Bronzový depot z Krnalovic
Cenný depot bronzových předmětů nalezený v nedávné době na severozápadním úpatí Palkovických Hůrek se podařilo zdokumentovat a uložit do sbírek díky spolupráci veřejnosti, Archeologického ústavu v Brně a pracovníkům Muzea Novojičínska. Ti provedli nejen výzkum v terénu, ale návazně také konzervaci a dokumentaci jednotlivých částí depotu, který bude následně prezentován expozičně. Zajištění tohoto nálezu tak může posloužit jako příklad spolupráce mezi veřejností a institucemi pověřenými péčí o naše kulturní dědictví.
Depot byl nalezen jižně Krnalovic ve svahu někdejšího potočního údolí zařezávajícího se do příkrých svahů Palkovických Hůrek (Obr.: 1.). Díky promočení půdy březnovým táním sněhu a místní geologii došlo k narušení soudržnosti svahu. Na povrchu tak byla patrná část zeleného předmětu omytého stékající vodou připomínajícího část bronzové sekery. Díky všímavosti a telefonátu nálezce, tak bylo možné místo zdokumentovat. Detektor kovu potvrdil přítomnost silného signálu a již první očištění povrchu potvrdilo, že jde s největší pravděpodobností o pravěký nález. Sonda cílená na zjištění stratigrafie uložení předmětu, však přinesla odkryv celého bronzového “pokladu”. Tento depot je navíc z regionálního hlediska velmi zajímavý svým obsahem, jak se pokusíme nastínit níže.
Obr.: 1. Poloha nálezu bronzového depotu na úpatí Palkovických Hůrek.
Celý soubor byl, jak ukázala sondáž, uložen přímo v úzké jamce vyhloubené do svahu kopce beze stop keramické nádoby nebo vyložení stěn kameny či dřevem (Obr.: 2). Je zde ale možnost, že depot byl uložen v nádobě dřevěné okované bronzovým plechem (viz níže). Výplň se oproti jílovité svahovině odlišovala našedlou barvou s nahodile rozmístěnými téměř nepatrnými uhlíky. V průběhu preparace se ukázalo, že vybíjený bronzový plech částečně obkružuje ve formě na stranu položené části válce další předměty. Svrchní část plechu byla působením povětrnosti a půdních procesů rozrušena na menší fragmenty a buďto pohyb svahu, nebo záměrné uložení nad ním vyneslo k povrchu bronzovou sekeru. Vyjmutý soubor obsahuje celkem 18 bronzových předmětů, z nichž část snad patří původně stejnému kusu (př. jehlice a pás). Jednu již zmíněnou sekeru s tulejkou, jeden zlomek tulejky obdobné sekery (či kladiva atp.), jednu hlavici jehlice s částí dříku, jeden zlomek dříku jehlice, dvě kruhové puklice, jeden zlomek kruhové puklice, dva kusy bronzoviny. Bezpochyby nejzajímavější částí souboru je devět větších či menších kusů patřících pásu z bronzového plechu hustě zdobeného vybíjenými pukličkami a pásy.
Obr. 2: Náčrtek sondy v místě nálezu bronzů u Krnalovic.
Probereme-li se celkovým složením depotu, pak bronzové jehlice nepochybně patří mezi klasickou náplň tohoto typu nálezů a doby bronzové obecně. Dřík krnalovického kusu je zdoben svazky rytých linií (Obr.: 3). Jeho síla se pohybuje od 4 do 6 mm. Dochovaná délka dříku je 75 mm. Jedná se o část jehlice s prostou pečetítkovou až destičkovitou hlavicí o průměru 26 mm s okrajem zdobeným drobnými zářezy. Hlavice má sílu 3,5 mm. Podobná jehlice byla v okolí například součástí depotu Štramberk 4 (Salaš 2005, tab. 448:57). Tento typ jehlic není chronologicky citlivý a figuruje v nálezových celcích od závěru střední doby bronzové až po mladší stupeň popelnicových polí (Salaš 2005, 106).
Obr.: 3. Část jehlice s pečetítkovou až destičkovitou hlavicí s okrajem zdobeným drobnými zářezy. Foto: Miroslav Bitter
Hezké exempláře puklice z bronzového plechu mají tvar kulového vrchlíku s jedním centrálním otvorem (Obr.: 4 - 6). Průměr nezdobených puklic činí: menší puklice má průměr 63 mm a průměr otvoru 3 mm; průměr větši puklice má průměr 78 mm a průměr otvoru 3 mm. Zlomek puklice odpovídá rozměrům menší puklice. Chronologicky opět nejsou signifikantní a vyskytují se ve stupních bronz D až halštat B3. Kruhová nášivka (puklička - do 3 cm nebo puklice - od 3 cm) mohla sloužit jako ozdoba oděvu, koňského postroje, jako součást ochranné zbroje, kování opasku, součást štítu aj. Z depotu z lokality Dobrochov “Úzké”, okr. Prostějov, pochází malá puklička, jejímž centrálním otvorem prochází drát. Tamní depot spadá do lužické fáze kultury lužických popelnicových polí, tedy H A1/2 (Salaš 2005, 313‒314, tab. 101B - 103A). Byť jsou bronzové puklice z typologického hlediska velmi různorodé a nejsou jednoznačně klasifikované ani z funkčního hlediska, nejčastěji bývají považované za ozdoby oděvu. Částečně se mohly uplatnit jako součást ochranné výstroje (Paulík 1965, 20-21, obr. 2). Častěji se pak uvažuje o jejich použití v různé funkci na řemenech koňského postroje (Kytlicová 2007, 78), jak tomu bylo ostatně v historii také později, respektive dosud.
