výsledcích Vídeňského kongresu, jehož iniciátoři prahli po návratu tradičních dynastií a staré Evropě bez revolučních zvratů. A snad i zde, na periferii habsburského mocnářství dorazila zpráva o červnové porážce Napoleona u Waterloo. Zdejší sedláky po dlouhé generace usazené v statcích a chalupách v malebném údolí Odry však toho roku daleko více zajímalo zrušení zdejšího panského dvora a parcelace půdy. Přístup k nově získaným polím, zasypávání zablácených cest, podmítání strniště a vyvážení hnoje. Zajíci nebo srny okusující stromy v jejich sadech nebo jalovice spásající podrost ve stínu blízkého jedlového lesa. Svět velké politiky zůstával před vraty jejich stodol a zdejší selské rody měly ještě po několik dlouhých generací poklidně hospodařit na polích a lukách položených ve svazích i při údolí řeky.
Dlouhodobý vědeckovýzkumný záměr Muzea Novojičínska je zaměřen na archivní rešerše pozůstalostních spisů venkovského obyvatelstva z oblasti Kravařska a jeho příhraničních částí. Výzkum realizuje pracoviště Žerotínského zámku, společensko-vědní oddělení a je zaměřen na postupné zpracovávání pozůstalostních spisů z vesnic bývalých panství Starý Jičín, Nový Jičín, Fulnek, Odry, Bílovec, Hranice, Kunín, Jeseník nad Odrou, Bartošovice a lenních statků Nová Horka, Hukovice a Sedlnice. V první fázi je zaměřen na sledování proměn venkovské společnosti a životní strategie zdejšího obyvatelstva v předindustriálním období a jeho cílem je kompletní zpracování pozůstalostních spisů venkovského obyvatelstva do roku 1848.