Puma, kačena, krab
Tatra, tak jako mnohé jiné firmy, čerpá pro své názvy vozů či jejich dílčích částí také ze světa zoologie. Je to přirozený vývoj, lidé od nepaměti přirovnávají a zároveň přisuzují neživým věcem vlastnosti z přírody živé.
Není proto divu, že si jednou Karel Loprais s panem Stachurou a dalšími při jízdních zkouškách probíhajících na jižní Moravě v pískovně u Hodonína pojmenovali ve sklípku u vínečka svou T 815 Pumou, jak si zavzpomínal pan Stachura, když jsme se pídili po příběhu vzniku přezdívky. Tak jako je mrštná, rychlá a dravá tato šelma, se prokázala i tatrovka těmito vlastnostmi - jako historicky nejúspěšnější český sportovní automobil všech dob.
Tatra 805 naopak nezískala své přízvisko kačena či kvíčala zrovna za svou chrabrost. Kačena se jí říkalo pro její typický kolébavý pohyb při jízdě v terénu, Kvíčala pro zvuk chladících ventilů motoru. Osmsetpětky sloužily pro nespočet sektorů, od původního využívání v armádě přes hasičské verze až po zametací stroje či pojízdné knihovny. Zmiňme i další zajímavé názvy spojené s tímto osobitým vozem. Některé z těchto trambusových čtyřkolých tatrovek radistů získaly jedinečné názvy, byť ne ze zvířecí říše – čtvrtek, pátek, sobota, neděle,…
V expozici muzea potkáte i kraba. Upravený prototyp tahače T 815 4×4 získal interní jméno Krab podle krabího chodu. Kola obou náprav se dokáží natočit stejným směrem. Autoři režimu All-Wheel Steering – Ing. A. Bezděk a prof. Ing. M. Apetauer, DrSc. – tuto vychytávku vymysleli prvotně pro usnadnění nájezdu například k rampě.
Kobra, motýl, komár
Názvy zvířat si tatrováci pomáhali i při označování nejrůznějších dílčích částí a součástek tatrovek. Podle tvaru hada v obranné pozici se zvednutou částí těla získal název i díl sání u nákladních automobilů. Jde o součástku, která ční nad kabinou. Nasává studený vzduch do motoru tak, aby se nedostal do kontaktu s teplým vzduchem z motoru, který je odváděn koncovkou výfuku ve spodní části podvozku.
Motýl a komár jsou díly, které jsou skryté v podvozkové části. V případě motýla jde o velký odlitek u nákladních automobilů s kombinovaným pérováním, umístěný nad nápravou. Díl doopravdy vypadá jako motýl s rozevřenými křídly. A krvežíznivý komár překvapivě tatrovkám naopak velmi pomáhá. U vozidel se vzduchovým pérováním se polohový ventil, který svým tvarem připomíná komára, stará o správné nastavení odklonu polonáprav od vozovky.
Zajíc, želva, prasátko
Tatrovky mezi sebou skrývají ale také zajíce, želvu, ba dokonce i prasátko. Želvu a zajíce nejdeme v přídavné (sestupné) převodovce. Jedná se o soukolí, které mají různé převodové poměry. U T 815 nalezneme symboly těchto zvířátek na palubní desce a to na spínači, kterým si řidič řadí (za klidu vozidla) podle potřeby rychlejší (zajíc) či pomalejší (želva) převod. Prasátko ve tvaru válečku, ve kterém se ukývá píst, řadí přední pohon (nebo uzávěrku diferenciálu).
Mezi tatrovkami se skrývá i slůně. V pořadí první prototyp Tatry 162 dostal svou přezdívku díky své barvě. Originál u nás sice bohužel nenajdete, vlastní ho jeden soukromý sběratel, náklaďák si ale v expozici prohlédnete na velkoformátové fotografii na jedné z plachet.
Přijďte se podívat do Muzea nákladních automobilů Tatra. Ono vlastně všechny tatrovky jsou především velké krásné kočky.
Kateřina Mokryšová
