V této kariéře jej potom následovali i další členové rodu a v průběhu 17. a 18. století byli Vetterové coby lenní sudí po biskupovi nejvýznamnějšími představiteli manského sněmu i soudu. Vzhledem k časté přítomnosti v biskupově blízkosti se tak v období raného novověku řadili členové tohoto hraběcího rodu mezi přední dvořany biskupské kroměřížské rezidence. Kromě působení Vetterů v úředních strukturách olomouckého biskupství, vstoupili někteří z nich rovněž do řad olomoucké metropolitní kapituly. Získání kanonikátu a vstup do prestižní komunity metropolitní kapituly, vníž se během barokního období snoubilo šlechtictví (nobilitas) i kněžství (sacerdotium), nebylo vůbec snadným podnikem. Sídelním olomouckým kanovníkem se stal v roce 1672 syn Johanna Balthasara Albrecht Friedrich Vetter z Lilie a o necelých sto let podzěji zasedl v kanovnických štalách Maria Anton hrabě Vetter.
Justus van den Nyport: Anděl Strážce s poutníkem putujícím k milostnému obratzu na sv. Kopečku (1692). Anděl drží členskou matriku bratrstva Uctívání let Kristových s 33 erby zakládajících členů. Mezi nimi je i erb kanovníka a majitele zámku Nová Horka Albrechta Friedricha Vettera z Lilie.
Své společenské postavení v rámci moravské šlechtické obce utvrzovali členové hraběcího rodu Vetterů z Lilie nejen v řadách olomoucké kapituly nebo v čele manského soudu. Společně s dalšími dvaatřiceti aristokraty patřil v roce 1690 olomoucký kanovník Albrecht Friedrich Vetter k zakládajícím členům náboženského bratrstva Uctívání let Kristových. Mezi nejvýznamnější angažmá v průběhu jeho církevní kariréry lze bezesporu počítat právě členství v šlechtickém bratrstvu Uctívání let Kristových odkazujícího k třiatřiceti rokům Spasitelova pobytu na zemi. Společně s dalšími dvaatřiceti aristokraty včetně opata hradiského kláštera spoluzakládal Albrecht Friedrich Vetter toto bratrstvo roku 1690 při oltáři Anděla strážce v poutním kostele Navštívení Panny Marie na sv. Kopečku u Olomouce. Důležitost prestižního společenství působícího při tomto kostele hradiských premonstrátů zdůraznili jeho zakladatelé již ustanovením o maximálním počtu členů, který nesměl přesáhnout dosažený věk Kristova pobytu na zemi. Nový zájemce vstupoval do konfraternity vždy až po smrti jednoho z třiatřiceti bratří. O vzniku šlechtického elitního bratrstva i jeho prvních členech vypovídá dochovaná matrika, jejíž výzdoby se ujal malíř a člen premonstrátského konventu v Hradisku u Olomouce Dionýsius Friedrich Strauss. Matrika obsahující rovněž statuta bratrstva, opis konfirmační listiny olomouckého biskupa Karla z Liechtensteinu-Castelkorna či odpustkové breve papeže Alexandra VIII. představuje bývalého spolumajitele statku Nová Horka a kanovníka Albrechta Friedricha Vettera ve společnosti předních prelátů a aristokratů moravského markrabství.
