Knihy a jejich příběhy. Na okraj výzkumu novojičínské farní knihovny

Aktuální výstavě Černé roucho (Náboženská kultura Nového Jičína v letech 1624-1773) předcházel téměř dvouletý výzkum fondu farních knihoven Nový Jičín a Šenov a v rámci expozice samotné je věnován knihám poměrně velký prostor. Výstava však nereprezentuje pouze knihy co by doklad úrovně barokní knižní kultury, ale odkazuje rovněž na tematický rozsah kněžských knihoven a v neposlední řadě hledá vazby mezi konkrétními tituly a osudy jejich čtenářů.

Knihy dochované v regálech novojičínské farní knihovny jsou spojeny s osudy Tovaryšstva Ježíšova nejen s ohledem na značné množství jezuitských autorů, ale řadu z nich si zdejší faráři přinesli ze svých studií v olomoucké koleji. Jedním z nich byl i svitavský rodák a novojičínský farář Valentin Šebestián Jonde, který zemřel na zdejší faře 16. listopadu roku 1690. Knihy a obrazy věnované okolním farářům a blízkým duchovním měly být po smrti dárce vyváženy zádušními mšemi, které každý z obdarovaných za novojičínského faráře odsloužil. Jednu latinskou bibli vytištěnou před narozením Martina Luthera („Biblia Latina ante nativitatem Lutheri impressa“) odkázal oběma novojičínským kaplanům. Od každého očekával zádušní mši. Valašskomeziříčský děkan si do Rožnova mohl odvézt čtyři svazky velkého dvoudílného pravděpodobně pro letní i zimní období sestaveného breviáře („Breviarium magnum bipartitum“) benediktinského autora Karla Stengela, a to za cenu 36 rekviem. Faráře z Německého Jeseníku Friedricha Leopolda Häckela obdaroval Jonde německou biblí a knižní odkazy směřoval novojičínský farář rovněž kolegům do Šenova, Štramberku, Mořkova a Starého Jičína. Kromě obvyklé biblické či liturgické literatury dostal farář ve Starém Jičíně Jiří František Skupina první svazek Balbínova díla Miscelanea Historica Regni Bohemiae pojednávající o přírodopisných podmínkách českých zemí. V rámci knižních odkazů se neomezil pouze na novojičínské panství a sousední venkovské fary, ale pár knih poslal rovněž do rodných Svitav. Tamnímu děkanovi odkázal životopisy římských papežů Roma Gloriosa od jezuitského autora Christophora Otta a svému strýci Šebestiánu Bayerovi blíže neidentifikovanou knihu věnovanou mučedníkům z řad jezuitského řádu („Martyres Societatis“). Bartošovický farář byl zavázán odsloužit za Valentina Jondeho 24 mší, za což obdržel populární kompendium morální teologie od jezuitského teologa Paula Laymanna. Obecně se symbolické ceny Jondeho knih pohybovaly mezi 6 až 20 zádušními mšemi, přičemž zmíněný breviář pro valašskomeziříčského děkana Ondřeje Helmessiniho (36 mší) výrazně vybočuje z obvyklého průměru.

Bezesporu unikátním nálezem bylo druhé latinské vydání Utopie anglického právníka Thomase Mora. Kniha se dochovala v knihovně Christiana Ignáce Troschkeho, novojičínského rodáka a faráře v nedalekém Šenově. Zcela mimořádný význam mají jeho čtenářské poznámky na okrajích stránek, komentující jedno z klíčových děl renesanční utopické literatury. Kromě popisu náboženských poměrů na ideálním ostrově Utopie zaujaly šenovského faráře rovněž pasáže kritizující institut soukromého vlastnictví.

Část inventáře šenovského faráře Christiana Ignáce Troschkeho z 10. června 1686 evidující rovněž knihu Utopie Thomase Mora ("Liber Thomae Mori"). Zemský archiv v Opavě, fond Arcibiskupská konzistoř Olomouc.

Zvlášť si např. podtrhnul pasáž „A vůbec, aby někdo oplýval rozkoší a radovánkami, když jiní ze všech stran úpějí a bědují, to nenáleží správci království, ale strážci žaláře“. Rukopisná latinská glosa „notata dignum“ uvádí další odstavec napadající podstatu majetkové nerovnosti „Ale věru, milý More, abych po pravdě řekl, k čemu se má mysl kloní: mně se zdá, že všude tam, kde trvá soukromé vlastnictví a kde všichni všechno měří penězi, stěží může kdy nastat, aby byl stát zřízení spravedlivé a prospěšné. Ledaže bys myslil, že tam je zřízení spravedlivé, kde se právě nejlepších věcí dostává lidem nejhorším, nebo tam že je šťastné, kde se úhrn statků rozděluje mezi nepatrný počet občanů a ti jsou vybaveni všestrannými výhodami, zatímco ostatní žijí v naprosté bídě“. Svůj názor projevil šenovský farář i u další pasáže, v níž autor Utopie vyzvedává antického filosofa Platóna „Věru bystře předvídal tento velmi rozvážný muž [Platón], že je jen jedna jediná ona cesta k veřejnému blahu, totiž vyhlášení majetkové rovnosti. A pochybuji, že se toho blaha kdy může dosáhnout tam, kde jednotlivci mají soukromá jmění“. Na okraj tohoto odstavce čtenář připsal poznámku „Via ad publica Salutem“, tedy Cesta k veřejné spáse.

Fotoalbum

DE OPTIMO REIP. STATV, DEQVE noua insula Vtopia, libellus uere aureus, nec minus salutaris quam festiuus, clarissimi disertissimiq[ue] uiri THOMAE MORI inclytae ciuitatis Londinensis ciuis & Vicecomitis. EPIGRAMMATA clarissimi disertissimiq[ue] uiri THOMAE MORI, pleraq[ue] e Graecis uersa. EPIGRAMMATA. Des. ERASMI Roterodami. Apud inclytam Basileam. Basilej (Johann Frobenius) 1518.