Jiří Baum: Dobrodruh a vždy elegán, který sbíral po světě pavouky
Jak tě napadlo zpracovat právě téma Jiřího Bauma?
Minulý rok navštívil muzeum novinář z MF a při jednání padlo jméno Baum a Foit. Vzápětí jsem zjistil, že v muzeu máme fotky, které poskytl Petr Baum, syn cestovatele a zoologa Jiřího Bauma a jeho paní Růženy Fikejzlové-Baumové. Tak mě napadla myšlenka udělat výstavu. A protože tady nemáme ani jeho Tatru 72, přišlo mi jako dobrý nápad nechat si vyrobit model. Od kolegyně Míši Bortlové jsem dostal tip na pana Krnáče z Děčína, který se dlouhodobě výrobou modelů zabývá. Má velice zajímavou sbírku modelů automobilů Tatra, resp. aut vyráběných v Kopřivnici ještě v době před tatrovácké až do dnešní doby, od osobních přes nákladní a všechny v diorámatech. No, oslovil jsem ho a on byl velice vstřícný, protože Baum a jeho tatrovka ho i jeho kolegy zaujala a už dávno ji měli „v merku“. A dohodli jsme se. Z muzea jsme dostali nějaké peníze a z pohledu poměru cena-výkon jsme dostali velice špičkový model, kterým se budeme, pokud vydrží, chlubit ještě za dalších 100 let.
Říkal jsi, že je to 3D tisk?
No, podle toho, jak mi popisoval, postupoval tím způsobem, že některé věci si nechal vytisknout ve 3D. Ale on sám není příznivcem tohoto postupu, protože když tiskneš ve 3D, pokládáš vlastně vrstvy, takže bok modelu je pak vroubkovaný. Proto si některé části nechal vytisknout a následně si podle toho udělal formu, tu vybrousil a díl odlil. V té chvíli je stěna hladká. Takže z jeho pohledu je stále technologie odlévání lepší.
Kolik času ti zabralo studium a dohledávání materiálů z archivu? Nebo jsi čerpal pouze z materiálů našeho muzea?
Samozřejmě jsem kontaktoval pana doktora Jůna, což je zaměstnanec Archivu Národního muzea, který se dlouhodobě českými nebo československými cestovateli zabývá. No a v Archivu Národního muzea je uložený i fond fotografií a dokumentů vztahujících se k Jiřímu Baumovi, ze kterého jsem také čerpal. Plus literatura a samozřejmě věci, které nashromáždili naši předchůdci v bývalém Regionálním muzeu v Kopřivnici, protože ti se snažili nějakým způsobem také sbírat o cestovatelích tatrovkami všechny možné dokumenty. Případně byli v 60. letech v kontaktu s panem Foitem, který muzeu nabídl svou T 57, se kterou po 2. světové válce odjeli se svou manželkou do Afriky, odkud se po únoru 1948 již domů nevrátili. Tenkrát to nějak nedopadlo a muzeum tatrovku nezískalo. A ani nevím, kde skončila.
Proč se Baum rozhodl cestovat tatrovkou?
Organizátorem první cesty byl hlavně F. V. Foit, který si Bauma vybral až na druhý pokus, první kandidát mu na poslední chvíli odřekl a tak s ním jel Jiří Baum. Foit si podle všeho tatrovku vybral pro její průchodnost terénem. A po dobré zkušenosti z první cesty mu pak pro jeho další cestování připadala tatrovka logická volba. Navíc si myslím, že pro podnik Tatra byly jeho cesty dobrou reklamou, což dokládají i vzniklé reklamní koláže z Baumových fotografií a záznamů z cest.
Dá se tedy možná říct, že Baumovy cesty i Tatra financovala?
To přesně nevím… Financování jeho cest šlo z velké části z jeho strany, ale získal podporu také od ministerstva zahraničních věcí a ministerstva obchodu. Pocházel z dobře situované rodiny. Proto si taky mohl dovolit koupit si auto a nechat si ho přestavět.
Než jsi přišel do Kopřivnice, působil jsi v Národním technickém muzeu v odboru železničního muzea. Znáš nějakého cestovatele, který třeba jezdil po železnici?
