Picí obřady
Relativně dobře zachovaná miska z Hrušovan u Brna (obr. 1) dovoluje konstatovat, že spojování některých zlomků plných plastik s miskami s omfalem je správné, a navíc představuje spojující článek s běžnými miskami s omfalem, těch, u nichž nebyl vymodelovaný plastický ornitomorfní prvek – i tato miska totiž nese výzdobu, která se na tomto typu keramických produktů běžně vyskytuje. A i u tohoto nálezu lze očekávat, že měl zvláštní funkci v neprofánním životě.
U misek s omfalem, a také u tvarů jim příbuzných, lze oprávněně očekávat, že náleží do skupiny nádob určených k servírování nápojů. Nevelká hloubka nádobek vyžadovala pozorné servírování – nebylo možné přenášet je na větší vzdálenosti bez nebezpečí vylití části obsahu, navíc dost dobře si nelze představit, že by se hodily k nabírání z nějakého většího zásobníku – nutně by docházelo k nežádoucímu potřísnění vnějšího povrchu a současně k namáčení a ušpinění rukou. Proto je nutno očekávat, že byla k dispozici zvláštní obsluha zajišťující dolévání obsahu v průběhu pití. Výroba zvláštní kategorie keramických produktů s funkcí picího nádobí je považována za průvodní znak existence picích obřadů, jejichž stopy jsou v archeologickém obrazu pravěku shledávány už od doby eneolitické. Společné požívání nápojů mělo představovat univerzální institut stvrzování svazků, zaručovalo legitimaci vzájemných vztahů a závazků uvnitř barbarských společenství, především tehdy, když se uvolňovaly vazby generované pokrevnými pouty a vedoucí osobnosti komunit se začaly obklopovat družinami bojovníků. Příznakem změny sociálních vazeb měla být i skutečnost, že oproti staršímu stavu, kdy si hodovníci nabírali tekutinu sami, s pomocí nádobek s oušky, nové picí náčiní s mělkými tvary omezovalo možnost bezpečné manipulace s obsahem a tak bylo nutno použít služeb další osoby zajišťující distribuci nápojů. V době římské by existence menších nádobek s omfalem a s oušky na jedné straně a mělkých misek s omfalem na straně druhé dovolovalo očekávat, že současně existovaly dva různé způsoby jednání - obě kategorie totiž spojuje jak zvláštní úprava dna, tak i totožné spektrum vzorů uplatňovaných při výzdobě.
Pro barbarikum doby římské je dokládána existence mužských svazů a družin s jejich picími obřady. Odpovídající zvyky měly být akceptovány i Římany, kteří v rámci diplomatických kontaktů se svými sousedy poskytovali domácí nobilitě prestižní picí servisy, a tyto nádoby, předávané jako takzvaná kaimelia, mohly být uchovávány jako připomínka významných jednání a (pro barbary) také jako doklady sjednaných smluvních vztahů. Honosné nádoby určené na pití se rovněž stávaly indikátory sociálního statutu. Na pozadí hodování a konzumace nápojů byly naplňovány rovněž funkce kultovních společenstev, opírajících sociální a politické vazby o společně sdílenou religii. Odpovídající obřady zahrnovaly sdílení společných kultovních míst a kultovních jednání, vedly k petrifikaci tradičního vědomí. Zajišťována tak byla rovněž identita komunit a kontinuita idejí, od rodiny přes rod až po kmen.
Mgr. Radka Knápek
Použitá literatura
Bouzek, J. 1986: Význam mincí a jiných římských importů v barbarském prostředí. Slovenská numizmatika 9, 1986, 191-198.
Bouzek, J. 1997: Žízeň, mužský svaz, družinictví a pití bez obsluhy či s obsluhou. Archeologické rozhledy 49, 1997, 323-325.
Dufková, M. 1997: Ke způsobu hodování vleže. Archeologické rozhledy 49, 1997, 325-326.
Filipová, M. - Harangozóová, E. 2015: Sídliště z doby římské v Hrušovanech u Brna (okr. Brno-venkov), Pravěk NŘ 22/2014, 2015, 257-311.
Harangozóová, E. 2013: Sídliště z doby římské z Hrušovan u Brna, rkp. diplomové práce uložené na ÚAM FF MU, Brno 2013.
Müller-Karpe, H. 2001: Religionsgeschichtliche Komponente der mediterran-mitteleuropäischen Kontakte von der Bronzezeit bis zur Spätantike, Anodos, Studies of Ancient World 1, Trnava 2001, 127-141.
Šedo, O. 2005: Zlomek hliněné plastiky v podobě vodního ptáka z doby římské ze Slavkova u Brna. Pravěk NŘ 13/2003, 2005, 377–385.
Vencl, S. 1994: Archeologie žízně. Archeologické rozhledy 46, 1994, 283-305.
Fotoalbum
