Funkce misek opatřených pouze omfalem (důlkovitě vtlačené dno dovnitř misky)
Výzdobné prvky, především z kříž vložený do kruhu a některé varianty „růžic“ se v mimořádně velké intenzitě objevují na miskách s omfalem. Jim blízké misky, ale bez vyznačeného vtlačeného dna, vykazují obdobné kvality. Z hlediska praktického užití omfalos umožňoval zvláštní úchop s využitím palce a jednoho prstu. To ale vyžadovalo, aby byla v průběhu akce k dispozici zvláštní obsluha, kdy kromě pijící osoby existoval další personál zajišťující dolévání. Jinak tomu bylo u koflíků opatřených ouškem – to umožňovalo, aby si každý nabíral sám z nějaké větší nádoby, a tedy nepotřeboval něčí přispění.
Způsob manipulace při užívání misek platí ale pouze pro menší tvary, u exemplářů větších rozměrů bylo nutno užívat při manipulaci obou rukou. Na okraji takové mísy se dokonce občas nalézají dva páry výčnělků, které mohly umožňovat lepší držení. Navíc v tomto případě, s širokou plochou v prostoru dna, už omfalos neplnil funkci stabilizátoru při odkládání nádoby. Použitá výzdoba ve spodních partiích takových misek jednoznačně odpovídající vzoru s motivem vloženého kříže, zjevně vycházela z norem uplatňovaných při zhotovování výrobků daného účelu, a byla považována za závaznou.
Misky s omfalem bylo možné v případě potřeby odložit na rovnou podložku, výzdoba však byla zcela zřetelná pouze poté, co byly převráceny dnem vzhůru. Pokud si tento aspekt uživatelé skutečně uvědomovali, misky by v převrácené poloze naplňovaly princip definovaný J. Bouzkem (Bouzek, J. 1997: Žízeň, mužský svaz, družinictví a pití bez obsluhy či s obsluhou. Archeologické rozhledy 49, 1997, 323-325.): „Viditelný obzor, obloha, tvoří nad námi kupoli, … zatímco lidský svět bývá chápán obvykle jako určený severo - jižní a východo - západní stranou.“ Tato charakteristika vztahů nebeského a terestrického v případě převrácených misek dostávala další rozměr – sluneční znak by byl obrácen k pozorovateli, představoval by dobu dne, a naopak, vnitřek deklaroval noc. U převrácené misky navíc omfalos směřoval dolů, to znamená k podsvětí. (A podsvětí by pak byl zasvěcován reálný prostor symbolizovaný výsečí určenou obvodem ústí nádoby.)
Domnívám se, že misky s omfalem se nestaly populárními díky tomu, že by napodobovaly římské skleněné zboží, nejspíš byly výsledkem vývoje motivovaného autochtonními představami. Neměly ani určení k pití jako takovému – existovaly jiné keramické tvary (a nepochybně i běžně dostupné dřevěné produkty) použitelné k servírování nápojů. Podle rozměrů nádob je jasné, že ty nejmenší, s průměry kolem 5 cm, dovolovaly konzumaci pouze malého, nanejvýš symbolického množství tekutiny, a to i při opakovaném dolévání. Samo pití tedy nemuselo být cílem, picí nádoba zvláštního tvaru a významů by mohla být určena k osobitým příležitostem, které vyžadovaly nabízet zvláštní nápoj. Pokud lze užít odhad, nejlépe by se hodila medovina, blízká žlutým zbarvením Slunci, a současně s účinky excitačního a v případě delšího popíjení omamného nápoje.
Na úrovni hypotézy lze nastolit závěr, podle něhož v době římské měly zvláštní význam nejen misky s aplikami v podobě kachničky, ale i misky se dnem modelovaným do podoby omfalu, a že se také využívaly v neobvyklých situacích, i kdyby snad nebyly určeny výhradně pro užití v okruhu rituálních úkonů. Domnívám se, že omfalos (ale i pouhé vyčlenění středu misky prostřednictvím výzdoby u vrchlíkových tvarů) představoval pro uživatele místo, kde Axis mundi dovoluje přecházet mezi reálným světem, podsvětím a nebem.
