Archeologická prospekce - tradiční postupy, nové perspektivy
Šířka záběru moderní archeologie je mimořádně velká. Bez nadsázky lze totiž říct, že vše, co nese v hmotné podobě záznam o existenci a aktivitách lidí v minulosti, se může stát předmětem bádání. V posledních letech rozhodující část nových nálezů a informací přináší záchranné výzkumy realizované tam, kde nová výstavba narušuje archeologické nálezové situace. Záchranné akce probíhají často za stejných podmínek jako tzv. systematické výzkumy tam, kde je jasné, že výkopy přinesou řešení zatím nezodpovězených otázek. Ve velkém rozsahu jsou využívány jiné vědní obory, při práci v terénu především geofyzika, pro poznávání předmětů mají význam například materiálové analýzy a poznatky antropologie nově doplňuje genetika.
Na začátku celého procesu archeologického poznávání stojí archeologický průzkum. Terénní prospekce je ve své bazální formě spojená s výjezdem do krajiny, s cílem vyhledat zatím neznámá místa se stopami lidského působení. Poslední tři dekády se navíc významným způsobem uplatňuje letecké snímkování. Dokumentovány v takovém případě nejsou hmotné projevy přímo, sledovat můžeme pouze příznaky. Poznávání je závislé na jevu, který s malou nadsázkou můžeme nazvat „paměti obilí“. V pravěku lidé narušili podloží např. při zřizování zahloubených chat. Po zániku jednotlivé deprese zaplnila humózní hlína z okolí. Taková výplň poskytuje rostlinám navíc živiny a lépe akumuluje vláhu, a uprostřed pole se v místech někdejších obydlí projeví sytě zelené, a v průběhu zrání výrazné žluté obdélné skvrny převyšující okolí někdy až o 30 cm.
Mimo zemědělskou krajinu, například v lesních porostech, není možné zaznamenat vegetační příznaky. Technika LIDAR, využívající laserový paprsek vyslaný z aparatury nesené letadlem, však proniká i korunami stromů. Z množství údajů o povrchu terénu jsou vytvářeny mapy, na nichž se projevují také terénní útvary vybudované anebo upravené lidmi, například valy a příkopy hradišť, ale také zaniklá hornická díla ze středověku a začátku novověku.
Zatímco v minulosti bylo zapotřebí k průzkumu z výšky objednat si letecké práce, dnes zcela nové možnosti otvírají ortofotomapy a lidarová vyobrazení veřejně přístupná na internetu. Místo práce v terénu mají archeologové k dispozici snímky, které mohou studovat ve svých pracovnách. Pro určení doby, kdy existovaly zjištěné objekty, stačí vykonat průzkum na místě, při kterém se podaří najít datovatelný střepový materiál. A v některých situacích už i prvky skládající půdorys umožňují datování podle analogií z dobře prozkoumaných lokalit. Je tak možné nově objevovat archeologii zcela neznámá místa, a také doplňovat poznatky o už známých. Několik příkladů přináší tento text.
Rondel, mladší doba kamenná (Mramotice)
Do střední Evropy přicházeli nositelé zemědělské civilizace nejen s úplnou škálou znalostí nutných pro zajištění nového způsobu obživy, vysokou úroveň dosahovalo i jejich stavitelství. Některé jejich výtvory nesly dokonce znaky monumentality. V našem prostředí se objevují tzv. rondely, kruhová prostranství vymezená hlubokými příkopy a palisádou z dřevěných kůlů, obvykle se čtyřmi vstupy. Byla to místa, kde se zřejmě odehrávaly společenské události významné pro velké komunity, a mělo zde současně docházet ke kontaktům lidí se světem božských sil.
Počet známých rondelů zaznamenaných na Moravě vzrostl poté, co začala být archeologická krajina sledovaná z výšky. Některé z nich lze v současnosti studovat i na ortofotomapách. Na Znojemsku se podařilo objevit takový areál v katastru Mramotic, prvně na vyobrazeních využívajících snímkování roku 2009 zhotovených pro Google Earth. Nenalezly se zde kamenné nástroje, keramika, a dokonce ani mazanice nebo uhlíky. Vše, co o lokalitě můžeme sdělit, je odvozeno pouze ze studia zobrazení na monitoru počítače. Rondel se nalézá na nevýrazném výběžku spadajícím k soutoku několika potůčků. Vnější a vnitřní příkop vymezují plochu oválu velkého celkem 4 ha, vnitřní areál ohrazený palisádou měří téměř přesně 3 ha. V příkopech jsou patrné proluky, odpovídají však pouze volně vstupům běžných rondelů. Delší osa útvaru byla dlouhá 250 m. (pozn.: Podrobně prozkoumaný rondel v Těšeticích – Kyjovicích, vzdálený pouze 10 km východní směrem, dosahuje u vnější palisády maximální průměr pouze 128 m). Šířka vnitřního příkopu je 2,5 m, u vnějšího je to 1,70 m. Náročnost zemních prací lze ilustrovat prostřednictvím údajů o délce příkopů probíhajících po obvodu, ta dosahuje 720, respektive 665 m, celkem tedy 1,385 km.
