Historie železnorudné těžby v Podbeskydí
Dnes si již téměř nikdo neuvědomuje, že klíčem k průmyslové tradici Ostravska jsou zejména zdejší chudé železné rudy – pelokarbonáty. První doložené železářské akivity v Podbeskydí známe z 16. stoleí, kdy pracoval hamr na panství Hukvaldy. Hamry v této době zajišťovaly celý proces výroby polotovaru či dokonce předmětu. Jejich součástí bývaly šachtovité pece, tzv. dýmačky, kde docházelo k redukci rudy. Oproti starším zařízením se lišily zejména zapojením vodní síly do pohonu měchů k vhánění vzduchu do pece. Dále se k provozu vázala výroba dřevěného uhlí, získávání rudy a také kování samotného železa do formy polotovarů.
Pelokarbonátové konkrece v křídových hrubozrnných pískovcích, Bordovice – Na Březinách.
Obsahy železa v podbeskydských pelokarbonátech se pohybují mezi 4 – 30 % železa v rudě. Problematický pro zpracování je rovněž obsah dalších prvků, zejména fosforu, díky kterému muselo vyrobené železo procházet náročným a ztrátovým procesem zkujňování ve fryšovacích výhních.
Největšího rozsahu dosáhla těžba železných rud v Podbeskydí okolo poloviny 19. století, a to v souvislosti s rozvojem vrchnostenského podnikání na hukvaldském panství. Pelokarbonáty se těžily v desítkách štol a šachet jednak v přímé režii huti ve Frýdlantu nad Ostravicí a Vítkovicích, jednak v sezónních dílech jednotlivých sedláků, kteří vytěženou rudu do huti odprodávali. Ruda se těžila zejména v jílovcích křídového stáří a to jak povrchově v mělkých jamách, tak hlubinně ve štolách a šachtách až třicet metrů hlubokých. Útlum těžby podbeskydských železných rud proběhl až v poslední čtvrtině 19. století, kdy začaly být významné problémy s poklesem kovnatosti dobývaných rud, a zároveň se díky rozvoji železniční dopravy zpřístupnila ruda z bohatých skandinávských ložisek.
Aktivní propady do štol na lokalitě Kunčice pod Ondřejníkem – Papratná.
Slepý portál štoly na Papratné.
Přestože těžba a zpracování železných rud a doprovodné aktivity, jako je například pálení dřevěného uhlí, byly významnou průmyslovou činností v Podbeskydí, dochovalo se v území jen velmi málo památek na tuto epochu. To je způsobeno zejména těžbou v měkkých horninách, kde se dílo krátce po vyrabování výdřev samovolně zavalilo, a také tím, že šachty a propady byly na nátlak vrchnosti a vlastníků pozemků řízeně zasypávány ihned po ukončení těžby. V neposlední řadě sloužila haldovina jako zdroj snadno dostupného
materiálu ke zpevňování cest a k terénním úpravám, což v některých lokalitách trvá dodnes.
Práce v Libotínských dolech; rekonstrukce kresby z Holubovy kroniky (okolo roku 1860); autor: Kristýna Jarošová.
Během krajino-archeologického průzkumu v letech 2013 – 2014 bylo na území Národního geoparku Podbeskydí identifikováno 38 důlních děl. Největší koncentrace těchto děl je v obcích v blízkosti Frýdlantu n. O. a Čeladné, nicméně nejrozsáhlejší a nejzachovalejší důlní pole se nachází v lokalitě Štramberk – Libotín.
Detail původní kresby dolů z Holubovy kroniky.
LIDarový snímek lokality Štramberk - Libotín s vykreslenými haldami po železnorudné těžbě.
Experimentální tavba pelokarbonátů v replice pece z 9. století
Pec s měchem.
Vyjmutí vytavené houby.
Vytavená houba.
Stopy historické železnorudné těžby v Podbeskydí
Krajino-archeologický průzkum probíhající v letech 2013 – 2014 na území Národního geoparku Podbeskydí, během kterého bylo identifikováno 38 důlních děl.
Závěrečná zpráva ke stažení ZDE a mapová příloha ZDE
text: Ing. Dalibor Kvita (Národní geopark Podbeskydí), Mgr. Aleš Knápek (Muzeum Novojičínska)
foto, obrázky: Ing. Dalibor Kvita
krajino-archeologický terénní průzkum: Ing. Dalibor Kvita, Mgr. Aleš Knápek, Mgr. Radka Knápek (Muzeum Šipka)
tavba: Ing. Dalibor Kvita, Mgr. Aleš Knápek, Mgr. Radka Knápek, Bc. Jan Lokajíček (mist kovář)