Výjezd do Norska byl realizován díky podpoře z programu Erasmus+ KA1 – Learning Mobility of Individuals – School education, Adult education and Vocational education and training.
Cesta CETRAT Příbor do
Norsk håndverksinstitutt v Lillehammeru
Tradiční rukodělná výroba je v Norsku nedílnou součástí kulturního dědictví. Díky Erasmu+ a projektu KOPŘIVA jsme mohli podniknout cestu do Norska, kde jsme předávali své zkušenosti a také získávali nové.
Začínali jsme v Lillehammeru v Norsk håndverksinstitutt. Zde jsme prezentovali CETRAT Příbor a také jsme se seznámili s činností Norského řemeslného institutu a péčí o tradiční rukodělnou výrobu v Norsku.
Mezi hlavní naše aktivity patřily celodenní praktické workshopy zaměřené na vzájemné předávání zkušeností ohledně komplexního rukodělného zpracování kopřivového vlákna. Tyto workshopy byly realizovány v rámci norského projektu BRENNESLEGARN vedeného Fride Kramer Riseng. https://handverksinstituttet.no/prosjekter/brenneslegarn
Pobyt byl zakončený naší přednáškou a workshopem pro širokou veřejnost s účastí více než 200 návštěvníků ve Fossesholm Herregård.
Kopřiva dvoudomá coby textilní rostlina
Užitečný plevel
Jen málokdo nebyl kopřivou popálen. Je to rostlina, kterou každý zná a nejeden člověk se jí rád vyhne. Ale již mnohem méně lidí ví, že se také jedná o kvalitní surovinu, kterou lze využít ke zhotovení celé řady užitečných věcí. Ačkoliv je vnímána zejména jako plevel, či v pozitivnějším případě jako léčivá bylina, spektrum možností jejího zužitkování bylo vždy velmi pestré. Minimálně od doby bronzové sloužilo vlákno této rostliny ke zhotovování tkanin a stále i v 21. století láká mnohé výrobce jeho potenciálnost uplatnění v textilní produkci.
Již při snaze ulomit vzrostlou kopřivu lze t pozorovat velkou pevnost lýka, jehož samotné oddělení od dřevitého stonku není nijak náročné. To nejjednodušší okamžité, ale účinné zpracování v dnešní době ovládají lidé zabývající se technikami přežití ve volné přírodě (bushcraft). Ti sloupávají čerstvé lýko kopřivy a prakticky na koleni bez použití nástrojů dovedou zhotovit z ručně děleného, nijak nečesaného vlákna skutečně velmi pevné provázky a šňůry s širokou škálou praktického využití. Pečlivěji připraveným lýkem, které pevně stáčejí pouze v dlaních, jsou schopni upravit nit upotřebitelnou i k jednoduchému sešívání. Během jedné hodiny lze podle zručnosti a zvolené techniky, vycházející z požadovaných vlastností výsledného výrobku, zhotovit několik metrů vázacího materiálu.
Využití kopřivových vláken je doloženo o pravěku
Patrně zatím nejstarším bezpečně doloženým výrobkem z kopřivového vlákna je velmi tenká nit. Jedná se o mediálně dobře známý nález pravěkého muže Ötziho z ledovce v oblasti Ötztalských Alp (objeveného v roce 1991 ve výšce 3 210 m n. m.), který žil před 5 000 lety. Ten měl ve své výbavě šípy, při jejichž konstrukci byly v případě upevnění ptačích letek použity nitě z kopřivového vlákna. Nitě o síle 0,15 mm byly velmi kvalitně zpracované a spředené, což svědčí o jisté rutině při zacházení s tímto materiálem.
K nejstarším hmotným archeologickým nálezům kopřivové textilie patří jemná tkanina objevená na sídlišti Voldtofte v Dánsku. K jejímu zhotovení došlo mezi lety 940 až 750 př. n. l. a nacházela se v jedné z nejbohatších hrobových výbav z doby bronzové, které dosud byly v Dánsku prozkoumány. Touto tkaninou byly obaleny zpopelněné ostatky uložené v bronzové urně.
