Příklady předmětů se znaky z okruhu sluneční symboliky v barbariku doby římské
Výběr signifikantních příkladů se zaměřuje pro dobu germánské dominance v středovýchodní Evropě v době římské, na území s vazbou na střední Dunaj (včetně Čech), a zčásti na prostor przeworské kultury; důvodem je, že mezi oběma entitami docházelo dlouhodobě k opakovaným interakcím. Další oblasti tehdejší Velké Germánie v této etapě analýz nebudeme sledovat.
Antické zpravodajství o bozích a náboženství Germánů nepřináší prvoplánově informace odkazující na existenci námi sledovaných představ. Tacitova konstatování z 9. kapitoly Germánie dovolují očekávat rituály provozované v přírodním prostředí, a měli existovat bohové s vlastními jmény srovnatelní s některými božstvy Římanů; zvláštní je zmínka o bohyni označené jako Isis; pečlivý rozklad o cizorodosti božstva je pak v textu opřený o poznatek, že mělo mít jako svůj zvláštní znak liburnskou loď. Podle všeho nebyly k dispozici jiné informace a starověký historik se pokusil o vlastní výklad – loď ve znaku by se dala využít jako příznak transportu ze vzdálených končin; konečně zájem o přemisťování božstev se u Tacita projevil i v jiných případech (Hist. IV, 84). Pokud budeme celou argumentaci chápat jako snahu autora o osobní komentář, má argumentace charakter pouhého aitiologického vyprávění a nevyjadřuje realitu nebo skutečnosti známé v germánském světě. (V případě historika Tacitova formátu lze předpokládat, že kdyby měl nějaký zdroj informací, zmínil by se o tom.) Můžu navrhnout, že oproti jiným božstvům Germánů, v případě Isis bylo k dispozici pouze jméno bohyně ve versi známé Římanům, a odpovídající místní ekvivalent Tacitův zdroj neuváděl, známý byl pouze její atribut. Pak ale znak – loď s prvky námořních (liburnských) plavidel – v severních částech Evropy dobře zapadá do sféry religiózních tradic tamní doby bronzové.
Zcela bez významu není ani další Tacitův údaj (Hist. 5, 22), podle něhož z kořisti získané na Římanech za povstání Batavů (69 - 70) vítězní Germáni vybrali římskou velitelskou trojřadku, a odvlekli jí z Rýna po řece Lupii do území Brukterů, aby jí předali jako dar kněžce (bohyni) Veledě. Je to zřejmě náhoda, ale i v tomto případě volba vhodného dílu kořisti padla na loď, předmět fungující ve starším období jako znak definující staré kultovní instrumenty.
Ve 40. kapitole Germánie se při popisu bohyně Nerthus Tacitus zmiňuje o tom, že z posvátného okrsku s chrámem vyráží na cestu po krajině svých uctívačů na voze, do něhož zapřahá kněz krávy. Při přepravě božstva je tedy užíván stejný posvátný prostředek, který se objevoval v mnohem starších dobách. (Navíc pokud snad měla vést trasa k vyznavačům božstva mimo ostrov s posvátným okrskem, musel by být vůz naložen na loď, a taková scéna by nesla společné rysy se severskými vyobrazeními doby bronzové.)
Není jasné, zda výběr některých typů importovaných nádob nalézaných v postavení importů na území Germánie nemohl být určovaný tím, že nesly výzdobu zahrnující prvky s významem srozumitelným pro odběratele v barbarském prostředí. Platí to především pro pánve s kachními hlavičkami (typ Eggers 131), a taky o exemplářích s plastickou výzdobou se scénami z oblasti bakchických výjevů, jaké jsou vytepány například na nádobě z hrobu 69 z pohřebiště v Sládkovičově na jižním Slovensku.