Kruhový areál – rondel – v Mramoticích. Tmavé příznaky na obvodu probíhají v linii dvou příkopů a palisádového žlábku (nahoře); proluka v průběhu příkopů vyznačuje jeden ze vstupů (obrázky dole).
Chybí nám opory pro datování a nevíme tedy, kdy tento rondel existoval. Vzhledem k jistým odlišnostem od standardních lze uvažovat o tom, že je ve srovnání s nimi o něco starší anebo naopak, náleží do mladšího období. Zatím sledované volné obdoby z jihovýchodní Evropy, odkud přicházely inovace, by dovolovaly upřednostnit první z nabízených řešení. Pokud se takovou domněnku podaří potvrdit, může areál náležet k nejstarším v našem prostředí.
Rondely měly být podle názorů publikovaných v odborné literatuře stavěny pro potřeby větších společenstev lidí. Protože víme, že palisáda v Mramoticích vymezovala vnitřní plochu velkou 3 ha, můžeme provést srovnání s komunitními prostory sloužícími v současnosti. Brněnské Náměstí svobody dosahuje 1,6 ha, Zelný trh 0,8 ha, Václavské náměstí v Praze 3,5 ha, a Staroměstské náměstí 0,9 ha. Je zjevné, že neolitická společenstva svoje areály významné pro společenský život projektovala a i realizovala v překvapivě velkém formátu.
Kruhové areály, hroby a chaty (Božice)
V obci Božice na Znojemsku se nalézá plocha s velkým počtem objektů zaznamenaných na ortofotomapách, pořizovaných ze snímků z roku 2009. V nejvyšší části mírného návrší se projevují nejasné příznaky velké kruhové plochy vymezené dvěma paralelními liniovými příznaky odpovídajícími zřejmě příkopům. Útvar měl průměr 94 m, u vnějšího ze dvou příkopů lze odečíst šířku zhruba 175 cm. Málo zřetelné příznaky nedovolují rozhodnout, zda náleží k objektům z okruhu rondelů z mladší doby kamenné, může být mladší, protože idea kruhových ohrazení existovala i v dalších obdobích. Dále je možné sledovat nejméně 6 kruhů poněkud menšího průměru. U části z nich se projevují příznaky hrobových jam. Po obvodu kruhových ploch probíhaly obvykle mělké žlábky, které vytvářely hranici oddělující svět mrtvého od ostatní krajiny. Významnou část takových objektů zřídili nositelé kultury se zvoncovými poháry. Existovaly tedy už v pozdní době kamenné, objevují se ale i později, na některých jihomoravských pohřebištích výjimečně ještě i v době stěhování národů. Na ploše je princip uzavření kruhové plochy žlábkem nejméně v jednom případě porušený. Kruh u pravého okraje obrázku, s průměrem 14 m, se totiž prostřednictvím tří proluk širokých asi 120 cm otvíral do tří různých směrů. Zda to byl malý hrobový areál anebo místo s prvky rondelů, zatím nevíme. V sousedství je slabě patrný i jiný, velký kruhovitý příznak s průměrem 30 m, odpovídá nejmenším rondelům, mohl ale představovat i vymezení významného hrobu.
Další příznaky, v podobě malých obdélných ploch, se nalézají u horního okraje obrázku. Nalézalo se zde menší kostrové pohřebiště, na jehož ploše se projevuje víc jak 10 hrobových jam. Všechny vykazují shodnou orientaci (západ – východ), a tím se jasně odlišují od hrobů, které jsou patrné uvnitř kruhů se žlábky. Vyobrazená plocha tedy byla k pohřbívání využívaná nejméně ve dvou různých obdobích. Větší obdélný příznak, který se nalézá v prostoru s hrobovými jámami, vyznačuje zahloubenou chatu, další jsou pak zřetelné v okolí. Jedna z nich zasahuje do prostoru příznaku v podobě kruhu, bez toho, abychom mohli rozeznat, který objekt je poškozený, a tedy starší.
Příznaky dvojice příkopů vymezujících kruhovou plochu, větší slabě zřetelný kruh, hroby vymezené kruhovými žlábky, hrobové jámy a chaty.
Na sledovaném výřezu z části plochy máme zaznamenané čtyři typy aktivit lidí – velký kruh vymezený dvojitým příkopem, hroby s kruhovými žlábky, kruh se třemi vstupy, další velký, žlábkem vymezený kruhový prostor, a kostrové pohřebiště. Scénu pak doplňují zahloubené chaty a i drobné, blíže nedefinovatelné, zřejmě sídlištní objekty. Vyšší úroveň poznání může přinést už pouhé dohledání časově zařaditelných drobných kruhů opatřených vstupy, pokud byly zkoumány při výzkumech na jiných lokalitách.
