Území:
Piaristická knihovna vznikla se založením piaristické koleje v Příboře. Postupně se rozrůstala nákupy, dary a odkazy duchovních z okolí Příbora. Velkými ztrátami byla postižena po zrušení piaristické koleje v 70. letech 19. století, takže se nedochovala v původním rozsahu.
Předměty:
Piaristická knihovna byla zřízena v souvislosti se založením koleje Otců piaristů v Příboře již roku 1694. Tehdy byly do knihovny začleněny první svazky, např. kniha kanovníka staroboleslavské kapituly a chrudimského děkana S. V. Hataše „Scintilla nuptialis pro solatio parochorum excitata“, vytištěná roku 1682 v Praze nebo věroučný a mravoučný spisek boppardského minority Bernardina Mercatora pod názvem „Nucleus catecheticus…“, vydaný roku 1688 v Kolíně nad Rýnem. Každoročně byly do knihovny zapisovány další a další knihy. Největší rozkvět knihovny nastal v 18. století, kdy byla knihovna rozšířena četnými odkazy a dary či nákupy z finančních prostředků koleje. Významný byl odkaz valašskomeziříčského děkana Davida Josefa Láníka, který po své smrti roku 1733 odkázal piaristické koleji celou svou knihovnu v počtu téměř 950 svazků. Problémy začaly pro vzácnou knihovnu v 70. letech 19. století. Tehdy byla po zrušení koleje knihovna uložena naprosto nevyhovujícím způsobem do skleníku na bývalé piaristické zahradě. Škody, které vznikly nevhodné uložením, byly značné. Knihovna byla přestěhována roku 1879 a byl nově zpracován soupis dochovaných knih. Tento obsahuje 2053 děl o více než dvojnásobném počtu svazků. Mezi knihami zcela převažují díla náboženská a filosofická. Dále jsou zastoupena díla historická, paměti, korespondence, svazky týkající se církevního práva, práva obecně, poezie, díla jazykovědná, zeměpisná, národopisná i cestopisná. Pokud jde o jazyk, převažuje latina a němčina. Významnou součástí fondu jsou prvotisky a staré tisky z 16. století. Knihovna zahrnuje 30 exemplářů prvotisků, přes 40 raných tisků vytištěných v letech 1501-1550, dále přes 80 starých tisků pocházejících z 2. poloviny 16. století. Patří mezi ně spisek „Margarita decreti seu Tabula Martiniana“ z roku 1486, tisk „Casus longi sexti et clementinarum od Helyase Regniera“ z roku 1496 nebo dílo německého filosofa a lékaře H. C. Agripppy z Nettesheimu „De incertitudine et vanitate scientiarum declamatio invektiva“, vydaná roku 1531. Většinu fondu tvoří staré tisky ze 17. a 18. století. Bývalá knihovna Otců piaristů v Příboře i přes ztráty, kterými byla zatížena, zůstává se svými 4 500 svazky cenným zdrojem informací pro poznání minulosti. A to nejen stářím fondu, autory či tématikou, ale i individuálními znaky některých exemplářů.
Období:
Nejstarší knihy pocházejí z období 16. století, ale převážná většina ze 17. a 18. století.