Velmi důležitým nálezem pro poznání odívání v dávné minulosti se stala takzvaná žena z Huldremose, nalezená v bažinách na území Dánska. Tělo asi čtyřicetileté ženy pochází z doby římské a lze ho časově zařadit do rozmezí 160 př. n. l. – 340 n. l. Žena vysokého společenského postavení na sobě měla velmi dobře zachovaný vlněný oděv. Důkladné vyšetření ženského těla ukázalo, že nejvnitřnější část oblečení byla z rostlinných vláken, která jsou pro pokožku mnohem příjemnější. Ačkoliv určení rostliny nebylo potvrzeno se stoprocentní jistotou, analýzy připouštějí, že by se s velkou pravděpodobností mělo jednat o kopřivu.
Nejstarší potvrzené nálezy textilií zhotovených z kopřivových vláken z území České republiky pocházejí z archeologických výzkumů na velkomoravské sídelní aglomeraci Břeclav-Pohansko. Na povrchu některých kovových předmětů, které byly jako milodary vkládány do hrobů, byly objeveny drobné pozůstatky textilií. Ve spojitosti s kopřivovým materiálem představovaly zásadní nález železná ozdobná kovová schránka a železná ostruha ze dvou dětských hrobů. Na těchto dvou předmětech se v korozní vrstvě podařilo rozeznat textilní struktury, jejichž vlákna bylo možné identifikovat na základě elektronové mikroskopie skutečně jako kopřivová.
Kopřivové vlákno v 19. století
Používání kopřivové příze je bezpečně doloženo pro 18. a 19. století prakticky po celé Evropě nejen na základě písemných pramenů, ale také prostřednictvím dochovaných artefaktů. V muzeu ve Vysokém Mýtě se nacházejí čtyři sukně z počátku 19. století, které byly zhotovené z kombinovaného materiálu. Na osnovu byly použity nitě z vlákna kopřivového a v útku z vlněného. Tato kombinace rostlinného a živočišného materiálu nebyla nijak neobvyklá a je možné se s ní setkat samozřejmě i u jiných než kopřivových tkanin. Přinášela i určité výhody, kdy se pevnější a méně pružná rostlinná příze umisťovala zejména do osnovy.
Stejně ojedinělým dokladem využívání kopřivového vlákna jsou kalhoty z oblasti okolo Nového Jičína rovněž z první poloviny 19. století. Jedná se o mužské kalhoty vyhotovené ze sukna, které netvořila pouze zvalchovaná vlna, ale jak potvrdila mikroskopická analýza, byla k ní také v určitém množství přimíchána vlákna kopřivová.
Nejmladší doklady o zpracování kopřivového vlákna v lidovém prostředí
Nejmladší údaje, které se podařilo badatelům získat z výzkumů s pamětníky, dokumentují situaci na počátku 20. století. Na území dnešního Slovenska docházelo ke zpracování kopřivového vlákna pomocí jednoduchých rukodělných technik ještě začátkem 20. století. Informace z terénních výzkumů na Slovensku z oblasti Kysuc přinesly velmi zajímavé poznatky o fenoménu domácího zpracování kopřivové příze v obcích Dunajov, Staškov, Riečnica, Harvelka, Horný Vadičov či Vychylovka. Právě ve Vychylovce byly objeveny v roce 2015 tři pytle, u nichž mikroskopická analýza potvrdila, že jsou celé vyrobené z vlákna kopřivy dvoudomé.
Kopřivové vlákno se ve zmiňovaných obcích zpracovávalo jak samostatně, tak se přidávalo ke konopí či lnu. Kopřivy sklízeli a připravovali z nich předivo především lidé, kteří neměli možnost nasít si vlastní len. Sbírali pouze divoce rostoucí vysoké kopřivy. Většinou jednoduchá kopřivová příze se upotřebila zejména na hrubší plátno k výrobě pytlů a plachet na trávu i seno.
Kopřivové krajky
Nejemnějšími výrobky z kopřivového vlákna byly paličkované krajky. Z kopřivového lýka je možné důkladným zpracováním získat předením velmi jemnou přízi, která po vyvaření dostává bílou barvu s charakteristickým žlutavým nádechem (od smetanové k barvě zralého obilí). Právě ta sloužila k produkci paličkovaných krajek, jež byly značně oblíbené a rozšířené. Zhotovování kopřivových krajek je bezpečně doloženo především pro 17. až 19. století a tyto krajky sloužily k výzdobě lněného, ale i bavlněného materiálu. Kopřivové krajky se paličkovaly zejména v lokalitách proslulých krajkářskou produkcí. Doložená je jejich výroba ve Vamberku, jihomoravském Podluží a na Slovensku v okolí Nového Mesta nad Váhom či v Seredi.
