Dne 17. června roku 1698 krátce po půlnoci zemřel v jedné z olomouckých kanovnických rezidencí hrabě Albert Bedřich Vetter z Lilie, kanovník metropolitní kapituly, opavský arcijáhen a člen elitního náboženského bratrstva Uctívání let Kristových. Po smrti po sobě zanechal tento syn prvního majitele zámku Nová Horka reprezentativní sbírku obrazů evropských i tureckých zbraní 
, soubor gobelínů, rozsáhlou knihovnu čítající více než půl tisíce svazků a zimní zahradu plnou pomerančovníků, fíkovníků a citroníků. Olomoucký kanovník Albert Bedřich spojoval ve své osobě nejen šlechtictví a kněžství, ale současně rodové sídlo v Nové Horce s duchovním centrem barokní Moravy, Olomoucí. Od příchodu říšského hraběcího rodu Vetter von der Lilie do lůna úrodné krajiny podél meandrující Odry se z původně malé tvrze stává významné aristokratické sídlo, centrum hudební i výtvarné kultury. V květnaté krajině lužních lesů se v polovině 18. století rodí nový barokní zámek, který si díky uměnímilovným aktivitám svých majitelů brzy vysloužil označení „malá Vídeň“. Za reprezentativní fasádou aristokratického sídla se však skrýval rovněž každodenní život šlechtického hospodáře, jeho péče o pole, lesy, louky, zahrady a celý konvolut kulturní krajiny obklopující zámecké sídlo.
Právě osoba Alberta Bedřicha, kněze, kanovníka, člena několika náboženských bratrstev, ale rovněž aristokrata, hospodáře a majitele lenního statku Nová Horka v sobě skrývá oněch pomyslných „tisíc tváří“. Pojďme se během nastávajících týdnů prostřednictvím dochovaného pozůstalostního inventáře a soupisu jeho knihovny seznámit s několika z nich. Poměrně rozsáhlý inventář majetku sestavený krátce po jeho smrti v sobě skrývá nejen seznam cenností („An Silber“), šatstva („In Kleidern“), knih či dobytka na kapitulních dvorech v Týnci či Hodolanech, ale jednotlivé oddíly poměrně spolehlivě odráží i zájmy a vášně tohoto člena kapituly. Sbírka obrazů („In Bildern“) dokumentuje jeho sběratelské ambice a společně se soupisem exotických stromů a rostlin nebo evropských či tureckých zbraní („In Armis oder Gewehr“) rovněž snahu vyrovnat se obecnému trendu a ideálním představám o vzhledu rezidence barokního aristokrata. Ze všech inventárních položek je však nejinspirativnější soupis jeho knihovny představující komplexní myšlenkovou mapu osobnosti olomouckého kanovníka, svědčící o ambicích, snech a mnohdy i nesplněných projektech či jen touze reprezentovat některými knižními tituly představy obecně sdílené v prostředí vyšší aristokracie.