Pro způsoby manipulace s ptáky v běžném a i v neprofánním životě barbarika jsou k dispozici systematicky uspořádané informace shromážděné se zaměřením na území Polska. Kosti ptáků se pouze sporadicky objevují v hrobech wielbarské kultury. Výrazně větší je jejich zastoupení na przeworských pohřebištích, kde byli dokumentovány ve významné části hrobů a navíc převyšují svou početností všechny další zvířecí druhy. Tento stav je v zásadním protikladu k situaci na sídlištích, kde je konstatována téměř absence kostí těchto zvířat. Tato skutečnost vedla až k úvahám o tom, že ptáci byli využíváni hlavně pro rituální účely. To samozřejmě může být způsobeno většími postdepozičními ztrátami drobných kostí, a rovněž tím, že kachna i husa nemusely patřit k chovaným druhům a byly získávány lovem - jejich konzumace tedy nemusela probíhat pouze v prostoru sídlištních areálů. (Respekt k některým zvířatům vyňatým z běžné konzumace a určených pouze pro zvláštní příležitosti je možný, takový dohad by ale bylo nutno testovat.) Zvláštní přístupy k zacházení s těly vodních ptáků se zdají potvrzovat další případy z prostoru Velké evropské roviny - lidské a zvířecí kosti, včetně ptačích, jsou uváděny mezi nálezy z prostoru chaty nebo sakrální stavby z Obrowca v horním Slezsku.
V době římské se překvapivě objevuje vyobrazení Slunce v podobě blízké piktogramu. V prostředí przeworské kultury lze najít takovou výzdobu provedenou rytím na mírně vyklenutém dně nádoby, na jejíchž plecích probíhá výzdoba v podobě meandru. Nádoba pochází z jámového hrobu 218 na pohřebišti Modła v polském Mazowsku, s pohřbíváním v rámci stupně B1a. Vlastní motiv (obr. 1) sestává z ústředního rytého kroužku vyplněného vpichy uspořádanými do kruhu kolem bodu uprostřed, k obvodu vybíhají radiální ryté linie. Pás po obvodu je vymezený dvojicí rytých linek, vyplňují jej čtyři odlišné typy čar, vrypů a vpichů; není vyloučeno, že taková výzdoba má kalendářní význam.
Kruhy s bodem uprostřed známe z kostěných hřebenů. U předmětu z rozrušeného žárového hrobu v Brně „Komíně“ řada střídajících se malých a velkých kruhů lemuje okraj rukojeti a vytváří oblouk (obr. 2). Takové kroužky mohou být pouhým výzdobným motivem – k rozkreslení pozic jednotlivých zubů hřebene bylo zapotřebí odpichovátko, a pak užití tohoto nástroje k rytí výzdoby se zdá být nasnadě. Existují však i případy, kdy byly k výzdobě hřebene použity vícenásobné polokruhy zavěšené a vyklenuté, a jejich vyznačení do podkladu už vyžadovalo větší pozornost než vyrytí úplného kruhu. Příkladem kostěných produktů s řadami takových znaků může být hřeben pocházející ze žárového hrobu č. 1 pohřebiště przeworské kultury Nadkole 2 (obr. 3) s dvěma řadami půlobloučků. Odpovídající artefakt je datovaný do fáze pohřebiště 2b, která odpovídá stupňům B2a až B2b doby římské. I u těchto prvků očekávám, že měly vlastní význam a domnívám se, že při aplikaci na hřebeny se uplatnily jako zvláštní znaky a i v tomto případě vyjadřovaly zapadající, resp. vycházející Slunce. (Je nutno připomenout, že tyto polokruhy odpovídají prvkům, které známe z tulejí inkrustovaných kopí, jak těch z doby bronzové, tak i pozdějších, z doby římské.) Musím ale nastolovat pouze jako otázku, zda jsou na hřebenech s prolamovanou rukojetí s motivem kroužku na rameni vybíhajícím nad liniemi v podobě širokého písmene H (obr. 4) zaznamenány sluneční loďky. Jejich výroba mohla být svěřována pouze vysoce zručným jedincům, protože ztráty při výrobě nemohly nebýt vysoké – síla dlouhých úseků skládajících motiv podle měření na kresbách nedosahuje u uvedeného exempláře ani dva milimetry. Podobně rizikové by bylo i běžné praktické využití. V případě výjimečných úkonů ale dává smysl podobný princip, jako u mečů doby bronzové, protože při používání hřebene se motivu na rukojeti člověk musel dotýkat a vnímal jej hmatem; prvek v podobě kruhu byl přitom svírán mezi bříšky palce a ukazováku.