Příznaky stavby s oblou krátkou stranou (Nová Ves u Pohořelic)
Zobrazování z výšky přináší někdy informace o objektech, jaké se dosud nepodařilo objevit při archeologických výzkumech. Už víc jak 20 let jsou z leteckých průzkumů známé příznaky stavby podkovovitého tvaru v Nové Vsi u Pohořelic. I když podobné dispozice najdeme v architektuře po celý pravěk, jasná obdoba zatím chybí. Přitom z leteckých snímků a i díky ortofotomapám je možné rozeznat mnohé detaily dovolující sledovat situaci, jaká je zachovaná pod úrovní současného povrchu. Nejlépe je objekt patrný na Google Earth, na snímcích pořízených roku 2009, navíc máme v tomto případě možnost účelně využít funkce dovolující šikmé pohledy.
Celková délka objektu je 30 m, a šířka dosahuje 9,5 m. Souběžně s delší osou probíhají dva základové žlábky, ty na jedné z krátkých stran propojuje obloukovitý uzávěr, přičemž druhá krátká strana zůstala otevřená. Na vnitřní ploše se nalézají dvě skupiny jam s kvadratickým půdorysem, uspořádané do tří trojic. Dvě velké jámy jsou umístěny v ose objektu, další leží u otevřené strany, už vně půdorysu; ve všech jámách byly zřejmě osazeny patky mohutných kůlů, s průměrem až kolem 80 cm. Není jasné, zda vnitřní prostor překrývala střecha, a nemůžeme jasně určit ani funkci dřevěných vertikálních prvků. Ve skupinách jam bychom mohli vidět například platformy, kůly by se dobře hodily vizírování, pokud by vnitřní plocha nebyla zastřešena.
Prvky skládající půdorys stavby - obvodový žlábek, skupiny kvadratických jam a velké kůlové jámy.
Zajímavé je zjištění, že orientace stavby dovoluje určit směr k významným bodům v krajině. Pak lze využít funkce, které nabízejí ortofotomapy – po sklonění pohledu totiž můžeme sledovat vztahy ke vzdáleným místům. K jihu osa stavby směřuje v Pálavě, k sedlu oddělujícímu vrchol Děvín a Děvičky, popřípadě k Děvičkám samotným, v severním směru se nalézá vrch Leskoun, v nedávné době odtěženým kamenolomem, na jehož svahu leží výběžek Vlčí hora, opět oddělená sedlem od vlastního návrší. Jak Děvín, tak i Leskoun byly v době bronzové opevněny valy, navíc se k oběma místům vážou zmínky o nálezech depotů bronzových předmětů, a zmiňovány bývají i nálezy ze zlata. (Pozn.: Výjimečné postavení vrcholů v reliéfu krajiny zajímavým způsobem potvrzuje i skutečnost, že náležely k devíti bodům vybraným pro založení měřičské sítě při prvním exaktním mapování Moravy za vlády císařovny Marie Terezie.)
Příznaky velké stavby na Hektarech v Nové Vsi u Pohořelic a vzdálené body v krajině ležící v ose objektu, jak jsou pozorovatelné na šikmých pohledech na ortofotomapách.
V případě objektu z Nové Vsi nám chybí opory pro stanovení doby, kdy existoval. Vztah k místům významným v době bronzové by mohl být použitý jako opora pro podmíněné časové zařazení. Ani podrobný výzkum nemusí přinést informace, které by umožnily verifikovat takovou domněnku, anebo nastolit jiné řešení. Práce s ortofotomapami však v tomto případě dovolila získat poznatky jiné kvality. Můžeme sledovat motivaci stavitelů: Orientovali svoje dílo tak, aby sloužilo k pozorování vzdálených bodů, nejspíš v termínech, které považovali za významné pro život svých komunit.
Ježkovice, keltské hradiště Ve zbitých
Civilizační úroveň společenství, která žila na našem území v době laténské, v období keltské dominance, dosáhla mimořádně vysoké úrovně. Z dosažených standardů lze připomenout alespoň ty nejvýznamnější. Byla to civilizace monetární, běžně užívající peníze. Kovové prvky pluhu, radlice, dovolovaly lepší obdělávání stávajících a také nově vyhledávaných polí. Široké uplatnění žňových nástrojů, srpů a kos, umožnilo sklizeň obilí v agrotechnických lhůtách a beze ztrát. Ženy byly osvobozeny od každodenní dřiny při přípravě mouky, rotační žernovy z kvalitních druhů kamene totiž dovolovaly semlít obilí až 60x rychleji oproti zařízením užívaným v minulosti.