Obr.: 4. Plechová bronzová puklice ve tvaru kulového vrchlíku s centrálním otvorem. Foto: Miroslav Bitter
Obr.: 5. Zlomek plechové bronzové puklice ve tvaru kulového vrchlíku s centrálním otvorem. Foto: Miroslav Bitter
Obr.: 6. Plechová bronzová puklice ve tvaru kulového vrchlíku s centrálním otvorem. Foto: Miroslav Bitter
Typickými nálezy a součástmi depotů jsou různé typy bronzových seker. V našem případě jde o sekeru s tulejkou a ouškem (Obr.: 7 - 8). Pod zesíleným ústím tulejky probíhají dvě horizontální žebírka, přičemž na spodním horinzontálním žebírku, na těle uprostřed sekerky, jsou dvě svislá rovná žebírka a postranní lalokovitá žebírka, na plošně odsazené břitové partii lze vidět stopy po kování v rámci finalizace nástroje po odlití. Sekera si dodnes uchovala perfektní ostrý břit. Na straně proti oušku je slabě zřetelný odlévací šev. Rozměry sekerky jsou: celková délka 125 mm, šířka u ostří 54 mm, hmotnost 358 g, Tulejka je elipsová, její vnější průměr je (měřeno bez ouška) cca 50 mm, vnější průměr (měřeno s ouškem) 60 mm, vnitřní průměr 36 mm a vnější průměr kratší části elipsy je 40 mm, vnitřní průměr je 28 mm. Přítomnost svislých žeber nasvědčuje příslušnosti nejspíše k poměrně variabilní Říhovského skupině XII, se žebírkem pod ústím a na něm zavěšenými svislými žebérky (Říhovský 1992, 239, Taf. 63:897), která souvisí s lužickým kulturním okruhem a spadá do závěru mladší (stupeň H A2) a do pozdní (stupeň H B1) doby bronzové. Tento typ seker byl nejspíše produkován v místních výrobních centrech a nepatří ke skupině severských importů tohoto období (Říhovský 1992, 243–246; Salaš 2005, 43).
Obr.: 7. Bronzová sekerka s tulejkou a ouškem. Foto: Miroslav Bitter
Obr.: 8. Bronzová sekerka s tulejkou a ouškem. Foto: Miroslav Bitter
Druhý zlomek nástroje opatřeného tulejkou - nejspíše sekery nebo kladívka s tulejkou se dochoval pouze částí výrazně ovalené tuleje s okrajovými nevýraznými zbytky žebírkové výzdoby (Obr.: 16 - 17). Tento zlomek sekery není, vzhledem k tomu, že se dochovala pouze neúplná týlní část, podrobněji zařaditelný. Povrch (patina) na obou zlomcích je skvrnitý – původní lesklý povrch je oprýskán a v drobných ostrůvcích jej střídá světle zelená matná korozní patina. Oba exempláře můžeme přiřadit k typům seker objevujícím se v mladší a pozdní době bronzové. Pokud by šlo o zbytek tuleje kladívka, pak má analogie opět na Kotouči u Štramberka, nebo hradisku Obírka u Hranic (Čižmář - Salaš 2009, 65, 68, obr. 5: 1-3).
Obr.: 16. Zlomek nástroje opatřeného tulejkou. Patrně sekerka nebo kladívko. Foto: Miroslav Bitter
Obr.: 17. Zlomek nástroje opatřeného tulejkou. Patrně sekerka nebo kladívko. Foto: Miroslav Bitter
Nejzajímavější a nejcennější součástí nalezeného souboru je pás bronzového vybíjeného plechu sloužící původně jako nádoba (cista) nebo pás (ve smyslu “opasek”) (Obr.: 12 - 15, 18 - 19). Oba předměty by činily depot zajímavým. Nicméně ozdobný pás byl z hlediska četnosti podobných nálezů řazen mezi unikáty. Pokusme se tedy určit o jaký předmět z obou jmenovaných mohlo jít s větší pravděpodobností. Nálezy bronzových nádob jsou nápadným fenoménem mladší a pozdní doby bronzové vyráběných tepáním bronzového plechu. Jejich povrch nesl různé druhy výzdoby a to včetně symbolických figurálních motivů. Krnalovický exemplář představují zlomky plechového pásu zdobeného čtyřmi řadami vytepávaných koleček a horizontálními liniemi. Kolečka jsou umístěna vedle sebe vždy mezi dvěmi a dvěmi liniemi. Plech je po obvodu z horní i dolní strany přehnutý dovnitř. Povrch je dobře zachovaný, hladký, s původní ušlechtilou patinou tmavozelené barvy. Velikost fragmentů bohužel neumožňuje jednoznačně rekonstruovat jeho celý tvar. Zdá se, že výsledný výrobek sestával z jednoho kusu bronzového plechu. Přestože jsme nezaznamenali otvory či nýty, je možné (byť nepříliš pravděpodobné), že původně se tvar skládal z několika částí, které mohly být fixovány k sobě nebo ke koženému podkladu. Nevíme, jakým způsobem byl tvar ukončený (u nádob často nýty) nebo jak by se se zapínal pokud šlo o pás. Stopy našití na kožený či textilní podklad dochované části nenesou. Rozměry našeho největšího kusu jsou: maximální délka 182 mm; minimální délka 145 mm, šířka 82 mm, síla plechu je menší než 1 mm (0,5 - 0,7 mm), průměr vybíjených koleček je 11 mm, síla horizontálních linií je 2 mm. Budeme-li hledat mezi analogiemi doby bronzové, nabízí se několik srovnání. Předně známe unikátně dochované nádoby z hradiska na nedalekém vrchu Kotouč. Tamní nálezy však nepatří bronzovým cystám, ale jemným šálkům a dvoudílné nádobce (lampa typu Štramberk), jejichž těla jsou různě profilovaná. Další lokalitou, nepříliš vzdálenou a patřící do koridoru Moravské a Oderské brány, je výšinná poloha Obírka na výběžcích nízkého Jeseníku u Hranic (Čižmář - Salaš 2009, Obr. 6 B, 1) s množstvím depotů a unikátním bronzovým šálkem typu Blatnica (Obr. 11).