Kopřivová krajka se objevovala obzvlášť na archaických a obřadních součástech ženského oděvu. Byly to například plachty úvodnice, koutní plachty, vínky, šatky, čepce či límce.
Kopřivová příze za 1. světové války
Velmi brzy po vypuknutí 1. světové války došlo v Rakousku-Uhersku k ochromení trhu s bavlnou, jutou i vlnou. Nejcitelněji byl patrný katastrofální nedostatek bavlny, a to nejen pro vojenské účely, ale i pro civilní sektor. Tato situace nutně vyžadovala rychlé nouzové řešení. Velká pozornost se soustředila mimo jiné i na kopřivovou přízi, kterou začaly upravovat i některé velké textilní průmyslové podniky.
Do textilních továren, jež se specializovaly na produkci tkanin z kopřivového vlákna, se dodávaly sesbírané kopřivy. Tehdy vídeňské ministerstvo války zavedlo první hromadný a organizovaný sběr kopřiv, na nějž byli nasazeni vojáci v rekonvalescenci. V následujících letech po propracování sběrné strategie začaly vycházet různé návody a vyhlášky, jakým způsobem by se měly kopřivy sbírat. Sběr kopřiv byl státním aparátem pečlivě sledován a podrobován přísnému dohledu. Kopřivy a kopřivové vlákno mohly být zpracovány pouze pod státní kontrolou, která spadala přímo pod ministerstvo války.
V roce 1918 byla v Kodani ještě před skončením války uspořádána kopřivová výstava. Na ní byl představen široký sortiment výrobků vyprodukovaných z kopřivového vlákna. Prezentován byl kopřivový textil bělený, nebělený i barvený. Jednalo se o tkaniny tenké, určené pro spodní prádlo, i hrubší pro pánské obleky. Dále to byly různé druhy koberců, záclony a provaznické výrobky včetně silných lan. Po první světové válce byla pro nákladnost produkce kopřivového textilu ukončena.
Velmi specifickým jevem je představa o československé vojenské uniformě z poválečného období, které se přezdívalo kopřivák. Jedná se o zakořeněné mínění, kdy mnozí pamětníci vzpomínají, že nosili na vojně velmi nepříjemné stejnokroje z kopřiv. Za kopřivové bývaly považovány i některé běžně nošené oděvy po druhé světové válce. Jednalo se například o svetry či punčocháče. Vzpomínky na jejich „kousavost“ jsou dodnes silné. Ale ani v tomto případě se nejednalo o kopřivový textil, nýbrž o vlněný. Kopřivové tkaniny jsou ve skutečnosti na nošení vcelku příjemné, dobře absorbují vlhkost a mají dobré izolační vlastnosti.
Kopřivové vlákno v současnosti
V současné době se objevují na evropském trhu textilie označované jako kopřivové, které jsou ale většinou zhotovené buď z ramie (Boehmeria nivea), nebo z rostliny známé jako kopřiva himálajská (Girardinia diversifolia). Přitom se nejedná přímo o druhy kopřivy, ale o rostliny z čeledi kopřivovité (Urticaceae).
Ramie pochází z Asie a využívání jejích vláken k výrobě textilu je doloženo již od starověku. Disponuje hedvábně lesklými vlákny, příjemnými na omak. Pěstuje se především v Číně a Indii. Pěstování kopřivy himálajské je spjato zejména s oblastí Nepálu, ale i v evropských zemích lze zakoupit z jejího vlákna jak oděvy, tak různé textilní doplňky.
Ve 21. století nemá zatím kopřiva dvoudomá v textilní produkci žádné větší uplatnění, stále se však hledají způsoby, jak zefektivnit zpracování kopřivového vlákna, tak aby bylo možné kopřivové tkaniny uvést na trh.
PhDr. Václav Michalička, Ph.D.
Petra Vidomusová
Mgr. et Mgr. Sabrina Pasičnyková
Fotoalbum
