Jak se vyrábí kamenná štípaná industrie, kterou používali už neandrtálci v jeskyni Šipka a dále i lidé v mladší a pozdní době kamenné a v době bronzové se dozvíte z naší fotoreportáže rekvalifikačního kurzu na neandrtálce.
Štípat nás učila kapacita ve svém oboru. Doc. PhDr. Petr Neruda, PhD. z Antroposu Moravského zemského muzea. Naše archeology učil na univerzitě. Na štípání kamenných nástrojů je machr. Tady předvádí, že neandrtálec si už musel dopředu naprojektovat co chce z kusu kamene/suroviny vyrobit. Do kamene nemlátil jen tak bez nějakého záměru, vše měl dopředu promyšlené.
Tady účastníkům vysvětluje, co ještě mají udělat, kam, jak a čím mají udeřit. Surovina se opracovávala tvrdým valounem (otloukačem), odbili jste kůru a připravivili jste si jádro, ze kterého jste potom mohli odrážet ostré úštěpy, které byste mohli použít na krájení masa, kůže atd. Ale pokud byste chtěli opracovávat dřevo, tak by se vám ostří rychle ztupilo. Tak byste použili kost nebo paroh a hrany na ostrém úštěpu byste si zesílili retušováním (odbíjením materiálu po hraně) a tím byste si hranu zesílili a už byste mohli dřevo takto připraveným nástrojem opracovávat.
Tady vyrábím mikrolity do srpů a drobné nástroje jako kamenné šipky, pilky apod. Myslela jsem, že to bude jednodužší, žádná sranda to nebyla.
Takto to umí Tomáš Vidomus. Do toho máme ještě hoodně daleko.
Každý je zapálený do své práce. Petr Neruda štípe africký červeno-černý obsidián. Nutno podotknout, že při této práci teče i krev.
Proto je dobré se alespoň trochu chránit kůží a brýlemi.
Něco se povedlo, ale upřímně - hrdá na sebe nejsem.
Ke konci proběhly i pokusy s tím, co jsme vyrobili. Kamenný hrot šípu byl zasazen a zajištěn.
Následně proběhlo testování moderních i pravěkých hrotů na kýtě.
Tady je prostřelená lopatka se zbyteky pryskyřice a obsidiánu. Obsodián je hodně ostrý, ale taky hodně křehký, prd vydrží.
Foto a text: Ing. Dalibor Kvita (Národní geopark Podbeskydí), Mgr. Radka Knápek (Muzeum Šipka)