Obr.: 11. Bronzovým šálek typu Blatnica z hradiště Obírka u Hranic (převzato z Čižmář - Salaš 2009, Obr. 6 B, 1).
Vzhledem k velikosti a tvaru tepaného plechu v Krnalovickém depotu je zřejmé, že pokud šlo o nádobu, byla by válcového tvaru a tedy by patřila mezi tzv. cisty. Podle O. Kytlicové jsou například v Čechách nádoby válcového tvaru přítomny již ve starším období popelnicových polí, tedy ještě o stupeň dříve než štramberské koflíky. Cisty typu Žatec by měly být dřevěné, pokryté zvenčí vybíjeným plechem (Kytlicová 1991, 81; další vyobrazení válcovitých nádob tamtéž z Žatce: Taf. 29, nr. 9.; zdobení žebry bez pukliček s řadou „bodů” a tordovaným uchem Taf. 22, nr. 87 ze Skalice a podobně z Nebovid, Hánova a Hoštic ve fragmentu Taf. 20, 21, atd). V jižním sousedství Moravy jsou z Rakouska známy bronzové cisty také bohatě zdobené (Prüssing 1991, např. Taf 101).
Obr.: 12. Zlomek pásu bronzového vybíjeného plechu - avers. Foto: Miroslav Bitter
Obr.: 13. Zlomek pásu bronzového vybíjeného plechu - revers. Foto: Miroslav Bitter
Obr.: 14. Zlomek pásu bronzového vybíjeného plechu - avers. Foto: Miroslav Bitter
Obr.: 15. Zlomek pásu bronzového vybíjeného plechu - revers. Foto: Miroslav Bitter
Obr.: 18. Největší zlomek pásu bronzového vybíjeného plechu patrně z opasku (avers). Nebo nádoby? Foto: Miroslav Bitter
Obr.: 19. Největší zlomek pásu bronzového vybíjeného plechu patrně z opasku (revers). Nebo nádoby? Foto: Miroslav Bitter
Krnalovický fragment však svou velikostí a dochovaným tvarem silně připomíná různé formy “opaskových” pásů dochované v Evropě jak v bronzu tak ve zlatě. Zlatý pás o šíři 10 cm byl nedávno nalezen u Opavy a menší exemplář před více jak stoletím v mohyle u Opařan na Táborsku. Z úpatí Cvilína u Krnova pochází také unikátní velká bronzová pásová zápona nalezená již v 19. století. Původně bývala popisována pro svou velikost také jako břišní pancíř. Je zdobená rytím a otvory pro nýty opasku, uložená dnes v SZM Opava (vyobrazení např. Podborský 1993, Obr. 215, na s. 327). Z Hallstattu (hrob 861) pochází například pás nesoucí ve složitější výzdobě také pásy pukliček (Obr.: 20) (Kilian-Dirlmeier 1972, Taf. 55, 559; viz obr. 4.). Obecně jsou pásy v alpské oblasti relativně častějším jevem než ve střední Evropě (Glunz-Hüsken 2013, 16).
Obr.: 23. Bronzová pásová zápona z Krnova – Cvilína. Foto: Centrální evidence sbírek ČR na webu https://www.cesonline.cz - Sbírka Slezského zemského muzea.