Jakožto člen této šlechtické konfraternity vzhlížel olomoucký kanovník a bývalý majitel lenního statku Nová Horka během společných modliteb v kostele Navštívení Panny Marie na sv. Kopečku k jedinečnému oltářnímu obrazu. Tomu vévodil motiv archanděla Rafaela doprovázejícího dle starozákonní tradice mladého Tobiáše na pouti do Médie. Představu Rafaela jako Anděla Strážce a putujícího Tobiáše personifikujícího člena bratrstva podtrhují na oltářním obraze nizozemského malíře Justa van den Nypoort rovněž atributy ležící u jejich nohou. Hůl, klobouk a čutora jako nezaměnitené symboly barokního poutníka umocňuje ještě výjev v zadní části obrazu. Té dominuje poutní bazilika Navštívení Panny Marie, k níž pozvolna stoupá procesí poutníků s hořícími svícemi, představující s největší pravděpodobností členy náboženského bratrstva. Před andělem se vznáší dva putti, kteří společně s ním drží rozevřenou matriku šlechtické konfraternity („LIBER FOEDERIS“) Uctívání let Kristových s rodovými znaky zakládajících členů, mezi nimiž nechybí ani černo-červeně čtvrcený štít zobrazující zlaté korunované lvy a stříbrné hrady s černými branami doplněný středním modrým štítkem s třemi liliemi, erb říšských hrabat Vetterů z Lilie. Procesí mířícího vzhůru k milostnému obrazu Panny Marie Svatokopecké se mohl Albrecht Friedrich účastnit nejen coby člen šlechtického bratrstva Uctívání let Kristových, ale do kopce směřujícího k poutnímu kostelu pravděpodobně stoupal rovněž v řadách mariánské kongregace vycházející od bran olomoucké jezuitské koleje. Sodály jezuitské kongregace zasvěcené Panně Marii nedoprovázel kanovník Vetter pouze před oltář svatokopeckého chrámu hradiských premonstrátů.
Dionysius Friedrich Strauss: titulní list členské matriky bratrstva Uctívání let Kristových na sv. Kopečku (1690).
Albrecht Friedrich Vetter patřil rovněž mezi členy mariánských kongregací, které vedli při své olomoucké koleji členové jezuitského řádu. Účast tohoto člena metropolitní kapituly, biskupského mana a spolumajitele lenního statku Nová Horka na oslavách nejvýznamnějších mariánských svátků v řadách studentských kongregací olomouckých jezuitů nebyla žádnou mimořádnou událostí. Již od konce 16. století vstupovali do této mariánské sodality biskupové, úředníci konzistoře, kanovníci, preláti významných moravských klášterů, ale i zástupci zdejší aristokracie a držitelé zemských úřadů. Svou účastí na veřejných slavnostech v řadách kongregace či ještě lépe celebrací mší či některých pobožností tak posilovali prestiž tohoho společenství.
Mariánská kongregace při koleji Tovaryšstva Ježíšova však nebyla jediným bratrstvem, kterému svým členstvím tento moravský aristokrat a kanovník symbolicky propůjčoval svůj rodový erb. Obyvatelé Olomouce jej mohli spatřit i v řadách bratrstva Božího těla působícího při farním a proboštském chrámu sv. Mořice. Dne 19. února roku 1679, v první postní neděli vycházel Albrecht Friedrich Vetter z bran svatomořického farního kostela v čele procesí, které bylo součástí pobožnosti čtyřicethodinové adorace nejsvětější svátosti. Původně středověkou konfraternitu rozvíjející zejména eucharistickou zbožnost a obnovenou teprve před dvěma roky zásluhou Vetterova kolegy kanovníka Ferdinanda Schröffela ze Schröffenheimu podpořili roku 1677 svým vstupem všichni členové kapituly. Tuto skutečnost dokládá nejen zmínka v pamětní knize bratrstva, ale rovněž celostránková ilustrace Antonína Martina Lublinského v matrice této konfraternity. Hlavním motivem je zde síň slávy s personifikací Věrnosti (Fidelitas) doplněné obvyklými atributy, tedy prstenem a malým psíkem, který vděčně olizuje znak císařské orlice na její hrudi. Toto symbolické znázornění metropolitní kapituly spojované v pobělohorském období s čestným titulem „věrná“ obklopují rodové znaky kanovníků, kteří se v roce 1677 stali členy obnoveného farního bratrstva. Pod pravou nohou Věrnosti sedící na vysokém kamenném pomínku spočívá rovněž erb Albrechta Friedricha hraběte Vettera z Lilie.