Potaš (salajka) byla nezbytná při výrobě mýdla, kamence i při zpracování kůží, ale zejména při sklářské i železářské produkci.
Popel se prosíval a vyluhoval v kádích. Získaný louh hnědé barvy se zdlouhavým procesem odpařoval na mělkých železných pánvích. Výsledkem bylo surové draslo - salajka, která se připekla k pánvi a musela se z ní vytloukat a seškrabovat. Jednalo se o hnědou až hnědočernou hmotu hrudkovité konzistence. Toto surové draslo nejčastěji označované jako flus, již bylo možné použít k praní prádla, bělení plátna či výrobě mýdla a nepříliš hodnotného skla. Draselné mýdlo zhotovované smícháním získaného flusu s tukem, nejčastěji lojem, bylo vcelku dostupnou alternativou k mýdlům sodným.
Pro další zkvalitnění a vytvoření konečné potaše, muselo draslo projít ještě přepálením ve zvláštní kalcinační peci. Žíhání se provádělo ve dvou či třech prostorových pecích a surová potaš se tak zbavovala zbytkové vody a organických nečistot. Celý proces trval jeden až dva dny, kdy kalcinovaná potaš získala bílou či namodralou barvu. Žhavý produkt se nechal vychladnout a poté byl uložen v dobře zabedněných pecích, protože se jednalo o velice hydroskopický materiál nabírající velké množství vlhkosti ze vzduchu. Hotová čistá potaš byla nezbytným činidlem při podpoření procesu tavby kvalitního skla.
Text: Václav Michalička
Foto: Petra Vidomusová, Václav Michalička, Jiří Koždoň
Facebook: https://www.facebook.com/cetratpribor/
Centrum tradičních technologií Příbor
Center of traditional technologies (CETRAT Příbor)
Fotoalbum