Silně stylizovaná kachna nebo husa zaznamenaná zjevně v podobě plavajícího ptáka (obr. 5) je umístěna na hlavici železné jehlice, která představuje součást výbavy jámového hrobu 254 z przeworského pohřebiště Kamieńczyk v Mazovsku. Dva kruhové články „řetězu“ uchyceného v zobáčku lze snad podmíněně považovat za zvláštní obměnu zobrazení Slunce. Ve výplni tohoto jámového hrobu byly zjištěny kosti muže, ženy a dítěte a rovněž kosti ptáka, slepice nebo husy.
Zajímavá byla nálezová situace v kultovním okrsku pozdní przeworské kultury v Otalążce, v Polsku, jenž měl existovat v závěru doby římské a v době stěhování národů. Nalézal se v blízkosti ohbí říčního toku, na jehož březích se odehrávaly rituální úkony. Zvláštní prostor tam byl vyhrazen pro ukládání obětí částí zvířat domácích, v jiné části areálu docházelo k deponování lovených zvířat. V této exponované části lokality se nalézaly rovněž kosti kachen a čírek.
Zcela mimořádné postavení mezi drobnými nálezy z obětiště měla bronzová spona (obr. 6), jejíž patka, lučík a hlavice byly modelovány do podoby stylizované plující kachny. Mohla hrát roli insignie jedince se zvláštním postavením v rámci kultu, není vyloučeno, že byla i odlita jako výjimečný kus zhotovený „na objednávku“. Z pohřebiště v Lubieszewie pocházejí takto upravená kování rohu na pití a na lokalitě Brulin - Koski byl získán bronzový závěsek s figurkami v podobě plujících kachen.
Různě utvářené kruhy s bodem uprostřed a i vyklenuté půlkruhy vystupují společně s půlměsíci, tedy dalšími astrálními symboly u honosných, inkrustovaných hrotů kopí. Objevují se například na dvojici hrotů se stříbrnou inkrustací (obr. 7) z výbavy žárového hrobu przeworské kultury ze Stryczowic v prostoru Hor Svatého kříže v Polsku, který je kladený do stupně C1a. Kroužky s bodem uprostřed jsou rovněž součástí výzdoby na listu a na tuleji hrotu z inventáře královského hrobu v Mušově (obr. 6), kde byla rovněž použita inkrustace stříbrem. Na tomto typu dřevcových zbraní se tedy prvky odpovídající slunečním symbolům objevují v podobě, jaká je známá už u bronzových kopí nebo oštěpů.
Keramické produkty s plastickým ztvárněním do podoby zoomorfních nebo ornitomorfních tvarů pro dobu římskou v českém a moravském prostoru se vyznačují tím, že pocházejí ze sídlišť. Obecně je připomínáno, že nálezy z doby římské zjevně vykazují společné rysy se zoomorfiky z doby halštatské. Jejich zlomkovitost omezuje určení někdejšího vzhledu, a tím i rozhodnutí, zda byly používány samostatně, anebo představovaly integrální součást většího keramického tvaru. Je těžké stanovit, jaký měly význam i v těch případech, kdy nesou znaky vodních ptáků.
Vztah ptačích výzdobných prvků k tělu keramického produktu lze ověřit v případě nálezu z przeworkého pohřebiště Woła Lobudzka (obr. 8), kde se v hrobě č. 3 náležejícího do stupně C2-D vedle popelnice našla nádoba s neobvykle vysokou válcovitou nožkou. Na výduti probíhá pás složený z protom plavajících potápek. Tato vyobrazení mohou být vyložena v tom smyslu, že ptačí motiv na povrchu nádoby symbolicky obklopoval její obsah, a je tak v tomto případě pouze jiným způsobem realizovaná stejná představa, s jakou se setkáváme u misky ze Slavkova, kdy je pták vložený dovnitř, do tekutiny vyplňující keramický tvar.