V lesích na východním okraji Drahanské vrchoviny, u Ježkovic, bylo už k roku 1900 zaznamenané hradiště „Ve zbitých“. K pochopení jeho významu došlo ale až téměř o století později, kdy prohlídky terénu a první nálezy keramiky vedly ke zjištění, že opevněný areál náleží do doby laténské. Na lokalitě byly doposud provedeny pouze drobné sondáže. Navíc hustý porost celá desetiletí omezuje možnosti prospekce. Celkový obraz si ale můžeme vytvořit díky zobrazením z výšky, tentokrát s využitím LIDARu, kdy lze studovat celou opevněnou plochu s rozlohou téměř 17 ha.
Využitý byl nepatrně zvlněný terén vrcholové části ostrožny přiléhající k břehům Opatovické přehrady. Opevnění v podobě příkopu a valu bránilo v přístupu od západu, další předsunutá linie chránila menší předhradí. V chráněném areálu se projevují uměle zarovnané plochy. Největší z teras dosahuje dokonce délky víc jak 200 m. Při adekvátním zvětšení obrázků na monitoru počítače se v různých místech projevují menší deprese. Odpovídají zahloubeným objektům, jaké bývají na jiných archeologických lokalitách zcela zarovnané orbou. Zde, na hradišti u Ježkovic, ale zůstaly ve stavu, který odpovídá situaci, kdy lidé místo opustili, a v dalších dvou tisíciletích došlo pouze k destrukci okrajů v rámci erosních procesů.
Areál keltského hradiště u Ježkovic na snímcích LIDAR; využita je funkce zaznamenávající sklonitost svahů (nahoře) a stínovaný reliéf (dole). Šipky vyznačují linie opevnění.
Nalezené střepy neumožňují bližšího zařazení v rámci doby laténské. Sídelní útvar mohl vzniknout v její mladší části, v době existence oppid. Samotná velikost ale neodpovídá sídlům zařazovaným do této kategorie. Malá četnost nálezů však může být využita jako podpůrný argument k vyslovení hypotézy o tom, že u Ježkovic došlo k pokusu o založení opevněného útvaru, prvotní záměr se ale nepodařilo naplnit a osídlení zde brzo skončilo. Pokud zde mělo vzniknout oppidum, zůstaly jeho zbytky zakonzervované v úrovni prvotního stadia. Je zřejmé, že výzkum ověřující takovou domněnku bude probíhat na místě se zcela ojedinělou situací.
Brána a nároží římského vojenského tábora v Charvátské Nové Vsi u Břeclavi
Návrší Burgstall v Mušově po dlouhá desetiletí představovalo jedinou lokalitu na Moravě, kde byly zaznamenány jasné doklady aktivit Římanů. Jednoduché polní tábory římských vojsk celá desetiletí unikaly pozornosti, a jejich objev je spojený až s rozvojem letecké prospekce. Roku 1992 se podařilo zaznamenat hned několik táborů na jižním okraji mušovského katastru, Na pískách. Krátce poté v Přibicích a v Charvátské Nové Vsi. V posledních letech se další římská opevnění objevují při záchranných výzkumech. Část známých areálů můžeme sledovat i na ortofotomapách.
Římská armáda za polních tažení pro pobyt vojáků užívala stany. Po obvodu ležení každá jednotka při zastavení, i na jedinou noc, budovala jednoduché opevnění. Za příznivých podmínek se pod současným povrchem zachoval příkop, který se v podobě příznaků projevuje v obilných lánech až do současnosti. Pro poznání zásad dodržovaných při výstavbě táborů máme k dispozici několik textů napsaných antickými autory. Jeden z materiálů, připisovaný muži jménem Hyginus, má charakter příručky adresované začínajícímu vojenskému architektovi. Ten měl spolu s týmem měřičů zajistit, aby vojsko na konci denního pochodu přicházelo do zvoleného areálu v situaci, kdy signa, měřičské kolíky, vyznačovaly nejen linie opevnění, ale i prostory určené k rozbití stanů jednotlivých důstojníků a všech samostatných jednotek.
To, že zásady deklarované pro zřizování táborů byly skutečně naplňované, si můžeme ověřit na scénách zaznamenávajících prostor tábora v Charvátské Nové Vsi u Břeclavi na Gogle Earth z roku 2009. Celý opevněný prostor odpovídal zhruba obdélníku s mimořádně velkou rozlohou. Na ploše kolem 40 ha mohly pobývat až dvě legie, tedy kolem 10 000 vojáků. Na snímcích je zřetelná jedna z bran (porta principalis) v západní frontě. V místě lomu opevnění se projevuje 17 m široká proluka v průběhu příkopu. Stejnou délku má i předsunutý příkop vzdálený 14 m. Schéma odpovídá branám, pro které římští vojáci užívali termín titulum. V takovém prostoru držela stráž vybraná jednotka, a předsunuté opevnění mělo zabránit nepřátelům, aby zaútočili proti nejslabšímu bodu obrany v přímém směru. Z postavení brány vyplývá, že do ní ústila via principalis sinistra, táborová cesta, u níž se nalézaly stany určené pro nejvyšší důstojníky ze senátorského a rytířského stavu. Uprostřed její délky navíc ležel prostor vyhrazený pro hlavního velitele.