Obr.: 20. Ukázka pásu z Halštatské oblasti (převzato z Kilian-Dirlmeier 1972, Taf. 55, 559)
Velmi podobné okolnosti uložení jako Krnalovický depot má slovenský nález z hradiska lužické kultúry v Ilije (okr. Banská Štiavnica). V poloze Sitno nalezený depot obsahoval bronzový plechový opasek, který je datovaný do pozdní doby bronzové, do stupně H B1, lužické kultury. Byl uložen v interiéru chaty, umístěn v jamce pod podlahou ještě před zničením obydlí. Bronzové předměty depotu byly uložené uvnitř zkrouceného bronzového opasku (Ožďáni - Žebrák 2017, 261-262, obr. 4), s výjimkou dříku jedlice, který byl asi 30 cm od depotu. Na základě dochování organických materiálů na bronzových předmětech se předpokládá, že byly uloženy v koženém vaku nebo v lýkové schránce. Analýzou těchto zbytků se zjistilo, že obal, ve kterém byly předměty uložené, byl vyrobený z kožešiny sysla, ze které se dochovaly zbytky chlupů (Ožďáni - Žebrák 2017, 245-246). Zajímavý byl, v souvislosti s tímto opaskem, nález jeho koženého uzávěru a šňůrky, která byla provlečená z vnější strany přes proražené dírky směrem dovnitř opasku (Ožďáni - Žebrák 2017, 252, tab. VI:1, VII:1a). Předpokládá se, že šňůrka byla původně spojená s koženým uzávěrem v jeden celek.
Obr.: 22. Ukázka rekonstrukce opasku širokého 6 cm podle nálezu z hrobu 119 z lokality Dürrnberg (zdroj: https://www.bockscherhandwerksladen.com/).
Bronzové plechové opasky rozdělila I. Kilian-Dirlmeier (1975, 107 – 115) na základě technologie výroby do dvou skupin. Do jedné patří opasky s tepanou výzdobou, do druhé opasky s puncovanou výzdobou. K problematice plechových pásů se vyjádřil i M. Salaš (2005), který shrnul názory různých autorů a poukázal na názorové rozdíly týkající se jejich prvotního výskytu z hlediska relativní chronologie (Salaš 2005, 117-119). Bronzové pásy i ve funkci diadémů, zdobené puncovanými a tepanými geometrickými vzory, jsou známé ze širší středoevropské oblasti od Zakarpatské Ukrajiny až po Horní Rakousko v rozpětí časného až mladšího stupně doby popelnicových polí.
Obr.: 21. Ukázka pásu s otvory pro připevnění k podkladu z Hochdorf. Pás je zlatý, dlouhý 33 cm a široký 8,5 cm.
Kromě obvyklého nýtování se jednotlivé plechy nebo součásti bronzových předmětů spojovaly někdy i svorkami, jako je tomu například u diadému ze Štramberka - diadém/čelenka z depotu 4 ve Štramberku je zdobená horizontálními liniemi perliček (Salaš 2005, 75, tab. 439: 14; 485: 2). S tímto způsobem fixace předmětů se můžeme setkat i na nádobách z pozdní doby bronzové, jako např. v souboru nádob z Liptovského Mikuláše-Ondrášovej (Furmánek 1970, obr. 14: 3a-b; 15: 3a-b, 4a-b, 5a-b) nebo z Nemeckej na nádobě z depotu III (Ožďáni 2009, obr. 10, tab. XVIII).
Tyto výrobky svědčí nejen o vysoké úrovni tehdejší toreutiky v delším časovém období (stupeň H A1 - H B1), ale i o dlouhodobém přetrvávání tradičních estetických a kulturněspolečenských hodnot a idejí, odrážejících i světonázorové představy tehdejší společnosti. Bronzový opasek byl předmětem, který byl nepochybně nákladnou záležitostí a v tomto období i mimořádně honosným předmětem, zdůrazňujícím osobité postavení vlastníka. Patřil zřejmě osobě, která v tehdejší komunitě zaujímala přední místo. Otázka, jestli opasek a zbytek předmětů patřil muži nebo ženě, je už v oblasti spekulace.
Náš bronzový pás se podobá zlomku bronzové cisty z Nebovid (Pleinerová 1973, 276, obr. 2: a, b), který patří k cistám s válcovitým tělem. Přestože se u nebovidského zlomku nedochovalo ucho, náleží do skupiny nádob s pohyblivým držadlem. Tento zlomek nebyl vzhledem k okolnostem typově blíže určen. Nepředstavují ani chronologický, ani místní znak, stejně jako u našeho zlomku. Cisty sloužily spíše pro přechovávání tekutin než jako schránky na pevné předměty. Plnily tedy podobnou funkci jako situly, které plnily funkci kontejneru a byly obvykle součástí picího souboru (Pleinerová 1973, 294-296).
Bronzové nádoby nebo pásy mají kromě funkce jakéhosi indikátoru dálkových kontaktů význam rovněž v rovině společenské. Není třeba pochybovat o tom, že svému majiteli přinášely určitou prestiž a jsou odrazem jeho společenského postavení.
