Memento mori – kaple Bolestné Matky Boží se vypíná na jihozápadním návrší města Nového Jičína a dnes pod přízviskem Španělská kaple je tichým místem upomínajícím na těžké časy třicetileté války. Nemilosrdná jatka, které rozpoutaly vášnivé české stavy v květnu 1618, těžce zasáhly život všech obyvatel monarchie, jejímž srdcem Čechy a Morava byly. Výprask českého stavovského vojska na Bílé hoře v listopadu 1620 však neznamenal ukončení války protestantských stavů, ale jen přesunutí těžiště odporu do severních zemí a krátce také na Moravu. Významným centrem protestantského odporu vůči habsburské monarchii se následně stalo horní Slezsko v čele s markrabětem Janem Jiřím Hohenzollernským (1577 – 1624). Události léta 1621 a tažení velké protestantské armády na sebe nenechaly dlouho čekat.
Když v časných ranních hodinách 24. července Léta Páně 1621 dorazily tři jízdní kornety markraběte Jana Jiřího jako předvoj velké armády před brány města Nového Jičína. Nikdo netušil, co se stane a jak následující události zasáhnou do životů novojičínských obyvatel a zvláště pak drasticky do řad přítomné císařské posádky. Na předměstí, ve městě, na hradbách a v zámecké pevnosti se nacházelo několik set císařských vojáků složených z německých mušketýrů a „neapolitánců“. „Španělé“ či také „neapolitánci“ byli žoldnéři finančně placeni španělským dvorem. Již od roku 1619 působili v rámci rakouských císařských armád, jejich nedílnou součástí byly jízdní valonské jednotky plukovníka Jeana Gauchiera. Španělské pluky se po vítězném tažení v Čechách přesunuly částečně na Moravu a mimo jiné obsadily také město Nový Jičín. Bitva, která se onoho památného data odehrála, však nebyla ani tak bitvou jako spíše masakrem. Patnáctitisícová protestantská armáda neprodyšně uzavřela celé město a španělské Gauchierovy oddíly byly nuceny stáhnout se z předměstského ležení pod ochranu hradeb. Úmyslně založený požár však omezoval možnosti obránců a plukovník Jean Gauchier vydal příkaz k opuštění města. Drama trvající několik hodin přineslo spásu pouhým asi padesáti těžkooděným jezdcům v čele s plukovníkem, kteří se probili od Horní brány směrem na Skalky. Zbývající jednotky se nakonec po marném boji vzdaly. Oddíly markraběte Jana Jiřího omilostnily pouze německé žoldnéře, kteří se přidali na jejich stranu. Neapolitánci byli bez milosti jako pravověrní katolíci povražděni. A Nový Jičín byl zaplaven krví ...
Jedním z nepřeživších byl důstojník španělského pomocného sboru Franciscus de Clereq. V lapidáriu Vlastivědného muzea v Olomouci se dnes nachází dosud neznámá nádherná pískovcová deska s epitafem, který jako upomínku na svého přítele Clereqa nechal zhotovit olomoucký kanovník Julius Caesar Ginanni († 1624). Tato pískovcová deska o rozměrech 136 x 95 x 14 centimetrů je unikátním němým svědectví největšího válečného konfliktu, který se odehrál u města Nového Jičína. Franciscus de Clereq, pocházející z rakouského Nizozemí, byl důstojníkem
Nad hromadnými hroby španělských císařských vojáků na Horním předměstí Nového Jičína byla později postavena tzv. Španělská kaple. Muzeum Novojičínska podrobnou fotodokumentaci nejen Kaple Bolestné Panny Marie zvané Španělská, ale taktéž i plány kaple, které jsou vystaveny ve stálé expozici Ve znaku zavinuté střely instalované v Žerotínském zámku v Novém Jičíně. Srdečně zveme na prohlídku našeho muzea rovněž dalších památek a míst spojených s největším vojenským konfliktem, který se zde odehrál.