Hyginus ve svých pokynech uvádí, že nároží tábora má být zaobleno, protože jinak představuje těžko hajitelný výběžek. Způsob, jak mají probíhat v takovém místě výkopy, zaznamenal uvedený autor v následujícím textu: "Circinari debebunt ex angulo cohortium quae efficiunt latitudines operis pedum LX usque quo linea exteriores comprehenderit quae efficiunt partem quartam." Vytvářet oblouk mají z kohort ty, které zřizují dílo v nejzazších částech, od nároží až po místo vzdálené 60 stop, kam až dosáhne měřičská šnůra; ty (kohorty) vytvářejí čtvrtinu kruhu. Kružnice s průměrem 60 stop vedená nad příznakem příkopu na námi sledované scéně probíhá téměř přesně v ose příznaku. Římští vojáci pracující v prostoru nároží zjevně měli předem vyměřený a vyznačený celý jeho průběh. Dosaženou přesnost můžeme použít jako doklad, že měřičské práce zde provedli profesionálové. Znamená to, že architekti s odpovídajícím vzděláním a vybavení potřebnými technickými pomůckami se pohybovali spolu s římskými vojsky při jejich přesunech v prostoru jižní Moravy.
Římský polní tábor v Charvátské Nové Vsi u Břeclavi - příznaky příkopu v místě brány (nahoře) a zaoblené nároží (dole); schéma ilustruje, jak oblouk vyměřili římští architekti.
Zahloubené chaty doby římské z Mikulova-Mušlova
V úvodních částech textu jsem zmínila, že zobrazování z výšky obvykle nemůže přinášet informaci o časovém zařazení nových objevů – obvykle totiž nemáme k dispozici datovatelné předměty. Toto omezení však neplatí úplně. Někdy je na snímcích z výšky zaznamenáno tolik detailů, že dokážeme určit, ve kterém období na daném místě lidé pobývali. Předtím, než proběhne archeologický výzkum, a dokonce bez toho, abychom museli vyjet do terénu.
Takový závěr platí v případě zahloubených chat, které představovaly nejčastější prvek zástavby na sídlištích obývaných Markomany a Kvády. Ti žili v době římské na sever od hranic římského impéria na středním Dunaji. Charakteristickým znakem půdorysů chat je schéma protáhlého šestiúhelníku, na jehož vrcholech byly osazeny do země dřevěné kůly nesoucí kdysi nadzemní konstrukce. Místo popisu obvyklého v nálezových zprávách můžeme představit postup výstavby takové chaty. Na zvoleném místě vykopali stavebníci do hloubky kolem 40 cm obdélný prostor s rovným dnem, zabírající plochu o rozměrech asi 4,5 x 4 m. U obvodu výkopu pak bylo zahloubeno 6 kůlových jam s průměrem kolem 30 cm. Ve středech krátkých stran ležela vždy jedna jáma, a v linii obou delších stran byly zahloubeny dva páry takových jam. Do nich byly vloženy a upěchovány patky nosných kůlů. Po vnějším obvodu obdélné zahloubené plochy objekty probíhaly stěny z hlíny zpevněné výpletem a dřevěnými zpevňujícími prvky. Krytinu sedlové střechy představovala nejspíš sláma nebo rákos.
V prvních stoletích našeho letopočtu v západněji položených oblastech barbarského světa podobné chaty existují, ale zjevně se užívaly pouze při výrobních činnostech, například jako tkalcovny. Mnohem častěji tam byly stavěny mimořádně rozsáhlé domy bez zahloubení, s podlahou na úrovni okolního terénu. Pod jednou střechou bývala umístěna nejen obytná prostora s ohništěm uprostřed, ale také stáje a chlévy. V Podunají se nadzemní stavby při terénních výzkumech objevují pouze sporadicky, a v běžně nalézaných zahloubených chatách nemůžeme dost dobře vidět prostory pro bydlení – v zásadě se v nich neobjevují ohniště. Neumíme si představit, jak se v nich v zimních měsících udržovala odpovídající teplota a jak by se v nich vařila jídla.
Zcela neobvyklé je nahromadění archeologických objektů zaznamenané na scéně z jižního okraje sídliště z doby římské v Mikulově - Mušlově. Na snímcích z roku 2012 dostupných na Google Earth náleží víc jak deset do kategorie chat s kůly uspořádanými do typického půdorysu se šesti kůlovými jámami. Na ploše pouhého půl hektaru je jejich koncentrace tak velká, že k sobě někdy téměř přiléhají. Na základě toho se můžeme domnívat, že nejsou současné, a místo tedy muselo byt intenzivně využívané po delší čas. Při práci s ortofotomapami dokážeme navíc objekty i měřit, a tak i bez výkopu v terénu zjišťujeme, že chaty svými délkami (většinou mezi 4 – 5 m) a plochami (17 – 20 m2) odpovídají průměru. U některých půdorysů se dokonce projevují nevelké vstupní výklenky na delší straně obrácené k jihu. Můžeme tedy sledovat místa, kudy uživatelé vcházeli do interiérů.
