Závod historických vozidel
Závod Zbraslav – Jíloviště se poprvé konal v roce 1908, s menšími přestávkami se pořádal každoročně až do roku 1931. Novodobá verze závodu byla obnovena Veteran Car Clubem Praha v roce 1968. Pan Sypták s Karlem Lopraisem pak v roce 1974 na zhruba čtyřkilometrové trati do vrchu ukázali skvělé schopnosti tatrovek, když dorazili do cíle s druhým nejrychlejším časem. Soutěžili za Tatra veteran car club Kopřivnice a stříbro získali nejen svými řidičskými schopnostmi, ale také díky silné Tatře 17, která je na trati s průměrným 3,6% stoupáním spolehlivě podržela.
Za volantem seděl Karel Sypták, ale rád vzpomíná na rozhodující okamžik, kdy chtěl v určitém úseku přeřadit ze třetího rychlostního stupně na čtvrtý a pan Loprais mu z místa spolujezdce poradil „nechej tam tu trojku, to nám pomůže“. A pomohlo. I když motor chvíli trpěl, závodníky podržel a dopomohl ke stříbrné příčce na stupni vítězů.
Již v meziválečném období získal závod Zbraslav – Jíloviště mezinárodní věhlas. Na 10. ročníku startovala i závodnice Eliška Junková a ve voze Bugatti tenkrát ovládla celý závod. V roce 1974 si s ní měl příležitost v Praze před akcí 1000 mil krátce promluvit a podat ruku i pan Sypták.
Nebyla to první a ani poslední spolupráce Karla Syptáka a Karla Lopraise při závodění. Mimo jiné spolu v tandemu za volantem stejné T 17 byli účastníky na maďarské rallye v Esztergomu, také na tradiční akci historických vozidel Brno–Soběšice nebo společně absolvovali závod 1000 mil z Prahy do Bratislavy a zpět, kde byla součástí i jízda zručnosti či kvíz z technických otázek. A právě s touto tatrovkou vyhrál pan Sypták i zlato na Valašské rally. Za svůj život se zúčastnil více než dvaceti závodů doma i v zahraničí.
Majitel veteránu T 12
Karel Sypták se stal členem kopřivnického veterán klubu v době, kdy z Frýdku Místku získali do klubu tatrovku sedmnáctku. Ta nejdříve v technickém vývoji prošla renovací, na které se podílel i pan Sypták, a proto získal privilegium s ní jezdit na závody. Dostal ji na starost a během následujících více než 10 let mu několikrát stála na dvoře u rodného domu ve Veřovicích, když ji bylo potřeba opravit.
Ale po celou dobu Karel Sypták pokukoval pro sebe po Tatře 12, kterou si tajně přál. Získat se mu ji podařilo v roce 1974, když se o jednom exempláři na prodej dozvěděl na závodech ve Zbraslavi od kamarádů. Po dlouhém přemlouvání majitele a písemném příslibu, že tatrovku nikomu neprodá a nechá ji v Kopřivnici, kde byla zrozena, ji získal z Benešova za 7000 korun. Dokonce ještě s technickým průkazem vystaveným v roce 1941, kde se jako výrobce uvádí Závody Ringhoffer–TATRA, a. s. Vůz byl vyroben v roce 1930 – dle slov nynějšího majitele – v provedení lux, karoserie potažená koženkou, které se v té době říkalo americká kůže, pouze blatníky a kapota s lakovaným povrchem. I Karel Sypták ji koupil s příběhem. Padly na ni veškeré úspory na automatickou pračku, a tak musel doma slíbit, jak sám vypráví, že celý rok bude prát prádlo vlastnoručně. A tak se také stalo, velké praní se odehrávalo na zahradě u místního potoka Jičínka, kde si vytvořil malou hráz.
Pomalu si svou tatrovku renovuje. Chce být pečlivý, a tak na případnou výměnu shání pouze originální díly. Části, které to dovolují, pouze čistí a leští. Tehdy si ji přivezl po vlastní ose a tak sní o tom, že ji jednou ještě ve zbrusu novém naleštěném kabátě vyveze na projížďku.
Jako celoživotní tatrovák většinu kariérního života strávil Karel Sypták na technickém vývoji, kde se také seznámil s Karlem Lopraisem. Na zkušebně prototypů naftových motorů na brzdovém stanovišti se mu pod ruce dostal například i motor T5 928, který plánovali vyrábět i ve Volgogradu. Na zkoušku motoru se proto dostal pan Sypták i do Ruska. Zajímavé zkušenosti a zážitky prožil i v Číně, kde v kamenolomu jezdily i kopřivnické tatrovky a na servisní návštěvě třeba zachraňoval Tatru velmi originálním způsobem, kdy improvizoval a motor opravoval přivázaný na větvi stromu. V rámci své profese se podílel na zkouškách motoru z „Lambarenky“ před svou dobrodružnou cestou. Byl rovněž posledním tatrovákem, který se obrazně řečeno „dotknul“ motoru ze speciálu T 815 GTC.
Kateřina Mokryšová
Zdroj fotografií: soukromá sbírka Karla Syptáka