Rozhodně. Český cestovatel, přírodovědec a sběratel Josef Kořenský, se kterým se znal i Jiří Baum. Ve 20. a 30. letech se spolu setkávali v Praze, protože bydlel na Smíchově. Víš, v současné době jsme odchováni Hanzelkou a Zikmundem, ti byli odchováni Baumem a Foitem a dalšími a ti měli za svůj vzor právě Josefa Kořenského. Dnes, když se zeptáš, kdo to byl Josef Kořenský, možná dva ze sta ti odpoví, že to byl cestovatel. Byl to člověk, který vlastně ve své době skoro každý rok někam vyrazil - Evropa, Afrika, Japonsko, cesta kolem světa… sbíral materiály, vzorky i pro instituce v Čechách…ale v té době, kdy jezdil tak jediná šance byla buď pěškobusem, vlakem, lodí nebo kočárem. Předpokládám, že do Solné komory - to je rok 1872 - tam použil ještě z Lince do Českých Budějovic koňskou dráhu, což je zajímavé, protože na konci svého aktivního cestování v roce 1913 do Calais jel již určitě klasickým vlakem … Je také zajímavé, že v Austrálii v Adelaide právě Jiří Baum bydlel ve stejném hotelu, ve kterém dříve pobýval i Josef Kořenský. Měl od něj reference. Může to znamenat, že část cesty po Austrálii uskutečnili po jeho stopách.
A na svých cestách sbíral materiál pro Národní muzeum…
Ano, jako zoolog byl i zástupce Národního muzea. Sbíral vzorky pavouků, brouků a všeho možného. Byť na pavouky se specializoval. Také jako fotograf přivážel z cest nespočet fotografického materiálu. A psal také příspěvky do novin a knihy. Pro představu Národní muzeum stále ještě Baumovu sbírku nemá zpracovanou celou, tolik toho je. A navíc zpracovávají postupně vzorky i jiných cestovatelů…Všechno je to postupný zdlouhavý proces.
Plánovali svou cestu kolem světa dopodrobna? Jeli podle nějakého itineráře?
Samozřejmě měli vypracovaný itinerář, to bylo nutností, museli mít koupené dopředu lístky na loď. Ale je pravda, že se jim to trochu zhroutilo, po projetí Austrálie a Japonska nakonec nabrali zpoždění a plánovanou cestu Spojenými státy od západního pobřeží k východnímu vzali „letem světem“, v podstatě „jenom“ projeli Sierru Nevadu, navštívili Národní park Sequoia a pár dalších míst a v San Diegu se nalodili, aby se přes Panamský průplav, Karibik a Atlantik dostali rychle do Anglie. Cestu měli naplánovanou zhruba na rok a z nějakého důvodu se museli vrátit domů. Z Anglie se pak vraceli pak přes Lamanšský průliv, přes Holandsko a Německo.
Kolika jazyky se pan Baum domluvil?
Podle všeho jedenácti - mimo jiné německy, anglicky, francouzsky, pak italsky, španělsky, pak tam byla arabština a určitě také malajština … a další.
A v Japonsku se domlouval?
Je možné, že nějaké základy japonštiny měl, pohyboval se v Praze ve společnosti, kde Japonsko nebylo neznámým pojmem.
Jak na tom byla s jazyky paní Baumová, víš?
Ta cestovala už předtím, než se seznámila se svým mužem, takže ano, Růžena Fikejzlová-Baumová minimálně mluvila francouzsky a německy, snad i anglicky, myslím.
Na vernisáži jsi vyprávěl, jak se vždy hezky oblékali…
Je to vidět na mnoha obrázcích. Paní Baumová s kloboukem, v šatech, nesmí chybět bílé rukavičky, psaníčko a bílé botky… A to třeba i na lodi Romolo, která nebyla klasickým parníkem „Titanicového“ typy. Šlo o loď, na které se hlavně převáželi italští imigranti do Austrálie a zároveň sloužila jako nákladní loď. I na ni se fotí v šatech s kloboučkem. Na jiné fotce je elegantní v šatech v podstatě v buši.
Jakou roli sehrála na cestách paní Baumová? Působila pouze jako doprovod svému manželovi?
Podle některých fotografií lze usoudit, že rozhodně fotila. A pokud se ptáš, jestli řídila, pak asi ano. V knize Kolem zeměkoule Jiří Baum popisuje jednu strastiplnou cestu po Austrálii, kdy ho strašně bolely zuby a rychle se museli přemístit do civilizace. V tomto případě rozhodně řídila paní Baumová. Zároveň si myslím, že žena, která cestovala dávno před tím, než vyrazila do světa se svým mužem, prostě vůdčí list vlastnila. I když dříve cestovala určitě vlakem nebo lodí.
Ví se, co se stalo s expediční tatrovkou?
