Město Nový Jičín a jeho zámek jsou spjaty s renesancí, stejně jako je renesance propojena s Žerotíny. Těmito slovy lze charakterizovat nevyvratitelnou historickou spojitost renesančního věku Nového Jičína s jedním z nejvýznamnějších moravských rodů té doby. Stopy Žerotínů staré pět set let se nesmazatelně vryly do architektury města, starých listin a povědomí mnoha generací obyvatel Nového Jičína. Právem je tedy i novojičínský zámek dodnes nazýván přízviskem Žerotínský.
Konec 15. století znamenal pro severovýchodní část Markrabství moravského prudký vzestup hospodářského a politického růstu. Obzvlášť bývalé kravařské statky se stávaly výnosným zbožím mnoha nových šlechtických rodin, a proto se nelze divit, že tento všeobecný trend přilákal k investování i starobylý a bohatý rod pánů ze Žerotína.
Nejstarší písemné zmínky o rodu pánů ze Žerotína pochází z 13. století. Za nejstaršího předka se považuje Blud z Bludova, který vykonával v letech 1213 - 1215 funkci přerovského purkrabího. Na konci 13. století získali jeho potomci ves Žerotín u Olomouce, podle níž přijali nový šlechtický přídomek. Rod Žerotínů se postupem let rozrůstal a získával na vážnosti. A tak se nelze divit, že již roku 1478 byli Žerotínové povýšeni do panského stavu.
První konkrétnější vazbu žerotínského rodu na Nový Jičín je třeba hledat u Jana staršího ze Žerotína (? - 1500), od roku 1475 pána na hradě Fulneku. Nejsou sice známy přímé důkazy, ale je nanejvýš pravděpodobné, že právě on se zasloužil o předjednání odkupu novojičínského zboží od tehdejšího majitele Petra z Pezinku. Jan starší ze Žerotína roku 1500 umírá a následně je obchodní transakce zapsána do zemských desek. Zde již jsou uváděni jako kupující jeho synové Jan, Viktorin, Jiří, Bartoloměj a Bernard ze Žerotína. Správa nově nabytých statků byla zpočátku uskutečňována společně.
Zeměpanské město Nový Jičín na úsvitu 16. století patřilo ke středně velkým střediskům obchodu a cechovní výroby. Od roku 1501 se mohlo honosit vlastní radnicí. Do jeho osudů zasahuje na den sv. Marka 25. dubna roku 1503 velký požár, který tehdy ještě dřevěné město zničil do základů. Tato pohroma se týkala i nejstarších městských listin a privilegií, které byly v souvislosti s tím zničeny. Jedním z mála objektů, které přestály požár s menšími škodami, byl novojičínský městský hrad. Hradní komplex, pocházející z několika historických stavebních období, se stal společně s dalšími hrady, Starým Jičínem a Štramberkem, panským sídlem rodu Žerotínů.
O několik let později, roku 1507, umírá na fulneckém hradě Jiří z Žerotína a následně i jeho bratr Bartoloměj. Rodovým dělením z 30. listopadu roku 1507 dostává do vlastnictví zboží jičínské, zahrnující rovněž hrad v Novém Jičíně, jejich bratr Viktorin ze Žerotína (16. 10. 1474 - 1529). Druhý bratr, Bernard dostal fulnecké zboží. Je nutno podotknout, že při tureckém vpádu roku 1529 se stal Bernard ze Žerotína hejtmanem kraje ve čtvrti jičínské a podílel se i na jeho obraně.
Panování Viktorina ze Žerotína v následujících letech (1507 - 1529) přineslo novojičínskému panství rozsáhlé změny. Viktorin se již v dřívějších letech podílel na likvidaci následků požáru města. Podporoval budování prvních městských kamenných domů a zvláště pak výstavbu svého sídla na novojičínském hradě. Z jeho podnětu bylo dokončeno budování západního a východního hradního traktu. Na 1. zámeckém nádvoří při hradebním systému byly přistavěny renesanční konírny. Důležitá byla rovněž i Viktorinova pomoc při zdokonalení městského obranného systému, do kterého byl zanesen důležitý prvek na východní straně - tzv. Žerotínova bašta. Byla postavena pravděpodobně již v roce 1500 a na římse, která obepínala její střední část, nesla erb s žerotínským znakem. Ten je dodnes uchováván jako cenný fragment v lapidáriu novojičínského zámku.
Bernard ze Žerotína za svého panování v letech 1529 - 1532 se zasloužil o rozšíření novojičínského majetku, když k tomuto zboží přikoupil Hustopeče a také hrad Štramberk. V roce 1532 Bernard umírá a v následujícím roce dochází k dalšímu dělení žerotínských statků. Zboží jičínské se rozdělilo mezi dva syny pana Petra z Žerotína - panství starojické se střediskem na hradě Starý Jičín připadlo Vilému z Žerotína a panství novojicko-štramberské Bedřichu ze Žerotína. Do tohoto statku byl zahrnut hrad a město Nový Jičín, městečko a hrad Štramberk, Šenov, Bernartice, Žilina, Bludovice, Libhošť, Životice, Veřovice, Mořkov, Tamovice, Hodslavice a Rohlina.
