Odborné ošetření sbírkových předmětů zajišťuje konzervátorské pracoviště dislokované v Šenově u Nového Jičína. Toto pracoviště je rozděleno do několika sekcí, které se specializují na konzervaci klobouků a textilu, předmětů uměleckohistorické povahy a výtvarného umění, etnografie a historického nábytku, militarií a kovů. Součástí pracoviště je i stolařská dílna, která umožňuje drobnou výrobu dílů pro potřeby muzea a jejích poboček.
Náročné restaurátorské zásahy a práce se v organizaci řeší pomocí grantů a dotací subdodavatelsky u řádných a certifikovaných restaurátorských pracovišť. Touto cestou jde muzeum již 14 let a je to současný směr menších regionálních muzeí. Jako příklad může sloužit příprava a realizace expozice v muzeu v Bílovci. Výběr a příprava exponátů pro tuto novou expozici zajišťovalo konzervátorské pracoviště ve spolupráci s jednotlivými správci sbírek a autory výstavy. Náročné restaurování několika vybraných kusů obrazů, historického nábytku a praporu se provádělo v certifikovaných restaurátorských dílnách a bylo hrazeno z dotačních fondů.
Odborné konzervátorské pracoviště v Šenově u Nového Jičína, je koncipováno a svou kapacitou plně dostačuje pro konzervaci vlastních sbírek. Svým počtem konzervátorů a vzhledem k počtu spravovaných poboček a depozitářů muzea je toto odborné pracoviště zárukou kvalitní péče o spravovaný historický materiál svých sbírek. Počet zkonzervovaných předmětů odpovídá vytíženosti pracoviště v návaznosti na připravované výstavy a přípravu sbírek pro tyto výstavy. Průběžná konzervace sbírek vzhledem k stavu a hlavně k časové náročnosti a individuálnímu přístupu k jednotlivým sbírkovým předmětům se projevuje zejména v různých počtech zkonzervovaných předmětů za dané období.
Vize do budoucna tohoto pracoviště je hlavně v samostudiu a školení odborných pracovníků v návaznosti na preventivní ochranu sbírek. Rovněž nedílnou součástí pro zkvalitnění práce je dovybavení pracoviště příslušným kvalitním přístrojovým a dílenským vybavením. Modernizace a zvládnutí nových metod v kombinaci s komunikací mezi správci sbírek a konzervátory jsou spolehlivou cestou k zabezpečení kulturního dědictví pro budoucí generaci.