Z Kotouče u Štramberka pochází z bronzových depotů mimo jiné i bronzové šálky. Je pro ně příznačný zejména ostře členěný profil, lom v horní části výdutě a vyšší, kóničtější stavba spodku. Dno je pravidelně lemováno zesíleným prstencem a mívá ještě nad tímto prstencem 4-5 obvodových lišt. Typickou výzdobou jsou vytepávané čočkovité puklice, obíhající v horizontálních řadách na hrdle (1 řada) a na výduti (2-4 řady), případně jen na výduti a střídané řadami drobných bodových perliček („Punkt-Buckel-System“). Páskové ucho bývá nanýtováno 4 nýty s ploše roztepanými hlavicemi v místech, kde tepaná výzdoba na nádobce je obyčejně přerušena. Ucho nasedá, jako u většiny mladších bronzových šálků, zevnitř na okraj a vně pod hrdlem na výduti. Jsou známy i reparace těchto šálků typu Jenišovic-Kirkendrup (Podborský 1967, 18, tab. III), provedené přinýtováním. Výzdoba na hrdle je spíše ojedinělá, ze Štramberka ji nesou jen dva šálky z depotu označovaného jako č. 2 (Salaš 2005, tab. 431:2, 432:9, 433:7) a zlomek šálku z depotu č. 4 (Salaš 2005, tab. 438:9), který náleží k typu nádob Osternienburg-Dresden (Podborský 1967, obr. 2:2,7; Salaš 2005, 435, tab. 431:2, 432:9, 433:7). Šálky typu Jenišovice-Kirkendrup jsou projevem již vyvinutého a stabilizovaného tvaru uvedených šálků, i když nemáme jedinou dvojici identických exemplářů (Podborský 1967, 11, 13, obr. 2:1-8, 4:6; 1985, 163, obr. 2).
Datování šálků typu Jenišovice-Kirkendrup na přelom Ha A a Ha B, respektive do počátku HB (= hlavní doba rozšíření), odůvodnila u nás zevrubně O. Kytlicová (např. 1959, 1991, 2007).
Z Kotouče ve Štramberku pochází pozoruhodné etážovité plechové, tepané nádobky. Za praktické nádoby je považovat nelze, a proto jsou nazývány „lampami typu Štramberk“. Připíšeme-li jim tento účel, je možno je funkčně srovnávat s keramickými „lahvovitými“ lampami — rhytony, objevujícími se v kulturách evropských popelnicových polí již od počátku Ha A. Zpětné působení na keramiku je vidět ve výskytu elážovitých osudí slezské kultury (Podborský 1967, 29, obr. 11), které jsou stejně vzácné, jako jejich kovové předlohy. Podobně jako na ostatních nádobkách této série se i tu uplatňuje puklicová i perličková výzdoba, kombinovaná s plastickými lištami. Tím je zároveň dána souvislost s typem Jenišovice-Kirkendrup. Celý soubor je nutno považovat za příbuzný a současný s výše zmíněnými šálky; miskovité profily však se tomuto typu příčí a nemají obdob ani ve starších typech nádobek (Podborský 1967, 29).
Co se vzhledu, respektive typu výzdoby na bronzovém plechu z Krnalovic týče, poukázala O. Kytlicová na kontinuitu lištovito-puklicové výzdoby ve střední Evropě od mladší doby bronzové do počátku halštatu. Vycházela z analýzy žatecké cisty a svou tezi dokládala lištovitými prstenci při dnech šálků typu Jenišovice-Kirkendrup. Naproti tomu V. Podborský (1967, 31-32) hovoří o „nové oblibě a oživení“ tohoto výzdobného prvku v pozdní době bronzové a datuje je do období Ha A2 - Ha B1. Zároveň se domnívá, že je zde snaha napodobit severské zlaté předměty a nevylučuje ani místní výrobu zmíněných šálků a lampy s produkčním centrem někde v oblasti Moravské brány nebo přímo na Kotouči. Stejně tak unikátní diadém s tepanou puklicovou výzdobou byl zřejmě vytepán zde, jakožto prostší obdoba severských analogií. Místní výroba byla ovlivněna nejen severským vlivem, zejména lužického okruhu ve Slezsku a jižním Polsku, ale i jižními sousedy - lidmi Podolské kultury. Jisté paralely bychom našli i na Slovensku, v Maďarsku i v Německu (Podborský 1967, 47). Unifikace některých předmětů z těchto depotů (např. šálky Jenišovice-Kirkendrup) svědčí pro pevnější řemeslné spojení jednotlivých oblastí, lokální zvláštnosti jiných předmětů (např. lampy typu Štramberk) jsou naopak dokladem přímé místní výroby vázané na místní podmínky (surovinová základna, schopnost obyvatel k odběru výrobků). O místní výrobě těchto šálků uvažuje i M. Salaš (2005, 57). Šálky typu Jenišovice jsou široce rozšířeným středoevropským tvarem s největší nálezovou koncentrací v českých zemích (region na soutoku Vltavy s Labem a Ohří, severní Morava - severomoravská lužická oikumena, kde vytvářejí jednu z nejvýraznějších teritoriálních koncentrací, což nasvědčuje jejich místní výrobě), v Karpatské kotlině a v Sedmihradsku.