Mgr. Radka Knápek
Použitá literatura
Andrzejowski, J. 1998: Nadkole 2. A cemetery of the Przeworsk Culture in Eastern Poland, Monumenta Archaeologica Barbarica 5, Kraków 1998.
Andrzejowski, J. 2004: Modła (15.9.). In: A. Kokowski - Ch. Leiber (eds.): Wandalowie. Strażnicy bursztynowego szlaku. Katalog wystawy. Lublin – Warszawa 2004, 317-318.
Bender, W. 1972: Ośrodek kultowy nad Mogilanką, Z otchlani wiekow 38, Wrocław – Warszawa 1972, 118-133.
Bender, W. - Stupnicka, E. 1974: Z badań archeologiczno-geologicznych stanowiska torfowego w miejscowości Otalążka, pow. Grójec, Archeologia Polski 19, Wrocław – Warszawa - Kraków – Gdańsk 1974, 307-366.
Bugaj, E. - Makiewicz, T. 1995: Ornamentyka figuralna na naczyniach glinianych okresu przedrzymskiego i rzymskiego w Polsce, Przegląd archeologiczny 19, 1995, 87-122.
Czarnecka, K. 2004: Katalog (24.42). Kamieńczyk, pow. Wyszkowski, woj. Mazowiecke, stan. 2. In: J. Andrzejowski/A. Kokowski/Ch. Leiber (red.): Wandałowie. Strażnicy bursztynowego szlaku. Katalog wystawy. Lublin – Warszawa 2004, 335.
Czarnecka, K. 2004: Kamieńczyk (24.41). In: A. Kokowski/Ch. Leiber (eds.): Wandalowie. Strażnicy bursztynowego szlaku. Katalog wystawy. Lublin – Warszawa 2004, 317-318.
Dąbrowska, T. 1997: Kamieńczyk. Ein Gräberfeld der Przeworsk-Kultur in Ostmasowien, Monumenta archaeologica barbarica 3, Kraków 1997.
Droberjar, E. 1997: Studien zu den germanischen Siedlungen der Älteren römischen Kaiserzeit in Mähren. FAP 21, Praha 1997.
Droberjar, E. - Peška, J. 2004: Die Waffen. In: J. Peška - J. Tejral (Hrsg.): Das germanische Königsgrab von Mušov in Mähren, Teil 3, 2004, 517- 525.
Kaul, F. 1998: Ships on Bronzes. A Study in bronze Age Religion and Iconography. Catalogue. Publikations from the National Museum, Studies in Archaeology and History Vol. 3: 1, 2 – Catalogue of Danish Finds, Copenhagen 1998.
Kolník, T. 1980: Rímske a germánke umenie na Slovensku. Bratislava 1980.
Motyková-Šneidrová, K. 1960: Drobná hliněná plastika z doby římského císařství z Čech, Acta Universitatis Carolinae, Philosophica et historica 3/1959 (Filipův sborník), Praha 1960, 233-239.
Niewegłowski, A. 1991: Cmentarzysko kultury przeworskiej w Garwolinie, woj. siedleckie, Warszawa 1991.
Pernička, R. M. 1966: Die Keramik der älteren römischen Kaiserzeit in Mähren, Brno 1966.
Pernička, R. M. 1967: K problematice středoevropského vývoje hřebenů v době laténské a římské se zvláštním zřetelem k moravským nálezům. SPFFBU E 12, 1967, 63-79.
Peškař, I. 1962: Moravské nálezy zoomorfní keramiky z doby římské, Sborník Československé společnosti archeologické 2, Brno 1962, 279-289.
Podborský, V. 1982: Keramické zoomorfní nádobky středoevropského pravěku. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity E 27, 1982, 9-64.
Węgrzynowicz, T. 1982: Szszątki zwierzęce jako wyraz wierzeń w czasach ciałopalenia zwłok. Warszawa 1982.
Fotoalbum