S příchodem Bedřicha ze Žerotína nastává nejvýznamnější a nejucelenější stavební období novojičínského zámku. Bedřich ze Žerotína za svého mládí procestoval část západní a jižní Evropy. Vzdělání se mu dostalo na dvoře císaře Karla V. V této době získal nové poznatky o budování italských a francouzských pevnostních systémů. Zvláště italské městské pevnosti byly považovány za jedny z nejdokonalejších své doby. Další důležitou okolností byla Bedřichova znalost uherských protitureckých pevnostních systémů. Svých poznatků využil v roce 1538 při zahájení rozsáhlého projektu přestavby hradu v pevnostní systém nového renesančního zámku jako tzv. kaštelu.
Koncepce přestavby spočívala v soběstačnosti a obranyschopnosti zámku nejen vně hradebního systému, ale i ze strany uvnitř města. Dvacet pět metrů vysoké atiky převyšovaly všechny stavby v okolí a z jejich klíčových střílen bylo možno střežit vše v dostřelu tehdejších zbraní. Navíc renesanční obranné věžice zvýšily počet pozorovatelen k dokonalosti. V současné době lze na zámku spatřit pouze tři tyto věžice, které jsou jen fragmenty z dřívějšího počtu deseti věžic. Zámecký objekt měl obranný obdélníkový půdorys, který vytvářel nároží jihozápadní části městských hradeb. Ve stejném architektonickém stylu byla zbudována Horní brána, která střežila jižní vstup do Nového Jičína. Tato brána společně s rozsáhlým dvorem a přilehlými domy patřila k Bedřichovu majetku.
Architektura 2. zámeckého nádvoří budovaná za Bedřicha ze Žerotína svědčí o přípravě výstavby renesančních arkád, které realizoval až jeho syn Jan na pozdějším žerotínském panství v Náměšti nad Oslavou.
Účelnost a praktičnost zámecké stavby byla posvěcena zbudováním reprezentační renesanční lodgie při dnešním středním traktu. Lodgie byla obohacena toskánskými sloupky a na své předprsni dodnes nese kamenný alianční znak stavitelů Bedřicha ze Žerotína a jeho manželky Libuše z Lomnice, dědičky části náměšťského panství. Libušin erb se skládá z klenotu křídla a helmice, erb Bedřichův s tradičním žerotínským lvem s korunkou na třech pahorcích je završen rovněž helmicí, doplněnou korunou s klenotem lva. Nápis pod oběma heraldickými erby uvádí jména obou manželů.
Panování Bedřicha ze Žerotína bylo naplněno mnoha soudními rozepřemi s bratrem Vilémem ze Starého Jičína. I Bedřichovo členství v Jednotě bratrské a podpora omezování vlivu katolických a kališnických obřadů vedly k dalším soudním sporům. Přesto si tento rázný a rozšafný Žerotín zachoval trpělivost a důstojnost a městu Novému Jičínu udělil různé druhy milostí, jako kupříkladu v roce 1538 osvobození od šenkování panských vín.
V roce 1541 však náhle Bedřich ze Žerotína umírá a zanechává po sobě manželku s nezletilým synem Janem (? - 1596) a dcerou Martou. Jeho dědictvím byl i nedostavěný novojičínský zámek a dluhy spojené s jeho přestavbou.
Další stavební práce na zámku sice nepokračovaly takovým tempem jako za Bedřicha, ale život se zde zásadně nezměnil. Nadále se zde pořádaly bohaté hostiny a plesy, na které se sjížděla okolní šlechta. Častými hosty zde byli Sedlničtí z Choltic nebo kupříkladu Jan Kropáč z Nevědomí. Rovněž tak podpora protestantské církve ze strany žerotínského rodu neutuchala. Jejím projevem bylo roku 1544 privilegium pro bratrský sbor v Novém Jičíně. K významné události došlo na obecném sněmu olomouckém roku 1555, kdy byl již plnoletý Jan ze Žerotína přijat do rodů starožitných. Byla to velká čest, která byla jeho rodu tehdy prokázána.
Malý zájem Jana z Žerotína o zámek a panství vyústil 5. července roku 1558 v rozhodnutí obojí odprodat. Kupcem se stal Jan Kropáč z Nevědomí, pán na Hranicích, který za ně zaplatil 39 000 moravských zlatých (čili 19 500 kop českých grošů), což byla Žerotíny záměrně nadsazená cena vzhledem k pouhým 1800 moravských zlatých výnosu panství v roce 1558. Protože v Novém Jičíně byl znám tvrdý Kropáčův postoj k poddaným, rozhodla se celá městská obec, že neuzná novou vrchnost. Usnesla se, že zaplatí tuto vysokou kupní cenu Janovi z vlastní kapsy. Současně se novojičínští rozhodli, že se poddají s celým panstvím císaři Ferdinandovi I. Habsburskému. A tak již 20. července 1558 po přijetí delegace města, v níž byl i známý Ondřej Řepa z Greifendorfu (? - 1596), byl zvláštním listem přijat Nový Jičín pod ochranu císaře a stal se městem komorním. Znamenalo to, že odváděl své dávky do královské komory - pokladny, čímž se stal zeměpanským statkem.
S odchodem Jana ze Žerotína z Nového Jičína na náměšťské panství nastává nová kapitola dějin nejen města, ale i žerotínského rodu. O šest let později Janova první manželka Mariana z Boskovic povila v Brandýse nad Orlicí nejslavnějšího člena rodu, Karla staršího z Žerotína (1564 - 1636).