V depotech se často objevují zlomky plechů různých velikostí i výzdoby, u nichž bývá stanovení jejich původního účelu obtížné. Což je i náš případ. Pro jihoněmecké prostředí bývají charakteristické plechové diadémy či opaskové plechy zdobené jemnou rytou výzdobou v motivech spirálovitě stáčených vlnek. Z českého území byl takto zdobený zlomek plechu přítomen v depotu z Velvar (Kytlicová 2007, Taf. 54:18) a Olešná 1 (Chvojka - Jiráň - Metlička a kol. 2017, 173, tab. 112:27–29, 32, 37, 40–42). Jiné plechy mají dochovanou vytepávanou výzdobu, někdy i v geometrických motivech (Chvojka - Jiráň - Metlička a kol. 2017, 173, tab. 121:5, 7, 9–10, 13–16). Zlomek plechu z Olešné 1 nese vytepávaný motiv čtverce a v něm „ondřejský“ kříž (Chvojka - Jiráň - Metlička a kol. 2017, 173, tab. 112:23). Na třikrát přeloženém plechu z depotu ve Slapech je patrná bohatá rytá a vybíjená výzdoba v podobě zavěšených girland a dalších motivů (Chvojka - Jiráň - Metlička a kol. 2017, tab. 142:7); analogie k ní najdeme např. v depotu z Kamýku nad Vltavou (Kytlicová 2007, Taf. 25:10–13). Neméně pozoruhodný je i plech s řadami vytepávaných perliček a větších kulatých pukliček a s bočními hranami vykrajovanými do podoby trojúhelníků, který byl nalezen v Olešné 2 (Chvojka - Jiráň - Metlička a kol. 2017, tab. 121:6).
Projevem ekonomického a technického vývoje doby bronzové byl vznik specializované metalurgie. Nálezy kovoliteckých pícek sice nejsou běžné, toto řemeslo však dokládají nálezy dyzen, kadlubů, odlévacích forem a dalších pomůcek pro tavbu, lití a zpracování výrobků z bronzu. K dokladům metalurgie lze řadit též různé polotovary (surovinu) pro další kovodělné zpracování. Ve starší době bronzové byly takovým polotovarem hřivny ve tvaru tyčinkovitého nákrčníku s konci roztepanými a svinutými v očka. Vyznačují se tím, že jsou téměř vždy jednotné váhy kolem 20 dkg. Od střední doby bronzové se měď jako surovina objevuje v podobě koláčovitých slitků, nebo “žeber”. Z námi sledovaného souboru pochází 2 kusy suroviny (Obr.: 9 - 10). Surovina pro přetavení patří k charakteristickým součástem mnoha depotů z mladší i pozdní doby bronzové. Mimo ně se v depotech setkáváme i s výrobním odpadem v podobě nálitků, kapek bronzoviny apod. Především v mladobronzových depotech zlomků tvoří zlomky koláčových ingotů jejich výraznou složku, vesměs ovšem v podobě různě velkých amorfních fragmentů. Jen výjimečně se objeví i celé či téměř celé tzv. koláčové ingoty (Chvojka - Jiráň - Metlička a kol. 2017, 175). V našem souboru jeden takový neúplný elipsovitý koláč máme. Jeho délka je 105 mm (cca 15 mm chybí), šířka 46,5 mm, výška 17 mm a hmotnost 275 g.
Obr.: 9. Bronzovina, koláčovitý ingot. Foto: Miroslav Bitter
Obr.: 10. Zlomek bronzoviny. Foto: Miroslav Bitter
Krnalovický depot byl nalezen poblíž prameniště (sic!) ve svahu s relativně dalekým rozhledem do prostoru Oderské brány. Nedaleko nálezu je na dnešním hradním vrchu Hukvald doloženo osídlení doby bronzové jak keramikou, tak nálezem bronzové sekery. K jihu u Příbora pak zejména zatím jediné velké pohřebiště v oblasti patřící závěru doby bronzové (Stabrava 2011). Nejznámější bližší bronzové depoty pocházející samozřejmě z vrchu Kotouč u Štramberka, byly objeveny na různých místech opevněného areálu hradiště i mimo něj (Bláhová-Sklenářová - Novák - Horník - Pokorný 2022, 72; Salaš 2005, 457). Výše jsme zmínili neméně zajímavou výšinnou lokalitu Obírka z protější strany oderského údolí. Depot označovaný jako Týn nad Bečvou pochází z Helfštýna, z hradního kopce vévodícího údolí Moravské brány a zároveň situovaného na rozhraní oikumeny a lesnatějšího zvlněného území mezi Beskydy a Jeseníky. Uložením u prameniště se Krnalovicím do jisté míry podobá nedávný nález z blízkosti jižně ležící Starojické Lhoty (Juchelka 2019), včetně přítomnosti bronzových artefaktů na hradním vrchu Starého Jičína (Boris - Juroš - Michálek 2000, Knápek 2022 - nepublikováno, sbírka MNJ, p. o.).