Areál sídliště z doby římské v Mikulově - Mušlově. Zřetelné jsou příznaky v místech zahloubených chat a špýcharu.
Jakkoliv chaty s šesticí kůlových jam zaznamenávají archeologové při archeologických výzkumech v našem prostředí už víc jak celé půlstoletí, nepodařilo se zatím stanovit zda snad sloužily k bydlení, anebo se v nich realizovaly blíže neurčitelné výrobní činnosti. Jeden z půdorysu na snímku z Mikulova-Mušlova se z obvyklých schémat vymyká. Je u něj možné zaznamenat rozložení kůlů ve schématu, jaký mívají špýchary, objekty se zvýšenou podlahou sloužící k uchovávání zásob obilí. Charakterizují je tři trojice kůlových jam. Zařazení špýcharu do prostoru se skupinou chat dovoluje nastolit otázku, zda i chaty na této lokalitě, a konečně všechny další, na jiných sídlištích té doby, neplnily stejné funkce, a nesloužily tedy jako skladiště potravin. Pouze se při jejich výstavbě uplatnily zvláštní stavební dispozice upřednostňované v podunajském prostoru.
Pohřebiště doby stěhování národů v Nové Vsi u Pohořelic
Studium doby stěhování národů je poznačené starou představou, že je to těžko přehledné období, a bývá obvykle vnímáno pouze jako jakýsi dovětek k době římské. Jenže za bezmála 300 let, které vymezují tradičně udávané mezníky této éry (375 a 568) se událo mnoho historických událostí, které můžeme vztáhnout k našemu území, a navíc v posledních desetiletích moderní bádání pokročilo. Badatelům se podařilo věrohodně zapojit informace s platností pro střední Evropu do celkového evropského vývoje.
V poslední době se významným způsobem zmnožil fond nálezů, a jsou k dispozici četné nové informace získané v průběhu terénních výzkumů. Podařilo se především zkoumat mimořádně velká pohřebiště (Kyjov, Mušlov), na nichž bylo možné sledovat širokou škálu projevů vztahu živých k pohřbívaným. Obě lokality se stovkami hrobů náležely kmeni Langobardů, do velmi důležitého období v závěru doby stěhování národů. Široká škála předmětů náležejících k hrobové výbavě, poukazuje na rozvinutou výrobu, zahrnující kromě hutnění a zpracování železa, určeného především k výrobě zbraní, také zhotovování šperků ze stříbra a zlata.
Jedním z významných příznaků doby bylo vykrádání hrobů. Po destruktivním zásahu se projevuje v zásypu hrobové jámy tmavá výplň úzké šachtice směřující na konkrétní místo těla pohřbeného. Někdy vykradači odtěžili významnou část výplně, a opakované „návštěvy“ vedly dokonce k případům, kdy byl vyházený celý obsah hrobu a zpět se vrátilo pouze několik kostí. Četnost druhotných výkopů je tak velká, že musíme zvažovat i závěr, podle něhož aktéry vykrádání mohli být sami příbuzní zemřelých. Vedla je snad představa, že rituálně uložené předměty po jisté době splnily svůj účel a doprovodily mrtvého na cestě do záhrobí, a tak ve své hmotné podobě mohou opět sloužit živým, například v situaci, kdy stará sídla chtějí opustit a mají se etablovat ve zcela jiné části Evropy.
Neobvyklým způsobem doplnily stávající počet pohřebišť objevy z výšky. Rozsáhlé pohřebiště v trati hektary u Nové Vsi u Pohořelic bylo díky letecké prospekci známé dlouhou dobu. Změnu v poznání tohoto místa pak po roku 2009 přinesly snímky použité pro vyobrazení krajiny na ortofotomapách Google Earth. Jak lze při větším přiblížení zjistit, příznaky hrobů nemají pevné obrysy, a navíc uprostřed významné části těchto objektů můžeme sledovat světlejší „oko“. To je jasným projevem zásahu, vykradení - proláklinu v místě sekundárního výkopu totiž vyplnil jiný materiál a splachy hlíny z okolí, a tak se tato hmota soustředěná uprostřed v současnosti projeví prostřednictvím jiného vzrůstu obilí.
Příznaky v místech hrobových jam na pohřebišti z doby stěhování národů v Nové Vsi u Pohořelic.
