Výroba z okrajků střech klobouků byla rozšířena zejména v okolí velkých kloboučnických provozoven. Zhotovováním se zabývali lidé především z chudších vrstev a to za použití pouze několika málo nástrojů.
Tato výroba v dnešní době již zanikla a na příborské pobočce Muzea Novojičínska (CETRAT Příbor) byla provedena rekonstrukce několika technologických postupů vázání papučí na formě používaných zejména v oblasti severovýchodní Moravy.
Z kruhu okrajku se odstřihly dlouhé proužky. Na kopyto se natáhla osnova, kdy výrobci využívali několik základních způsobů provedení. Fixace prováděli pomocí hřebíčků. Jednotlivé proužky se k sobě přišívaly, tak aby šev případně netlačil na noze. Po natažení osnovy následovalo zaplétání. Proužky se proplétaly osnovou a tak vznikal charakteristický kostkovaný vzor. Proplétání bylo velice namáhavé. Výrobci si pomáhali při podebírání osnovních proužků vhodným, nejlépe kovovým, nástrojem. Prostřídáváním barevných proužků vznikaly skutečně pestré kombinace. Papuče ze staršího období byly laděny do tmavších barev. Lemování se provádělo kožešinou i kusem látky.
Papuče se mohly doplnit také vložkou z tuhého papíru s našitým režným plátnem. Na chodidle bývaly většinou zpevňovány dvojitým průpletem. Také se opatřovaly různými typy textilních i kožených podrážek. Vyšší kotníkové papuče bývaly vyplněny podšívkou (takzvaným futrem). Tou se obalilo kopyto ještě před natažením osnovy a samotným proplétáním. Podšívku tvořily různé typů tkanin vyplněné ovčí vlnou i husím peřím. Také se na podšívku často upotřebily staré svetry.
https://www.youtube.com/watch?v=5nmvY3PFvXE
Autor textu: Václav Michalička
Foto: Petra Vidomusová
Výrobky: CETRAT Příbor
Fotoalbum