Co se týče našich znalostí o důvodech ukládání depotů, pak nověji T. Vachta (2016) ve svých úvahách pokládá depot principiálně za artefakt, záměrnou kompozici, konstrukci s určitým smyslem a účelem. Soubor je vždy výběrem z dostupného, ale výběr předmětů není náhodný, odpovídá určitému kompozičnímu schématu. V tomto rituálně sestaveném a rituálně uzavřeném celku je podle něj vždy právě tolik konkrétních a uspořádaných předmětů, aby to bylo „správně“, z důvodu, aby celek nesl příslušný symbolický obsah – jde o postup přípravy obětin, přičemž právě rovnání předmětů podle druhů je v mladší době bronzové typickou součástí tohoto postupu; konečně tak jako zlomky mohou představovat pars pro toto, i celý výběr může být zástupný, ba přímo v souladu s pravidly obětování naaranžovaný (Bláhová-Sklenářová - Novák - Horník - Pokorný 2022, 72; Vachta 2016, 83 - 88). V období popelnicových polí byla naprostá většina depotů uložena ve volné krajině mimo soudobá sídliště či pohřebiště (ačkoli existují depoty vázané na hradiště či výšinná sídliště a jejich okolí), na nejrůznějších druzích míst, mezi nimiž vynikají dominantní polohy s dalekým výhledem, časté však jsou i depoty vázané na toky řek jakožto komunikační trasy a nebo na vodní prostředí jako takové (Chvojka - Jiráň - Metlička 2017, 204 - 205). V Čechách podle T. Vachty (2016) z 204 lokalizovaných depotů mladší a pozdní doby bronzové jich pochází cca 57 (tj. více než čtvrtina) z 21 výšinných poloh nebo jejich nejbližšího okolí (Vachta 2016, 112, Abb. 51B). Z moravských depotů střední až pozdní doby bronzové registroval M. Salaš k roku 2005 z výšinné polohy 47 (28,8 %) depotů z 20 lokalit, z toho zhruba polovinu na temeni a polovinu na svahu; obdobný poměr nacházel i v době popelnicových polí na Slovensku (Salaš 2005, 195 - 198). V poměru 13:7 převažují tyto lokality v lužické sféře. Oproti zjištěním z Čech jen 11 moravských depotů pocházelo z polohy, na níž nebyly doloženy jiné soudobé aktivity.
Námi prezentovaný depot obsahuje předměty jak celé, tak neúplné, resp. je otázkou dalšího bádání, jestli byly úmyslně poškozené. Součásti oděvu (zlomky jehlice) a bronzový pás mohly souviset se sociálním postavením toho, kdo depot uložil, zatímco sekery jsou víceúčelové, ovšem s výraznými sociokultovními atributy – pracovní nářadí i bojovnická výbava. Počet a skladba předmětů nevylučuje, že jde o depot jedné osoby, sociálně výše postavené, možná muže, nemáme však spolehlivá kritéria, jimiž bychom to mohli ověřit a s určitostí říct, že je v tomto souboru vidět příslušník jakési šablonovitě předpokládané elity nebo vyšší vrstvy. Mohl to být představitel, vážený člen či hlava místní rodiny, rodu, klanu, udržující styky s podobně významnými osobami resp. komunitami, kteří přinášeli nové kulturní podněty. Pak je také možné, že uložení depotu byl obětní akt celé komunity (Bláhová-Sklenářová - Novák - Horník - Pokorný 2022, 73).
Surovina by mohla buď spojovat tohoto jednotlivce s kovoliteckou výrobou, anebo naznačovat, že soubor zde ukládala komunita, jejímž členem byl také kovolitec, který přiložením symbolického dokladu své práce demonstroval svou identitu (Bláhová-Sklenářová - Novák - Horník - Pokorný 2022, 73).
Uložení depotu patří vždy k indíciím spojujícím nás pomíjivým okamžikem vzdálené chvíle, jejíž okolnosti a aktéry si můžeme jen domýšlet. Poklad či milodar byl do země uložen v místě s dalekým rozhledem poblíž prameniště. Byť to nelze považovat za dostačující charakteristiku naleziště, přesto je to charakteristika základní. Vachta spojuje volbu místa se sociální praxí, zabývá se také pojetím místa jako „jiného“, vyčleněného z ostatní profánní krajiny, původem a trváním posvátnosti místa (Vachta 2016, 174 - 177) a upozorňuje, že místa depotů jsou opakovaně zjišťována na přírodních hranicích, nápadně vystupují z krajiny pro pozorovatele v jakékoli době. Upozorňuje (a bylo tomu tak třeba i v době baroka), že v podstatě nebyla místa vybírána, nýbrž jaksi „nalézána“ (Bláhová-Sklenářová - Novák - Horník - Pokorný 2022, 74; Salaš 2016, 214 - 216, 219; Vachta 2016, 185). Myslíme si (a není to náš vynález), že proto jsou v současnosti někdy obtížně pochopitelné důvody a okolnosti vedoucí před tisíciletími k uložení různých předmětů na místech jako je nevýrazný svah u Krnalovic. Badatelé a zájemci o historii se ostatně stále snaží postupně doplňovat střípky mozaiky, jejíž součástí jsou archeologické nálezy, tak aby se naše představa o minulosti co možná nejvíce přiblížila tehdejší realitě.
Pás nebo nádoba. A datace?
Autoři textu se přiklánějí na základě výše uvedeného považovat nejzajímavější část depotu - tepaný bronzový plech za pozůstatek pásu.
Do budoucna by bylo žádoucí provést na jednotlivých předmětech z depotu materiálovou analýzu. Bez ní můžeme jen obecně říci, že období od starší doby bronzové do starší fáze mladší doby železné spadá do tzv. druhého metalického úseku, který je specifický užitím cínového bronzu s markantní příměsí niklu. Maximální obsahy cínu ve slitinách byly přítomny v mladší a pozdní době bronzové a starší době železné. Následně již obsah cínu pozvolna klesá. Ve slitcích tohoto úseku se objevuje vysoká koncentrace železa, niklu, arsenu i antimonu a stopové množství kobaltu. Většina obsahu těchto prvků s výjimkou niklu je rafinací slitků téměř kompletně odstraněna a ve výrobcích se tyto prvky téměř neobjevují (Kmošek 2019, 32).