Četné doklady vykrádání umožňují rámcové zařadit pohřebiště do doby stěhování národů i bez toho, aby zde proběhly rozsáhlé výkopy. Samo rozložení hrobových jam do zřejmých řad, jejich četnost a orientace dovoluje přiřadit nekropoli k těm, které za svého pobytu na Moravě založili příslušníci kmene Langobardů. Reprezentovali poslední společenstva doby stěhování národů, která na konci 5. století významně zasáhla do poměrů ve střední Evropě. Jejich odchod z Podunají do severní Itálie roku 568 je navíc považovaný za přelomový – tehdy skončil starověk a na naše území se začali stěhovat Slované.
Sídliště z doby stěhování národů v prostoru Hektary v Nové Vsi u Pohořelic
Zatímco počet pohřebišť a hrobů z doby stěhování národů je po objevech v posledních letech významně větší, sídliště jsou zatím známá výjimečně. Jako příklad můžu uvést, že pro konečnou, langobardskou fázi tohoto období, máme doloženo mnoho stovek hrobů, avšak z celé Moravy je známý pouze jeden jediný zahloubený objekt, který můžeme bez pochybností spojovat se sídlištními aktivitami kmene Langobardů. Je však naděje, že průzkum z výšky nabídne nové impulzy pro změnu tohoto stavu.
Od závěru mladší doby římské rozmístění kůlů v systému šestiúhelníku nahradilo jiné schéma. Nově se objevují obdélné objekty s trojicí kůlů na každé krátké straně. A právě takové nalézáme v trati Hektary u Nové Vsi u Pohořelic, v západním sousedství velkého pohřebiště představeného na předešlých stránkách. Vybrané ukázky můžeme sledovat na výřezu z ortofotomapy se scénou z roku 2015, kterou zaznamenávají Mapy.cz. Každá z dvojice chat byla zřejmě mělce zahloubená pod úroveň někdejšího terénu, a dosahovaly délky kolem 5 m a šířky 3 m. Kůlové jámy se v podobě tmavších skvrn rýsují velmi dobře. V úrovni pracovní hypotézy lze uvažovat o tom, že takové chaty souvisely s dobou užívání velkého pohřebiště v sousedství, a náležely by tedy do etapy langobardského panství na Moravě. Když sečteme všechny, které jsou identifikovatelné v okolí, celkový počet může dosahovat dvě desítky. Pokud bychom počítali s tím, že každou obývala jedna rodina čítající 5 osob, na ploše zabírající 27 ha sídlilo kolem stovky obyvatel. Proluky mezi známými objekty dosahují běžně víc jak 160 m. Osídlení doby stěhování národů i na jiných místech bylo zřejmě organizované stejným způsobem, co by vysvětlovalo malou úspěšnost archeologie při vyhledávání objektů rozptýlených na velkých prostorách v krajině.
Kromě obou vyobrazených chat je však možné sledovat o 340 m dál k severovýchodu příznaky skládající další jasný půdorys. Tentokrát je však vytvářený třemi trojicemi kůlových jam, a chybí jasné projevy zahloubení. Je zde zaznamenáno stejné rozvržení nosných prvků, jaké jsme sledovali na sídlišti v Mikulově - Mušlově. Podle znalostí z lokalit zkoumaných mimo naše území je možné vidět i v našem objektu špýchar, tedy nadzemní sklad obilí. Délka stavby dosahovala zhruba 4 m a šířka 3 m. Při sledování plochy v sousedství jsou nejasně zřetelné příznaky další, velké stavby. Její půdorys dobře odpovídá dispozicím domů nebo velkých hospodářských staveb s kůlovou konstrukcí a s podlahou na úrovni terénu. Takové stavby byly běžné v oblastech, kterými v době stěhování národů procházeli Langobardi ze svých sídel u dolního toku řeky Labe do Podunají a na Moravu. Zda na Hektarech je skutečně zaznamenaná stavební aktivita tohoto kmene, ukáže další výzkum, ten je ale možné lépe plánovat a zaměřit na vybrané plochy.
Scéna s dvojicí zahloubených chat kladených do doby stěhování národů (nahoře) a příznaky kůlových jam špýcharu a nadzemní stavby v jeho sousedství (dole). Výřezy z ortofotomapy (Mapy.cz, 2015).
Drnholec, středověký hrádek
Vládnoucí skupina feudální společnosti byla silně diferencovaná, a architektura sídel šlechticů byla jedním z prostředků deklarace jejich společenské úrovně. V našem prostředí nižší šlechta pro svoje opevněná sídla užívala jako stavební materiál často pouze dřevo a hlínu, nedocházelo nutně k využití zdění na maltu. Kromě tvrzí v prostorách vesnic vznikala v krajině i drobná opevnění, hrádky, podle možnosti využívající vhodný terénní reliéf. Chráněné areály vymezovaly příkopy provázené valem nebo palisádou, a další terénní úpravy vymiňovaly ústřední část tak, aby z její zvýšené úrovně, kde stála obvykle věž, byla možná kontrola okolního prostoru.
