Příklady indikující význam omfalu
Úprava dna do podoby omfalu, jak je zaznamenaná u sledovaných misek s aplikami v podobě kachny mohla být použita pouze náhodně, čistě z praktických důvodů, kdy vyklenutí středu dna mělo usnadnit užívání předmětů v běžném životě. Proto je nutno testovat, zda u jiných produktů omfaly nesly nějaký zvláštní význam a nepředstavovaly pouze výsledek jednoduchého výrobního postupu.
Omfalos u různých keramických (a také dřevěných a kovových) nádobách lze totiž považovat pouze za výsledek snahy zajistit stabilitu nádoby při uložení na rovnou podložku, a u menších tvarů pak dovoloval jejich držení při pití. Zvláštní byl způsob úchopu jak vrchlíkových tvarů, tak i misek tvarů, které byly vybaveny omfalem. Odpovídající držení lze prezentovat prostřednictvím vyobrazení královny Kauit (obr. 1) pohřbené v Dér el-Bahrí. Tato žena byla významnou postavou na dvoře Mentuhotepa II. (XI. dynastie, 1903-1907 před Kr. nebo 2030-2000). Na stěně sarkofágu je vyobrazena při ranní toaletě, kdy jí služebná upravuje účes. To zdánlivě odpovídá běžnému, každodennímu úkonu. Mezi výčtem jejich funkcí se ale objevuje údaj, že byla kněžkou bohyně Hathor, co zdánlivě žánrovou scénu posouvá do okruhu obřadních jednání: královně je totiž služebníkem přinášeno a ze zvláštní, lahvovité nádobky servírováno mléko, které na předešlé části vyobrazení bylo podojeno od krávy - zvířecí podoby uvedeného božstva.
Samotná úprava vlasů a celý výjev ranní toalety bývají uváděny s oblibou i na jiných vyobrazeních z dvorského prostředí starověkého Egypta, odpovídající činnosti jsou přitom považovány za součást zvláštního, purifikačního rituálu, při němž další významy neslo zrcadlo a zvlášť významné bylo už zmíněné mléko. Posledně zmíněná činnost by dobře odpovídala úkolům královny v začátku dne, kdy v rámci svých povinností v oblasti kultu. V zastoupení celé femininní části egyptské populace aktem pití mléka pro právě začínající den nastolovala naději na plodnost, posléze porod a navazující laktaci.
Mělké mísy a misky byly užívány v antickém světě k libacím v průběhu obětování, pateru v přímém vztahu k pohřebním obřadům předvádí malba na apulském krateru ze 4. století před Kr.; zobrazena je událost zaznamenaná v Iliadě, s výjevem chvil předcházejících zpopelnění Patroklova těla; spolu s těly pobitých lidí, koní, psů a dalších obětin je v těsném sousedství hranice vyobrazený Achilles, jenž provádí úlitbu přes okraj široké, ploché misky.
Slovem omfalos byly obvykle označovány kamenné bloky situované v místech provozování kultu, s nejznámějším příkladem z kultovního okrsku v Delfách. Ten náležel bohu Apollonovi, na tomto místě především ve funkci zaštiťovatele věštění. Omfaly zřizované u mnoha dalších civilizačních okruhů představovaly pro zainteresované komunity ústřední bod jimi vnímaného prostoru, a podle antických představ tím bodem měla probíhat linie označovaná jako Axis mundi, osa Světa a právě v této linii docházelo k prostupování nebeského, pozemského a podsvětního. Odpovídající kamenné monumenty byly vztyčovány často v místech hrobů mytických zakladatelů měst, říší a náboženských vyznání.
Mezi atributy spojované s bohem Apollonem náležela i trojnožka, v Delfách umístěná právě v blízkosti tamního omfalu. V nádobě byly spalovány vavřínové listy a jejich výpary (s obsahem laureatinu) účinkovaly jako zdroj věšteckého vytržení. Je zajímavé, že ve vázovém malířství pozdně geometrického období se na nádobách určených k pohřebním účelům objevují vyobrazení trojnožky se vzhůru vytaženými kruhovými držadly, a nad jejich středem „stojí“ na vysokých nohách vodní pták s prohnutým krkem. Trojnožky přitom hrály stejnou úlohu jako oltáře, v římských religiózních praktikách kněz provozující oběť v úvodu obřadu používal konvici naplněnou vodou a pateru, jíž realizoval úlitbu.
Mgr. Radka Knápek
Použitá literatura
Brann, E. T. H. 1962: Late Geometric and Protoattic Pottery, Mid 8th to Late 7th Century BC, The Athenian Agora, vol. 8, Princeton 1962.
Burkert, W. 1983: Homo Necans. The Anthropology of Ancient Greek Sacrificial Ritual and Myth. Berkeley 1983.
Moede, K. 2007: Reliefs, Public and Private. In: J. Rüpke (ed.): The Blackwell Companion to the Ancient World 9, Roman Religion, Oxford 2007, 164-175.
Müller, F. 2016: Menschen und Heroen: Ahnenkult in der Frühgeschichte Europas. Berlin 2016.
Oppenheim, A. - Arnold, D. - Yamamoto, K. 2015: Ancient Egypt Transformed, The Middle Kingdom, New York 2015.
Pijoan, J. 1997: Dějiny umění 1. Praha 1997.
Pijoan, J. 1998: Dějiny umění 2. Praha 1998.
Svoboda, L. 1974: Encyklopedie antiky, Praha 1974.
Verner, M. - Bareš, L. - Vachala, B. 1997: Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta, Praha 1997.
Winter, R. G. 2014: World Navels. Cartouche - Canadian Cartographic Association 89, 2014, 15-21.
Fotoalbum
