V rámci cyklu ACTA MYTHOLOGICA. Setkání první: Vlkodlak.
Je pouze málo zástupců zvířecí říše, kteří jsou v kolektivním vědomí společnosti natolik zatíženi vlastním jménem, že pouhé jeho vyslovení vyvolává dlouhou řadu kulturně-historických asociací zatlačujících do pozadí obraz reálného zvířete. Již od pozdní antiky se začíná utvářet obraz fantastické šelmy, která v myšlení současníků nahrazuje vlka, coby adaptabilního predátora. Paralelní existence dvou vlků v kolektivních představách byla již od raně křesťanských dob hlavním prokletím rodu Canis lupus. Na jedné straně se krajinou pohybovala psovitá šelma obdařená zoologickými vlastnostmi předurčujícími ji k životu adaptabilního predátora a současně existoval imaginární svět, v němž kraloval mýtický tvor, jehož identitu po dlouhé generace utvářela mytologie a literární fikce. Obrazy Oľgy Paštékové z cyklu Rotkäpchen nás vedou nejen do říše pohádek, ale současně k příběhu příběhů. Vyprávění o setkání děvčátka s vlkem v hlubokém lese stojí u samotného pramene literárních představ o vlkovi, jakožto mýtickém stvoření, o vlkovi, jehož podoba s reálnou šelmou je jen zdánlivá.
