Štramberský vrch Kotouč je známý nejen díky jeskyni Šipka a nálezům z doby kamenné. Neméně významnou etapou v jeho dějinách byla takzvaná doba bronzová. Místní lid zde tehdy mezi dvěma vrcholy kopce vybudoval velké opevněné sídliště. Dnes používáme výraz hradiště, kdybychom ale před třemi tisíci lety Kotouč navštívili, připomínalo by nám to asi nejvíce město tvořené menšími statky. Napadá mě paralela se zástavbou dnešních předměstí nebo satelitů.
Stavitelé hradiště patřili ke království, jehož jméno samozřejmě neznáme, a proto těmto lidem podle jejich společných zvyků a módy pohřbívání kremací říkáme lid popelnicových polí.
Velmi důležitou částí jejich života byla víra. Jedním ze základů představ o světě a jeho bozích byl tehdy kult spojený se sluncem, podobně jako tomu bylo v tehdejším Řecku nebo Egyptě a vlastně v celé oblasti od Středomoří po Skandinávii. Králové v těchto dobách bývali zároveň veleknězi kultu (v Egyptě byl faraon dokonce ztělesněním boha Hora). K náboženským obřadům zajišťujícím budoucnost, úrodu, úspěch ve válce a podobně patřily v této době také oběti. Obětovány na oltář, ohni nebo do země byly potraviny, zvířata nebo cennosti.
Na Kotouči bylo v minulosti nalezeno celkem šest pokladů drahocenných bronzových předmětů. Jejich uložení do země mohlo mít nejspíše dva důvody. Zaprvé právě formu oběti božstvům, za druhé úschovu třeba před nepřítelem a podobně. Každopádně víme, že takové oběti byly v tehdejší Evropě časté. Ukládaly se kromě hor například k pramenům řek nebo do jezer, kde sídlí přírodní bohové a démoni. Kotouč jako výrazná bělostně zářící hora měl nepochybně své místo v tehdejší mytologii. Posvátné hory byly ostatně v době bronzové relativně časté. Mezi vrcholy Kotouče navíc z pohledu od rovin Poodří, kde sídlili tehdejší zemědělci, vychází po část roku slunce. To jim muselo připadat magické a jasně dokládající význam této hory.
V roce 2020 se po půlstoletí od posledních nálezů podařilo získat Muzeu Novojičínska dosud poslední bronzový poklad z Kotouče. Okolnosti tohoto daru jsou docela kuriózní. Soubor bronzových předmětů nabídl muzeu vnuk štramberského hostinského Proska. Hostinský se podílel již na výzkumech K. J. Mašky v jeskyni Šipka. Jak kamenolom postupně ukusoval Kotouč i s jeho hradištěm, docházelo při práci občas k nálezům různých památek. Některé z nich si pracovníci lomu odnášeli jako suvenýry. Po těžké práci se kamenáři často zastavovali cestou domů právě v místním hostinci ležícím při patě kopce. Možná darem, možná za pivo se tak některé z artefaktů dostaly k hostinskému, který se o historii Kotouče zajímal. Nakonec po mnoha letech se rodina rozhodla památku předat muzeu. Soubor obsahuje dva brýlovité závěsky, které se podobně jako tři jehlice uplatňovaly na oděvu. Dále bronzové dlátko a tordovanou rukojeť vědérka, která patří k velmi cenným předmětům své doby.
Poklad se tedy nyní připojil k těm nalezeným v minulosti a stal se dalším dílem historické skládačky, jejíž tajenkou je život našich dávných předků.
Mgr. Aleš Knápek, Mgr. Radka Knápek
Fotoalbum
Tři bronzové jehlice, které sloužily ke spínání svrchního oděvu nebo pláště.
Bronzové dlátko.