2018

Muzeum Novojičínska získalo prestižní ocenění - hlavní cenu Gloria musaealis za rok 2017

Muzeum Novojičínska získalo čestnou cenu Pěti rudých růží

Gloria musaealis za výstavu "Říše prastará, mocná i zkrocená: Les na Kravařsku mezi středověkem a industrializací".

Muzeum Novojičínska, příspěvková organizace Moravskolezského kraje, získalo prestižní celostátní ocenění - cenu Gloria musaealis za výstavu "Říše prastará, mocná i zkrocená: Les na Kravařsku mezi středověkem a industrializací". Výstava se konala v roce 2017 v Žerotínském zámku v Novém Jičíně a byla výsledkem několikaletého víceoborového projektu podpořeného grantem Ministerstva kultury ČR. Soutěž vyhlašuje Ministerstvo kultury České republiky, Asociace muzeí a galerií České republiky a Český výbor ICOM. Slavnostní předávání cen se konalo 17. května 2018 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze u příležitosti Mezinárodního dne muzeí.

Charakteristika soutěžního projektu: Mezioborový projekt zaměřený na enviromentální dějiny regionu připravovali pracovníci Muzea Novojičínska, příspěvkové organizace od října roku 2015. Výstava je vzájemným dialogem historika, zoologa, botanika a archeologa a provází návštěvníka lesem na Kravařsku (panství Odry, Fulnek, Bílovec, Nový Jičín, Hranice) i jeho proměnami - a to od středověké kolonizace až po nástup industrializace během první poloviny 19. století. Širší laické i odborné veřejnosti muzejní projekt představuje jednotlivé etapy proměny lesa od středověku k industrializaci (koexistence lesa a okolích vesnic, proměny vztahu mezi člověkem a zvířaty na příkladu velkých šelem).

Říše prastará, mocná i zkrocená | Les na Kravařsku mezi středověkem a industrializací

Teaser výstavy

Tisková zpráva: Osudy lesů na Kravařsku a okolních vesnic sahají svými kořeny hluboko do středověku. Rozlehlé království stromů hrálo v životě zdejších lidí svou nezastupitelnou úlohu. Jeho pronikání do každodenního života obyvatel vesnic rozložených po jeho okraji bylo přirozené nejen s ohledem na archetypální představu lesa jako součásti venkovského prostoru, ale rovněž kvůli jeho běžnému hospodářskému významu. Les byl pro ně zdrojem dřeva v různých podobách, lesních plodin neb zvěře. Les vystupoval v příbězích, mýtech a pronikal do snů. Intenzita těchto pevných pout, vzájemného vztahu mezi vesnicí a lesem, se odráží v pověstech tradujících se ještě ve 20. století. Na prahu dlouhého 19. století tvoří les ve sledovaném území i nadále velkou část životního prostoru pro desítky vesnických rodin. Staré mýty a vzpomínky na jeho hlubokou minulost přežívaly především v představách těchto „lidí od lesa“.

Od 20. dubna do 10. září roku 2017 byla v Muzeu Novojičínska, příspěvkové organizaci (Žerotínský zámek, Nový Jičín) k vidění mezioborová výstava "Říše prastará, mocná i zkrocená. Les na Kravařsku mezi středověkem a industrializací". Mezioborový projekt z oblasti environmentální historie přispěl ke komplexnímu vnímání lesního ekosystému a jeho významu v kontextu historické i současné krajiny. Výstava byla chronologicky strukturována a sledovala vývoj lesa v prostoru Kravařska ve čtyřech časových pásmech: I. Pustina nebo prostor protkaný stezkami? (les v období před velkou německou kolonizací v 12. a 13. století); II. Velké tažení proti divočině (vývoj lesa
během středověké kolonizace a proměny lesů v pozdním středověku); III. Zkrocený les. Les raného novověku (šlechtický režijní velkostatek a jeho dopad na vývoj lesa v 16. - 18. století); IV. Nový řád. Les v éře rozumu (počátky lesní vědy a proměny zalesnění v 19. století). Tematické i chronologické členění dává prostor prezentaci lesní fauny a flóry v kontexu dobové interpretace od období pozdního středověku do začátku osvícenství. V prostoru Nové galerie Žerotínského zámku bylo instalováno téměř 150 dermoplastických preparátů savců a ptáků v kontextu dobového výkladu od středověkých bestiářů až k počátkům moderní zoologie.

Detail výstavy:
Koncepce a kurátor - Markéta Máchová, Zdeněk Orlita,
spoluautoři - Petra Mičková, Pavel Stabrava, Eva Sulovská, Irena Zárubová,
grafické řešení - Zdeněk Orlita,
prostorové řešení - Pavel Stabrava,
technická realizace - Josef Dahm, Petr Horák, Břetislav Malčík, Eduard Piterka, Dušan Štěpán,
výtvarné práce - Hana Balážová, Eva Cajsbergerová,
exponáty zapůjčili - Muzeum v Bruntále | Muzeum Beskyd Frýdek-Místek | Národní muzeum | Vlastivědné muzeum v Olomouci | Muzeum Oderska | Vědecká knihovna v Olomouci | Vlastivědné muzeum v Šumperku | Moravské zemské muzeum v Brně | Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně,
reprodukce archiválií - Zemský archiv v Opavě | Státní okresní archiv v Novém Jičíně,
fotografie a videoprojekce - Andere Seite Studio (Litoměřice),
hudba - Do Shaska!
interaktivní aplikace - Jiří Žurek,
nahrávky lesních zvukových stop - Milan Vyležík.
Výstavu finančně podpořili: Ministerstvo kultury ČR | Biskupské lesy (diecéze ostravsko-opavská) | Lesy Beskydy, a.s

Česká národopisná společnost udělila 1. cenu Muzeu Novojičínska, příspěvkové organizaci - Muzeum a pamětní síň Sigmunda Freuda v Příboře!

Česká národopisná společnost udělila v rámci Ankety o nejvýznamnější počin v oboru za rok 2017 v kategorii Výstava a expozice 1. cenu Muzeu Novojičínska, příspěvkové organizaci – Muzeum a pamětní síň Sigmunda Freuda v Příboře za realizaci výstavy "Vyrobeno v Tatře, ale tatrovka to není!" - cenu České národopisné společnosti přebrali pracovníci Muzea Novojičínska na 73. ročníku Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2018 v sobotu 23. 6. 2018 (dostupné na: http://festivalstraznice.cz/predani-ceny-ceske-narodopisne…/). Výstava "Vyrobeno v Tatře, ale tatrovka to není!" prezentovala fenomén společenského jevu rozšířeného v rámci celého bývalého Československa. Jedná se o zhotovování praktických i estetických předmětů v průmyslovém podniku jeho zaměstnanci pro potřebu jednotlivců mimo pracovní plán. Tyto artefakty vznikaly nezávisle na pracovních povinnostech, ale v pracovní době, většinou nelegálním či pololegálním způsobem. Tento výrazný jev lidově označovaný jako fušování byl na výstavě prezentován pomocí autentických předmětů vytvořených v 70. a 80. letech 20. století. Jako modelový příklad byl vybrán automobilový podnik Tatra, který díky mnoha specializovaným pracovištím umožňoval vytvářet široké spektrum rozmanitých předmětů. V rámci několikaletého náročného výzkumu bylo shromážděno nejen množství předmětů, ale také mohl být vytvořen potřebný kontext umožňující komplexní pohled na již zaniklou svébytnou kulturní skutečnost.