Tvrze a hrádky jsou charakteristické pro dobu mezi 13. stoletím a třicetiletou válkou. Značná část zanikla, a projevuje se v podobě pouhých terénních reliktů. K těm, které nezná místní tradice, a nejsou zaznamenané ani v historických pramenech, náleží hrádek u Drnholce. Jeho stavitelé využili výběžek na okraji ploché krajiny, v místech, kde svahy strmě klesají do údolí potoka. Dobrou informaci o místě překrytém náletovým lesem přináší snímky LIDAR. Na nich se projevují srázy klesající o 20 m až k údolní nivě. Na obvodu chráněné plochy je patrný vnější val, a ještě o dalších 8 m výš se zvedala úzká vyvýšená ústřední část, s délkou kolem 50 m. Na jednom z konců je upraveno zvýšené místo, se základnou zabírající prostor 10x10 m. Tento bod se nalézal tam, kde se opevnění obracelo proti nejpohodlnějšímu přístupu z okolní krajiny.
Areál středověkého hrádku v Drnholci na snímcích LIDAR; využita funkce sklonitost svahů (nahoře) a stínovaný reliéf (dole).
Pro použitou půdorysnou dispozici lze najít analogie mezi středověkými hrady, jejichž stavitelé obvykle využívali dlouhé kamenné ostrožny. Příčný příkop odděloval areál od okolí, za ním vysoká věž zvyšovala možnosti obrany, a kryla chráněnou plochu se zástavbou sestávající z obytných a hospodářských budov. Stejné objekty můžeme očekávat i v Drnholci, pouze zde jako stavební materiál bylo použito dřevo a hlína.
Koncepce užitá u hrádku v Drnholci by dobře odpovídala době 14. nebo 15. století. K překvapení archeologů středověku ale došlo při výkopech k získání keramického materiálu pouze z 11. – 12. století. Tehdy ale drobná šlechta neexistovala a nevznikala ani drobná opevnění. Zda je hrádek u Drnholce reprezentantem málo známé, starobylé etapy pevnostní architektury v našem prostředí, anebo je nutno hledat jeho předlohy v sousedním Rakousku, je otázkou, kterou zodpoví další bádání. Studium vyobrazení z výšky ale může dát nové podněty pro poznávání místa - na přístupové šíji jsou totiž zřejmé terénní úpravy, indikující místa předsunutých obranných linií. Díky moderním zobrazovacím metodám tak máme k dispozici podněty pro další objevy v terénu.
Prospekce v archeologii a její podpora počítači
Studium vyobrazení veřejně dostupných na internetu, která jsem představila v tomto textu, je možné využít mnoha dalšími způsoby. Například v případě rondelu v Mramoticích lze do dnešní, reálné krajiny vkreslit prvky stavby, která existovala před zhruba sedmi tisíciletími. Otvírá se tak šance zprostředkovat nové objevy veřejnosti. Šikmé pohledy, jedna z funkcí aplikovatelných u map Google Earth, dovolují odhalit u stejné lokality dva vzdálené obzory, kde by měly být lidmi mladší doby kamenné vytyčeny body významné pro sledování kosmických těles. V odborné literatuře se totiž opakovaně objevují pokusy o ověření, zda i takové činnosti nebyly provozované v těchto areálech. Díky aktuálním mapovým podkladům máme pro takové úvahy po ruce první podněty.
Rekonstrukce rondelu v Mramoticích (vlevo) a pohled napříč bránou ke vzdáleným bodům v krajině odvozený ze šikmého pohledu na mapách Google Earth (vpravo).
Mgr. Radka Knápek
Výběr literatury k tématice archeologické prospekce:
Bárta, M. - Brůna, V. - Křivánek. R. 2003: Research at Abusir South in 2001-2002 – methods and results, Památky Archeologické XCIV, Praha, 49-82.
Bárta, M. - Brůna, V. 2007: Satelitní atlas pyramid. Praha: Dryada. ISBN 978-80-87025-01-6.
V. Brůna, 2005: Geoinformatika při archeologickém výzkumu v Egyptě, ARCREVUE 2/2005, 9-12.
Brůna, V. - Cajthaml, J. - Elznicová, J. - Havlíček, J. - Müller, A. - Pacina, J. - Zimová, R. 2015: Paměť krajiny Ústeckého kraje ukrytá v mapových archivech: metody rekonstrukce a zpracování dat v oblastech zaniklých obcí. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně. ISBN 978-80-7414-981-8.
Gojda, M. 2000: Archeologie krajiny. Praha: Academia.
Gojda, M. 2017: Archeologie a dálkový průzkum - Historie, metody, prameny. Praha: Academia.
Kuna, M. a kol. 2004: Nedestruktivní archeologie. Teorie, metody a cíle, Praha: Academia.