Naší předběžnou analýzou bronzových předmětů jsme zjistili, že z chronologického hlediska jen malá část je vhodná pro přesnější časové zařazení souboru. Nález obsahuje předměty buď bez jakékoli vypovídací hodnoty, nebo některé se vyskytují v delších úsecích mladší a pozdní doby bronzové. I přes to, na základě bronzového opasku, předběžně datujeme depot na přelom stupńů Ha A2/H B1.
Mgr. Radka Knápek, Mgr. Aleš Knápek
Literatura:
Bláhová-Sklenářová, Z. - Novák, M. - Horník, P. - Pokorný, P. 2022: Bronzový depot ze Skaličky nad Labem a jeho souvislosti, Archeologie východních Čech 23, s. 41-114.
Boris, M. - Juroš, L. - Michálek, L. 2000: Pravěké Hukvaldy. Pravěk 10, 93 – 102.
Čižmář, M. - Salaš, M. 2009: Nové hradiště v Moravské Bráně. AR LXI, s. 63 – 76.
Furmánek, V. 1970: Hromadný nález bronzových předmětů v Liptovské Ondrašové. SlA 18, s. 451 – 468.
Furmánek, V. - Veliačik, L. - Vladár, J. 1999: Die Bronzezeit im slowakischem Raum. Rahden/Westf.
Glunz-Hüsken, B. 2013: Sparsam in der Grube! – Reich im Grab? Varianten und Aspekte sekundär verwendeter Beigaben aus dem Gräberfeld von Hallstatt, Oberösterreich. In: Interpretierte Eisenzeiten. Fallstudien, Methoden, Theorie. Tagungsbeiträge der 5. Linzer Gespräche zur interpretativen Eisenzeitarchäologie. Studien zur Kulturgeschichte von Oberösterreich, Folge 37, Linz.
Chvojka, O. – Jiráň, L. – Metlička, M. a kol. 2017: Nové české depoty doby bronzové. Hromadné nálezy kovových předmětů učiněné do roku 2013. Díl 1, 2. České Budějovice – Praha – Plzeň.
Juchelka, J. 2019: Bronzový depot ze Starého Jičína a problematika osídlení Moravské brány a jejího podhůří v období popelnicových polí. Pravěk 27, s. 95 – 105.
Kmošek, M. 2019: Měď a její slitiny jako surovina kovové industrie v pravěku a protohistorii na území jižní Moravy, rkp. diplomové práce uložené na FF MU ÚAM, Brno.
Knápek, A. 2022: Akvizice nálezů ze Starého Jičína, hradního kopce; zpráva a uložení do podsbírky archeologie MNJ.
Kilian-Dirlmeier, I. 1972: Die hallstattzeitlichen Gürtelbleche und Blechgürtel Mitteleuropas. PBF XII/1. München.
Kytlicová, O. 1959: Příspěvek k otázce bronzových tepaných nádob z mladší a pozdní doby bronzové. PA 50, s. 120-157.
Kytlicová, O. 1991: Die Bronzegefässe in Böhmen. Praha.
Kytlicová, O. 2007: Jungbronzezeitliche Hortfunde in Böhmen. PBF XX/12. Stuttgart.
Ožďáni, O. 2009: Depoty bronzových predmetov z Hradiska pri Nemeckej, SlA 56, s. 1 – 56.
Ožďáni, O. - Žebrák, P. 2017: Depot bronzových predmetov z hradiska lužickej kultúry na Sitne, SlA LXV - 2, s. 237-277.
Paulík, J. 1965: Nález štítových puklíc z mladšej doby bronzovej vo Zvolene, ŠZ 15, s. 17- 32.
Pleinerová, I. 1973: Bronzové nádoby v bylanské kultuře, PA LXIV 1973, s. 272-300.
Podborský, V. 1985: Dvě plechové bronzové nádobky z Moravy, SPFFBU E, č. 30, s. 162-167.
Podborský, V. 1967: K datování a původu některých bronzových předmětů ze štramberského Kotouče, SPFFBU E, č. 12, s. 7-62.
Podborský, V. 1993: Pravěké dějiny Moravy. Brno.
Prüssing, G. 1991: Die Bronzegefässe in Österreich. PBF Abt. II., Band 5, Stuttgart.
Říhovský, J. 1992: Äxte, Beile, Meißel und Hämmer in Mähren. PBF 9, 17. Stuttgart.
Salaš, M. 2005: Bronzové depoty střední až pozdní doby bronzové na Moravě a ve Slezsku I, II. Brno.
Salaš, M. 2016: Bronzové komponenty kopí od Babic nad Svitavou (okr. Brno-venkov) a jejich přínos pro poznání vojenství v době popelnicových polí a pro sémantiku pramenů. AR 68, s. 202–223.
Stabrava, P. 2011: Žárové pohřebiště na katastru města Příbora a jeho místo v regionálním vývoji kultury lužických popelnicových polí. PV 52/1, s. 75-110.
Vachta, T. 2016: Bronzezeitliche Hortfunde und ihre Fundorte in Böhmen. Berlin Studies of the Ancient World 33. Berlin.