Malá vesnička Nová Horka (německy Neuhübl), která bývala součástí Albrechtiček a nyní je částí města Studénka, se poprvé připomíná v roce 1374. Jako léno olomouckého biskupství sdílela až do začátku 16. století povětšinou majitele nedalekého hradu ve Štramberku a od roku 1531, kdy byl Štramberk odprodán Lackem z Hustopeč panu Bernardu ze Žerotína na, hradě ve Fulneku. Samostatná tvrz se zde poprvé zmiňuje k roku 1561, v tomto roce ji Anna Marie Cetrysová z Kynšperka († 1568) s manželem Hanušem Haugvicem z Biskupic odprodali spolu s dalšími vesnicemi Herbortovi z Fulštejna. Ještě na začátku 17. století byla tvrz vystavěna z dřeva a kamení a zdaleka ničím nepřipomínala dnešní zámek. Její majitelé se zde často střídali, po Fulštejnech to byli Petřvaldští z Petřvaldu, Sedlničtí z Choltic, od nichž sňatkem statek přešel na Žampachy z Potnštejna a Bruntálské z Vrbna. Roku 1643 připadla nová Horka na hraběte Michaela Ferdinanda Althanna († 1650), po jehož smrti prodali poručníci jeho nezletilého syna statek roku 1660 hraběti Jana Baltazarovi Vetterovi z Lilie.
Císařský plukovník Vetter z Lilie († 1661) pocházel ze starobylého štýrského rodu usazeného od 16. století na hradu Slovenská Bistrica v dnešním Slovinsku. Po sňatku s Renátou Polyxenou Sedlnickou z Choltic se usadil nejprve na statku v Čechách pod Kosířem a v Nové Horce založil vlastní mladší větev rodiny, která zde vládla nepřetržitě téměř po tři sta let a v Rakousku kvete až do dnešních dnů. Ze synů plukovníka proslul nejstarší Albert Bedřich († 1698), který se stal olomouckým kanovníkem a později dómským děkanem. V roce 1672 předali bratři Novou Horku dalšímu z bratří Ferdinandu Fortunátovi (1650 - 1717), který se zasloužil o pokračování rodu. S manželkou Rozinou Alžbětou Strachvicovou († 1726) měl vícerou dětí, řada z nich však zemřela v útlém věku na tvrzi v Nové Horce. Mužské potomstvo zanechal pouze nejmladší z nich Bernard Adam (1690 -1722). Krátce před smrtí otce se narodil jediný syn Karel Josef František Vetter z Lilie (1719 -1792), snad nejproslulejší a nejznámější člen celé rodiny.
Brzy po dosažení zletilosti zde v Nové Horce začal kolem roku 1742 s přestavbou tvrze v pohodlný barokní zámek, který se rozrostl do podoby výpravného šlechtického sídla, kterému se začalo říkat „malá Vídeň.“ Malé biskupské léno v lecčems mohlo připomínat další výpravné sídlo na lenních statcích olomouckého biskupství ve Slezských Rudolticích, náležející nádherymilovnému hraběti Albertu Hodicovi. Hrabě Vetter na zámku shromáždil umělecké sbírky, obrazárnu, znamenitou knihovnu, ve které byly zastoupeny svazky věnované alchymii, magii, okultním vědám. Hrabě měl na zámku údajně svého zlatníka, se kterým ve sklepeních vyráběl předměty z drahých kovů, ale spíše se snažil na základě alchymistických knih vyrobit zlato. Sám údajně muroval, patrně jako zednář byl vídán v zednářské zástěře… Na zámku působila hudební kapela, složená z livrejovaných sloužících zámku, zajížděla zde šlechtická společnost, zábavy stíhaly další světské radovánky a všichni prý přitom velebili pana hraběte.
Nejstarší vyobrazení zámku v Nové Horce na olejomalbě z roku 1790.
.jpg)
Sochy v okolí zámku a zahradní sál v jeho přízemí dodnes připomínají nádheru malého šlechtického sídla. K zámku se dodnes přimyká zámecká kaple Povýšení svatého Kříže, založená roku 1775 olomouckým dómským kanovníkem Antonínem Vetterem z Lilien.
Vše skončilo úmrtím hraběte v roce 1792. Zůstaly pouze dluhy a panství muselo být rodině sekvestrováno, řízení statku bylo na pár let svěřeno do péče příbuzných, baronů Baillou z Hustopečí nad Bečvou. Vdova po hraběti Marie Ludovika hraběnka Orlíková z Laziska (1722 - 1802) zemřela o deset let později v jednom z domů na novojičínském náměstí, děti zámek musely opustit. Část rodiny se odstěhovala do Uher na zámek do Humenného. Když se na zámek dostavil vychovatel hraběcích dětí Jiří Janáček (1778 – 1848), učitel v nedalekých Albrechtičkách, který zle zakoušel s hraběcími synky, byla již rodina pryč a odměna za službu žádná. Správce jej nakonec zavedl do stájí a děd slavného Leoše Janáčka si domů odvedl alespoň oslíka.
Synové hraběte Karla Josefa Františka založili dvě hlavní dosud žijící rodové větve: mladší Ferdinand (1747-1821) větev, která se dále rozvětvila do několika dalších linií, z nichž do dnešních dnů kvete linie v tyrolském Innsbrucku. Starší syn Josef Karel (1741-1826) založil starší větev na Nové Horce, jejímž nejznámějším členem byl jeho vnuk a moravský zemský hejtman Felix hrabě Vetter z Lilie (1830-1913). V roce 1855 se v Opavě oženil s Idou hrraběnkou Arzovou z Arzio-Waseggu (1833 -1903), o rok později však zámek zachvátil požár, po němž zámek dostal svou dnešní podobu, novogotický štít, členění fasády, sedlovou střechu a úpravu vnitřních pokojů. Posledním majitelem zámku byl Felixův syn hrabě Mořic Vetter z Lilien(1856-1945), který zemřel bezprostředně po skončení 2. Světové války v rakouském pohraničním městě Retzu, kde žili dávní příbuzní rodiny hrabata Gatterburgové. Zámek Nová Horka byl rodině zestátněn a potomci hraběte Mořice v současné době žijí ve Vídni.