Expediční T 72 skončila někde na statku ve středních Čechách, kam byla převezena a zneschopněna, aby ji nemohli Němci zrekvírovat. A nástavba skončila údajně jako kurník, ale kdy a kde stopa končí, nevím. Je možné, že teď, když se o tom bude trochu v médiích mluvit, třeba se někdo přihlásí a řekne, že má zbytky kurníku ze 72 nebo ví, kde jsou. To by bylo super, kdyby se zachovala byť jenom jedna část, to jsou právě ty věci, které by měly v muzeu tohoto typu být, i kdyby to byla třeba kapota nebo jenom třeba okno.
Jak nebezpečné bylo jejich cestování? Šlo jim někdy o život, dostali se někdy do doopravdy prekérní situace?
Už jsem se zmiňoval o bolavých zubech. Zajímavou situací byl také přejezd průsmykem Madura na jihu Austrálie, vede podél pobřeží a je tvořen velkými kamennými útvary, plochými kameny. Projížděl řekněme cikcak a Baum ve své knize vzpomíná na to, jak před průsmykem proti nim jeli místní Australané autem a varovali je, že tímto extrémně náročným úsekem neprojedou. Nakonec projeli. To jenom hovoří o konstrukční odolnosti tatrovky a schopnosti projet jakýmkoli terénem.
Když jsem se ptala na zdraví, napadá mě, nechali se před svými exotickými cestami očkovat?
Vidíš to je zajímavá otázka. Na to ještě v tuhle chvíli nedovedu odpovědět ale myslím si, že to nepodceňovali. Tehdy už existovaly vakcinace na neštovice, to rozhodně využili, proti pravým. Tetanus, tuberkulóza, žlutá zimnice…před cestou do Afriky se nechali očkovat na břišní tyfus, choleru… Ale to je spíše spekulace. V Africe byl Baum ale minimálně dvakrát, musel vidět, jak to v takové zemi vypadá, když člověk umírá na tyto nemoci.
Na vernisáži ses zmiňoval, že snad byli Baumovi při jejich poslední cestě varování na hranicích, aby se nevraceli, tušili, že se blíží něco zlého…
Pokud k tomu doopravdy došlo, mám to pouze z ústního podání od kolegy, pak ho snad měli varovat švýcarští celníci. Ale my se na ty události díváme z dnešního pohledu, už víme, jak to proběhlo a jak to skončilo, takže si říkáme „proč se jen vrátil?“. Jenže to on v té době nevěděl a ani to vědět nemohl, měl tady rodiče, měl tady dům, existenci, všechny známé, navíc to podle všeho byli opravdu vlastenci, takže jim zřejmě připadalo zvláštní, že by v této těžké chvíli měli opustit zemi. Nemohli tušit, že se může zrodit něco takového v hlavách lidí, to co potom začali Němci od roku 42 uskutečňovat - likvidaci židů…
V Austrálii žije syn Jiřího Bauma… Podělil po svých rodičích „cestovatelského ducha“?
Petr Baum emigroval s celou rodinou do Austrálie v roce 1985. A ano, dalo by se říct, že lásku k cestování zdědil, vyrážel minimálně jednou ročně za dobrodružstvím po celém světě. Po roce 89 jezdil každý rok i do České republiky. Jinak v Austrálii působil jako učitel na soukromé škole v Sydney.
Lákalo by tě takové cestování po světě taky?
Bylo by to zajímavé vzít nějaké auto a projet to tak jako Baum, po jeho stopách. Dneska to tam vypadá trošku jinak, už tam jsou asi lepší cesty, ale myslím, že by to bylo stále dobrodružství. Hlavně v Austrálii. Zajímavé by to bylo i ve Spojených státech, kdybychom vyjeli z velkých měst, tak bychom byli v úplné divočině… takže ano, proč ne. Nějakým zajímavým autem, kdyby na to byly finance a čas. Možná k tomu jednou dojde…
A na závěr ještě malé pozvání na tvou přednášku k výstavě…
Přednáška bude o Jiřím Baumovi, bude to trošku hlubší přehled jeho životních cest, nebude to soustředěné jenom na T 72 a jeho cesty s ženou po roce 1931, tak jako je zaměřená právě naše výstava. Budeme si povídat také o prvních, to znamená dvě cesty do Afriky, do dnešní Indonésie a do Spojených států.
Děkuji za rozhovor, Pavle.
Tak tedy pokud vás téma cestování Jiřího Bauma zajímá a napadají vás další otázky, přijďte je položit našemu kurátorovi osobně. Ve čtvrtek 21. listopadu 2024 v 16:30 vám je rád kurátor Pavel Bek zodpoví v Muzeu nákladních automobilů Tatra Kopřivnice v přednáškové místnosti. Vstup je zdarma a jste srdečně zváni.
Kateřina Mokryšová
Fotoalbum
