Psal se rok 1817. Evropa se již druhým rokem vzpamatovávala z ničivých napoleonských válek, když přijal vídeňský nakladatel Firedrich Christoph Pethers rukopis německého etnografa Josefa Georga Meinerta. První svazek jeho díla s mýtickým názvem Fylgie nabídl tehdejším čtenářům nadšený popis měst a vesnic podél horního toku Odry. Tento rodák z Litoměřic a profesor pražské univerzity nebyl fascinován pouze dramatickými scenériemi zdejší krajiny. Zasáhla jej rovněž hloubka tradice, archaický jazyk a svébytná kultura přežívající na jedné z periférií habsburského soustátí. Pohyboval se v otevřené krajině protkané meandry mladé Odry, v prostoru sevřeném pohořím Nízkého Jeseníku a předhůřím Beskyd. Procházel úrodnou zemí mezi horami, zemí v područí sílící řeky. Navštěvoval selské grunty, chalupy, viděl oslavy slunovratu, ale sedával i v kostelních lavicích, nebo v přítmí loučí poslouchal klapot kolovratů a vyprávění táhnoucí se až k prvním dnům starého světa. Obcházel, poslouchal, sbíral a zapisoval. Poháněn důvěrou Jacoba Grimma sestupoval k prastarým pramenům zdejší identity, které spočívaly mnohem hlouběji než v časech kolonizace středověké lesní pustiny. Byl očarován zdejší krajinou i mohutnými spodními proudy čerpajícími z předkřesťanských mýtů i vzájemného prolínání slovanské a germánské kultury. Byl přesvědčen, že objevil pradávný ostrov. Muzeum Novojičínska chce provést současníky touto dávnou zapomenutou krajinou.
Muzeum Novojičínska se v současnosti mění v moderní kulturní organizaci s cílem atraktivním způsobem přiblížit svým návštěvníkům a příznivcům historie práci sbírkotvorné instituce Moravskoslezského kraje. Hlavním cílem je komplexní prezentace sbírkového předmětu spočívající ve vzájemném dialogu disciplín. Právě prostředí bývalých vlastivědných muzeí vybavené sbírkami z oblasti přírodních i společenských věd je ideálním prostorem pro mezioborovou komunikaci. Muzejní interpretace konkrétního sbírkového předmětu a jeho prezentace, ať již formou výstavy, tištěné publikace či animačního programu se na půdě vlastivědného muzea může podobat mnohovrstevnatému dílu, do jehož tvorby vstupují společně historie, etnografie, botanika, archeologie nebo zoologie. Výraznou součástí nově nastoupené cesty je rovněž implementace nových technologií a práce s multimédii.
Psal se rok 1817. Evropa se již druhým rokem vzpamatovávala z ničivých napoleonských válek, když přijal vídeňský nakladatel Firedrich Christoph Pethers rukopis německého etnografa Josefa Georga Meinerta. První svazek jeho díla s mýtickým názvem Fylgie nabídl tehdejším čtenářům nadšený popis měst a vesnic podél horního toku Odry. Tento rodák z Litoměřic a profesor pražské univerzity nebyl fascinován pouze dramatickými scenériemi zdejší krajiny. Zasáhla jej rovněž hloubka tradice, archaický jazyk a svébytná kultura přežívající na jedné z periférií habsburského soustátí. Pohyboval se v otevřené krajině protkané meandry mladé Odry, v prostoru sevřeném pohořím Nízkého Jeseníku a předhůřím Beskyd. Procházel úrodnou zemí mezi horami, zemí v područí sílící řeky. Navštěvoval selské grunty, chalupy, viděl oslavy slunovratu, ale sedával i v kostelních lavicích, nebo v přítmí loučí poslouchal klapot kolovratů a vyprávění táhnoucí se až k prvním dnům starého světa. Obcházel, poslouchal, sbíral a zapisoval. Poháněn důvěrou Jacoba Grimma sestupoval k prastarým pramenům zdejší identity, které spočívaly mnohem hlouběji než v časech kolonizace středověké lesní pustiny. Byl očarován zdejší krajinou i mohutnými spodními proudy čerpajícími z předkřesťanských mýtů i vzájemného prolínání slovanské a germánské kultury. Byl přesvědčen, že objevil pradávný ostrov. Muzeum Novojičínska chce provést současníky touto dávnou zapomenutou krajinou.
Muzeum Novojičínska se v současnosti mění v moderní kulturní organizaci s cílem atraktivním způsobem přiblížit svým návštěvníkům a příznivcům historie práci sbírkotvorné instituce Moravskoslezského kraje. Hlavním cílem je komplexní prezentace sbírkového předmětu spočívající ve vzájemném dialogu disciplín. Právě prostředí bývalých vlastivědných muzeí vybavené sbírkami z oblasti přírodních i společenských věd je ideálním prostorem pro mezioborovou komunikaci. Muzejní interpretace konkrétního sbírkového předmětu a jeho prezentace, ať již formou výstavy, tištěné publikace či animačního programu se na půdě vlastivědného muzea může podobat mnohovrstevnatému dílu, do jehož tvorby vstupují společně historie, etnografie, botanika, archeologie nebo zoologie. Výraznou součástí nově nastoupené cesty je rovněž implementace nových technologií a práce s multimédii.
Fotoalbum
