Historie budování sbírky vozidel Tatra se datuje od konce druhé světové války a je spojena se srpnem roku 1947, kdy bylo díky aktivitě Emila Hanzelky poprvé zpřístupněno nově zřízené Lašské muzeum v bývalé vile Josefa Šustaly. V roce 1953 se sbírkotvorná činnost zaměřila na vytvoření kompletní typologie výroby vozidel Tatra a realizací byl pověřen Josef Veřmiřovský, bývalý zkušební řidič a závodník. Díky aktivitě obou pánů čítala v roce 1967 sbírka již více než padesátku osobních a nákladních vozidel, řadu motorů a podvozků a rovněž motorový vůz Slovenská strela.
Od roku 1967 se v souvislosti s novým výstavním pavilonem, postaveným v blízkosti Šustalovy vily, začal používat název Technické muzeum Tatra, přičemž muzeum a sbírka přešly přímo pod správu podniku. Sbírkotvorná činnost od té doby až do poloviny 90. let je pak spojená s Karlem Rosenkranzem, který v daném období více než zdvojnásobil počet sbírkových předmětů, zasloužil se i o stavbu replik prvního osobního vozidla Präsident a prvního nákladního automobilu a zpracoval podrobný typologický přehled výrobků automobilky. Rovněž se v roce 1997 zasadil o prohlášení prvního souboru 46 předmětů kulturními památkami.
Celá akviziční činnost však byla bohužel od počátku 90. let až do období do roku 2013 jen velmi omezená, a to zejména z důvodu opakujících se existenčních problémů samotné automobilky. Situace se zásadním způsobem změnila po vstupu českých majitelů do Tatry v březnu 2013. Nastal čas nových nákupů, byly zahájeny restaurační práce a doplňování sbírky tak, aby cílově byly zastoupeny všechny vyráběné typy (nebo alespoň jejich části). A právě toto období je spojeno s Ondřejem Skácelem, který je dle mého názoru více než důstojným nástupcem výše zmíněných ikon muzejnictví v Kopřivnici, a to s veškerou úctou k nim.
Otec dvou dětí, narozený v roce 1981, nastoupil do Tatry po studiu strojní fakulty VUT v Brně na začátku srpna 2004, a to nejprve do konstrukce podvozku. Po necelých dvou letech jsem si jej osobně „vytáhl“ k sobě do oddělení projekce vozidel, které jsem tehdy vedl. Ondřej postupně převzal zodpovědnost za projekční práce nejprve vozidel Tatra 815-7 (později Force), následně i zcela nové řady Tatra Phoenix a v projekci pracuje dodnes.
Ondřej nepochází (stejně jako já) z Kopřivnice ani jejího nejbližšího okolí a nikdy na automobilku neměl žádnou vazbu. Snad jen to, že jeho otec dříve vozy Tatra řídil, a dokonce Ondrovi v jeho šestnácti letech koupil starou Tatru 111 (místo zamýšlené a vysněné T 603), ke které posléze přibyla Tatra 138 a dokonce i tahač T 813 TP. Stěhování z rodného Blanenska do Kopřivnice však znamenalo i odprodej těchto neskladných veteránů. Dnes vlastní Ondřej osobní T 613-4 a taky Buicka ze 60. let, přičemž americké opulentní vozy z tohoto období jsou taky jeho zájmem.
Opravdovým „mega“ koníčkem Ondřeje jsou však historické automobily Tatra, přičemž patří k doslova „chodícím encyklopediím“ zejména pro vozy z období po druhé světové válce, u kterých (s mírnou nadsázkou) je schopen podle kolové matice poznat typ a rok výroby. Sám se ve svém volném čase pustil do digitalizace nikdy nezveřejněných a neznámých fotografií a výkresů, je sběratelem příruček a katalogů, prospektů a knih. Jeho domácí archiv je obrovská studnice, z níž jsme čerpali při návrhu expozice nového Muzea nákladních automobilů Tatra, při přípravě knihy Síla Tatra a i dříve vydaných publikací – Tatra v hlavní roli, Tatra nesmrtelná i Tatra znovu doma. Zdobí ho navíc i ne vždy samozřejmá ochota podělit se o tyto „poklady“, vždy dá k dispozici vše, co má, a hlavně vše co ví a zná.
Když za mnou Ondřej přišel v roce 2014 s tím, že Jiří Hlach se neúspěšně snaží nabídnout svou sbírku jako celek případnému zájemci a zda bych nezkusil nové majitele (pány Strnada a Materu) oslovit, jestli by o ni neměli zájem, tak jsem vůbec netušil, jaký příběh se začne psát a co vše se tím odstartuje. Sbírka se v roce 2016 stěhovala do Kopřivnice a stala se základem pro expozici nového Muzea nákladních automobilů. A pro tuhle expozici bylo potřeba část nejen Hlachových exponátů zrestaurovat. A tohle již byla role Ondry – koordinoval renovace i opravy, díky svým širokým známostem mezi majiteli veteránů i fandů značky zajišťoval potřebné díly a ve finále vše kontroloval. Mnohdy až s pedantskou urputností dbal na dobové provedení a použité díly. Ondřej rovněž pomohl dohodnout zápůjčky vybraných typů, které doplňují expozice. Vedle faktické správy stávající sbírky navíc aktivně vyhledává nové akvizice a vozidla, která sbírku vhodně doplňují, nebo mohla doplnit. A to vše musí skloubit se svou prací a volným časem pro rodinu.
Díky neutuchající vstřícnosti majitelů i vedení společnosti Tatra Trucks a.s. se nám společně již téměř deset let daří sbírku dále rozšiřovat a doplňovat. Od doby koupě Hlachovy sbírky se jedná o několik desítek exponátů, a desítky exponátů byly ve stejném období zrestaurovány či opraveny a staly se součástí expozic jak v muzeu nákladních, tak i osobních automobilů.
Až tedy budete v naší expozici obdivovat některý z exponátů, tak je velmi pravděpodobné, že za jeho osudem stojí nenápadný, ale velmi důležitý muž, kterým je pan Ondřej Skácel.
Radomír Smolka
Zástupce majitele sbírky
Fotoalbum
