Jedná se o vůbec první prototyp nové řady vozidel původně označovaných T 816, později pak T 815-6 a ještě později využívající i pojmenování Force (které následně přešlo i na vozy řady T 815-7). Řada těchto vozidel sice využívala kabinu a podvozek T 815, resp. T 815-2, ale k jejich pohonu sloužily kapalinou chlazené motory a výhradně automatická převodovka americké firmy Twin Disc.
Vystavený prototyp úzce souvisí s tendrem armády Spojených arabských emirátů (UAE), který byl vypsán v roce 1993. Tatra se tehdy zúčastnila se standardním vojenským valníkem T 815 VVN s vlastním vzduchem chlazeným dvanáctiválcem a manuální převodovkou. Vůz nesl označení G1 a v pouštním písku uspěl, nicméně zákazník požadoval automatickou převodovku.
O rok později se tedy Tatra zúčastnila opakovaného testu s vozem G2, který opět na podvozku T 815 VVN kombinoval dvanáctiválec s převodovkou Twin Disc, zastavěnou přímo v nosné rouře. Tentokrát zákazník reklamoval malý výkon motoru a obecně zpochybňoval chlazení vzduchem, byť i za teplot +60°C neměl motor žádný zásadní problém.
A tak došlo ke třetímu kolu testů v létě 1995. Pro ten byla původní G2 během 40 dnů na prototypové dílně přestavěna na provedení s krátkou kabinou a kapalinou chlazeným osmiválcem KHD Deutz – vůz dostal označení G3, navíc s přídomkem LIWA dle známé oázy v západní části emirátu Abu Dhabí.
LIWA G3 odjela do testu v provedení valník s hydraulickou rukou a v barevném provedení kombinující světle žlutý odstín s hnědou kamufláží. Zákazník byl nadmíru spokojen a výsledkem byl kontrakt na celkem 1127 kusů vozidel v provedeních valník, valník s rukou, cisterna na vodu (AQUA) a cisterna na palivo (PETRA), které doplnila dvacítka speciálních vozidel pro kladení min s hydropneumatickým pérováním zadních náprav pro udržování stálé světlé výšky.
Prototyp se po testech vrátil zpět do Kopřivnice a následně sloužil k předváděcím a akvizičním účelům. Několikrát drobně změnil vizáž – nejprve hnědou se zelenou kamufláží, a nakonec kompletně hnědou, na kabinu byla doplněna i sluneční clona. Původní hydraulickou ruku Palfinger později vystřídala ruka Fassi, montovaná i na sériová provedení. Po nástupu řady T 815-7 byl z akvizičních úkolů stažen a převeden na zkušebnu motorů jako obslužný vůz – zde se s výhodou uplatnila hydraulická ruka. Nakonec byl v roce 2022, kdy byl nahrazen jiným vozem ke stejným účelům, převeden do muzejní sbírky.
V únoru 2023 byl pak v rámci programu renovací předán do firmy IPEX ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde proběhla komplexní oprava do stavu, odpovídajícímu roku 1995, tedy době testů v UAE. Tým pod vedením Dalibora Petra a Vojtěch Svobody, s odborným dohledem Ondřeje Skácela, odvedl zcela špičkovou práci, když byla LIWA rozmontována téměř do šroubku a znovu složena a zpojízdněna. Dne 5. června 2024 se pak na polygonu automobilky potkala i s vozem, který v expozici vystřídala, a poté zamířila na své místo v expozici.
„Náš“ první prototyp se liší nejen od sériových vozidel, ale i od dalších dvou prototypů. Na první pohled jsou patrné odlišnosti v přední části – nárazník je v původním provedení s úzkou hubicí pro tažné oko a bez mřížky pro chlazení, přičemž celek doplňuje i přední tažné zařízení, běžné u T 815 VVN. Na pohled neviditelným rozdílem jsou hliníkové bočnice valníku, použité jen u prototypu.
Druhý prototyp vznikl pro ověření zástavby cisterny na vodu (AQUA) již v rámci sériové výroby. V roce 1998 byl přestavěn na hasičský speciál Wildfire, absolvoval testy v USA a Jižní Africe, kde nakonec i na jednom letišti zůstal.
Třetí prototyp, který je majetkem pana Trlicy a který byl donedávna umístěn v naší expozici, byl určen pro ověření zástavby cisterny na palivo (PETRA). Poté byl přestavěn na provedení s jednoramenným hákovým nakladačem, aby se po sérii akvizičních a výstavních akcí na něj opět vrátila původní cisterna. Poté byl odprodán panu Trlicovi, kterému ještě jednou děkujeme za jeho zapůjčení.
Radomír Smolka
zástupce majitele sbírky Tatra
