Impulzem k zahájení železniční výroby bylo vybudování nové železniční trati ze Studénky do Štramberku, která měla primárně sloužit pro dopravu vápence ze štramberského lomu do Studénky, odkud pak putovala dál do hutí v Ostravě.
S ohledem na kvalitní strojní vybavení a schopnosti jeho pracovníků, zahájili kopřivničtí v roce 1882 výrobu železničních vagónů nejprve nákladních, později osobních, a nakonec i motorových vozů. Tato výroba se stala hlavním výrobním programem pro několik následných desetiletí a zanikla až v roce 1956, kdy musela ustoupit výrobě nákladních automobilů Tatra. Celkem byly v Kopřivnici vyprodukovány desítky tisíc vagónů.
První objednávku na pět vagónů na uhlí a deset nákladních vagónů uzavřela kopřivnická továrna 1. 7. 1882 s firmou Bratří Gutmannové. Výroba vagónu se pak na desítky let stala stěžejním výrobním programem firmy, která přizpůsobovala sortiment potřebám klientů. Typová platforma vyráběných kusů byla opravdu široká a odvíjela se od materiálu, který měl konkrétní vagón převážet.
První osobní vagóny vyjely z továrny v roce 1886 a jejich výroba v následných letech nepatrně kolísala. Největšího počtu dosáhla vagónka v roce 1909, kdy vykázala 521 vyrobených osobních vagónů.
Zakázky na výrobu vagónu byly v letech 1882 – 1892 přicházely prakticky ve 100% z rakouského mocnářství. Trvalejší odbyt nastal až od roku 1905, kdy bylo vyexpedováno 325 vagónů. V období I. Světové války se veškerý export zastavil. Hlavní odběratelé vagónů mimo monarchii byli do roku 1915 Bulharsko, Rumunsko, Turecko, Srbsko a Řecko. Stabilnější odbytové pozice se podařilo vybudovat pozice pouze ve Francii a Itálii.
Spolu s vagóny byly od roku 1928 vyráběny také železniční motorové vozy. Jednalo se lehké motorové vozy určené pro regionální tratě ČSD a od roku 1948 pro celou železniční síť v rámci Československa. Jejich výroba probíhala v letech 1948 – 1956 v Tatře Kopřivnice a ve Studénce. Vyráběné typy nesly označení M 11, M21 M120, M130. Asi nejznámější typem je M131.1, přezdívaný Hurvínek, který byl vyráběn až do roku 1956 zpočátku v Kopřivnici a později ve Studénce.
Nejopomíjenější kapitolou železniční výroby v Kopřivnici jsou železniční drezíny. Stejně jako u vagónů byly vyráběny verze osobní a nákladní. Jako platforma některých z nich byla použita konstrukce osobních automobilů kdy zpravidla motor a karoserie budil dojem, že se jedná o automobil na kolejích. Takto se jevily především drezíny inspektorské. Nákladní drezíny se vyvíjely s časem a potřebě převáženého materiálu. Výjimku tvoří Obrněná drezína T18, která byla v několika kusech dodána polské armádě v roce 1926.
Ukončení železniční výroby v roce 1951 definitivně uvolnilo prostory v podniku Tatra pro výrobu automobilů.
Fotoalbum