Ze znaků pro vyjádření Slunce v prostředí podunajských barbarských populací a v oblasti przeworské kultury byly na různých předměty uplatňované už v předchozích dílech zmíněná zobrazení odpovídající piktogramům a znakům (kruhy s obrvením), dále soustředné kruhy někdy s bodem uprostřed, půlkruhy vyklenuté vzhůru nebo zavěšené a rovněž útvary odpovídající derivátům kola s loukotěmi (čtyřmi nebo s větším počtem). Uvedené motivy ani v době římské nebyly pouhými prvky výzdoby, představovaly znaky nesoucí starší, tradiční významy a) setrvalého pohybu, b) střídání dne a noci, c) opakování nástupu ročních období. Výzdoba na dnech misek s omfalem právě některá z uvedených schémat využívá. Zda přitom byly široce vnímány všechny konotace religiozity kdysi uplatňované v době bronzové, tedy před mnoha staletími, je ale pochybné. Spíš se uplatňovala konvence užívat prvky tohoto okruhu, bez nutné konkrétní, vědomé znalosti souvislostí. Dodržování pravidel při výběru „správných“ znaků v průběhu zhotovování jistých výrobků a užívání takových předmětů v odpovídajících situacích však mělo své vlastní zdůvodnění – z hlediska hodnotové orientace a vnitřního přesvědčení tehdejších lidí bylo považováno za adekvátní, prospěšné a tedy nevyhnutné.
Takto vybavené výrobky s odpovídajícími významy pak mohly sloužit rovněž při hostinách s významem pro sociální život komunit, tedy ve chvílích, kdy interpersonální vazby vyžadovaly upevnění prostřednictvím formálně náležité, „liturgické komunikace“ účastníků, v zájmu petrifikace vzájemné důvěry a verifikace osobní a skupinové identity. Mohly by se uplatňovat především ve vyšším sociálním prostředí, a u osob s funkcemi spojenými s řízením rodiny a větších společenství, kterým byly svěřovány vnější kontakty, včetně těch, které “zajišťovaly“ komunikace s „vyššími silami“. Z těchto vrstev se rekrutovaly vedoucí osobnosti, kromě jiného i organizátoři válečných akcí s ambicemi dosahovat uznání, jaké v antickém světě náleželo héroům. Další okruh využití se nabízel při svátečních příležitostech, ve dnech kalendářních svátků, při přechodových rituálech, které provázela gesta v dané době považovaná za součást prosperitního jednání v oblasti ovlivňování přírodních, vegetačních sil významných pro obnovení světa přírody a světa lidí.
Jisté indicie pro budoucí práci lze hledat v tom, že nejvíc misek pochází z chat, a neobjevují se téměř ve výplních jam, a pozoruhodná je skutečnost, že v hrobech se podle prvotní analýzy víc uplatňují nezdobené tvary (tab. 1). Zde, a i v prostorách sídelních areálů lze identifikovat a studovat petrifikované stopy záměrných jednání minulých generací. Hmotné doklady a nálezové situace nepochybně dovolují sledovat archeologizovaná gesta z oblasti uzavírání zaniklého a nastolování nových začátků.
Důležitost sledovaného okruhu nálezů vyzvedává drobná miska s omfalem z Drnovic (obr. 1, tab. 7: 13). Na předmětu jsou drobnými vpichy vyznačeny znaky odpovídající snad písmu. Pokud je skutečně použito písmo, reprezentovala by nádobka prostředek, jenž byl vybrán k písemnému záznamu v komunitě, která stála na zvláštním pomezí - opouštěla by aliterární, pravěký způsob záznamu informací, kdy je nemožné předávat informaci jinak než přímým ústním sdělením anebo s použitím znaků sledovaných vizuálně, popřípadě prostřednictvím rytmu a akceptován by byl nový typ intelektuální aktivity, protože by se zařazovala ke společenstvím se znalostí písma. Uvedený předmět by pak náležel k mimořádně starým dokladům nástupu kvalitativních změn a inovací v životě barbarského světa.
Mgr. Radka Knápek
Fotoalbum
