Viktor Moritz Peter Maria Bauer se narodil v Brně 2. dubna 1876 do rodiny cukrovarníka, rytíře Viktora Arnolda Jakoba Bauera. Do šlechtického stavu byla rodina povýšena v roce 1870, kdy císař František Josef zapůjčil Moritzi Bauerovi, Viktorovu dědečkovi, k užívání rytířský titul. Viktor Bauer studoval práva na univerzitě v Lipsku, Ženevě a ve Vídni, kde studia v roce 1901 ukončil. Ve službách ministerstva obchodu Rakouska-Uherska procestoval řadu vzdálených, pro Evropana v té době exotických oblastí. Viktor Bauer navštívil Novou Guineu, Jávu, Filipíny, Samou, Havaj, Indii, Japonsko, státy Jižní Ameriky a další oblasti.
Po smrti rodičů v roce 1911 převzal většinovou kontrolu nad cukrovary, které rodina vlastnila nebo držela v rukou jejich podíl. Do roku 1928 ovšem stále probíhalo dědické řízení s jeho bratry Petrem a Moritzem. K dědickému vyrovnání mezi Viktorem a Petrem došlo poměrně rychle. Petr žil v té době v Kolumbii, kde patřil k hlavním akcionářům letecké společnosti SCADTA. Situace mezi Moritzem a Viktorem byla o něco složitější. K neshodám mezi bratry pravděpodobně došlo kvůli velkostatkům Spálov a Kunín na severní Moravě. Moritz svým hospodařením zadlužil velkostatek Kunín se zámkem, který rodině sloužil jako letní sídlo od roku 1895. Nakonec došlo mezi bratry k výměně podílů obou zámků. Spálov připadl Moritzovi a Kunín Viktorovi.
Po vzniku Československa v roce 1918 postihly také majetek Viktora Bauera reformy a zákony nového státu, které byly namířeny proti majitelům velkostatků nebo proti šlechtě samé – zákon o zrušení šlechtických titulů a pozemková reforma. Jak Viktor Bauer vzpomínal na vznik Československa, reflektuje jeho kniha Co jsem prožil u nás od převratu, kterou napsal v roce 1929. Kniha kriticky svědčí poměrů v Československu po roce 1918 očima příslušníka německé menšiny. Bauer poměry v novém státě kritizuje, ale upozorňuje na to, že v počátcích vznik republiky podporoval, protože monarchii již nepovažoval za životaschopnou. Zdůrazňuje, že nikdy nebyl členem žádné politické strany a hned po vzniku republiky podporoval úzkou spolupráci Němců s Čechy v Československu: Nemohl jsem také oficielně přináležeti ke kterékoliv německé straně, (…) byl jsem si dobře vědom toho, že nacionální stanovisko bylo by na překážku žádoucí spolupráci. Nemohl jsem přistoupiti k některé české straně, neboť by mi mohlo býti právem vytýkáno, že teprve po převratu podařilo se mi nalézti své české cítění. V knize popisuje události na vlastním panství spojené s pozemkovou reformou. O zabavení cukrovaru v Židlochovicích, který držela rodina pachtovní smlouvou uzavřenou s habsburským rodem píše: „Byla nám dána výpověď přípisem ministerstva zemědělství z 21. března 1923, jež se nájemní smlouva prohlašuje za neplatnou (…). Tato událost i následný zánik cukrovaru v Hrušovanech, který byl na existenci židlochovického cukrovaru závislý, znamenaly spolu s odkoupením velké části pozemků na Starém Brně prakticky zkázu rodinného majetku Bauerů. Pozemky na Starém Brně se nacházely v oblasti dnešního brněnského výstaviště, kde se nacházel rodinný cukrovar, který vyhořel již v roce
Bauer za svého života navštívil řadu zajímavých zemí. Dva krátké pobyty v jedné z nich ovlivnily jeho další životní cestu. V letech
Zaměřme se krátce na jeho příspěvek „Sinn und Aufgaben der chinesisch-österreichischen Kulturvereinigung“ (Smysl a úkoly čínsko-rakouského kulturního spolku). Jde o úvahu, v níž se snaží čtenáře přesvědčit o významu čínské kultury, kterou se mohou inspirovat v mnoha oblastech života. Zabývá se taoismem, který spolu s konfuciánstvím považuje za důležitý impulz pro nalezení duchovní cesty. Kniha obsahuje řadu znaků typických pro Bô Yin Râovo učení a také Bauerovu teorii sjednocené Evropy na principu lidstva jako tzv. živoucího kulturního organismu. Upozorňuje na nebezpečí nacionálního fanatismu a masových organizací, a naráží tak především na ohrožení Rakouska nacistickým Německem, s jehož ideologií Bauer nesouhlasil.
Myšlenky východní filozofie se projevují také ve stěžejním Bauerově díle Zentraleuropa. Ein lebendiger Organismus (Střední Evropa. Živoucí organismus), jež pojednává o integraci Evropy. Geograficky jde o území kopírující oblast bývalé monarchie, které se má stát jakousi hradbou proti Německu a Sovětskému svazu. Autor se domnívá, že tato oblast je pro integraci nejvhodnější, protože se zde projevuje duchovní vliv Východu – myšleno Číny. Na celý proces integrace Evropy pohlíží jakoby z biologického hlediska. Lidé jsou pro něj buňky, které utvářejí stát.
Teorii sjednocené Evropy sepsal pravděpodobně pod vlivem prací Erwina Hanslika a Josefa Antona Schneiderfrankena, zvaného Bô Yin Râ. S prvním jmenovaným založil v roce 1915 Institut für Kulturforschung (Institut pro výzkum kultury) ve Vídni, který Bauer podporoval tučnými finančními částkami. Institut se zabýval výzkumem různých skupin národů po způsobu rasových teorií, v té době tak rozšířených. Většinu črt a kreseb pro institut vytvořil malíř Egon Schiele. Schiele namaloval taktéž Bauerův portrét, který se dnes nachází v galerii Belvedere ve Vídni.
Viktor Bauer pod vlivem východní filozofie, především taoismu, hledal různé cesty, jak proniknout do tajů a záhad mysticismu. Stal se svobodným zednářem, vstoupil do bratrstva EBDAR, věnoval se numerologii a horoskopům. O jeho působení v zednářské lóži máme velmi okrajové informace. Bauer patřil k členům německé zednářské lóže v Brně Zu den wahren vereinigten Freunden, do níž vstupovali převážně občané židovského původu. Ideově navazovala na slavnou brněnskou lóži téhož jména, která tvořila hybnou sílu moravského osvícenství v letech 1784−1794. Prvorepubliková lóže spadala pod velkolóži Lessing zu den drei Ringen se sídlem v Praze, která vznikla v roce 1920. Kdy přesně Bauer do lóže vstoupil nelze bohužel blíže zjistit, ale v roce 1937 je uváděn jako její řádný člen.
Jak již bylo zmíněno výše, vztah k Bô Yin Râovi měl pro Bauera klíčový význam. Dochovaná část jeho deníku nám dokazuje, že jeho závislost na myšlenkách tohoto duchovního učitele byla až překvapující. Stejně jako Hanslika podporoval Schneiderfrankena vysokými finančními částkami, přispíval na vydávání Bô Yin Râových děl. Důkaz o tom, že Bauer z části hradil i vydávání Bô Yin Râových knih, nalezneme v korespondenci mezi Bauerem a Alfredem Koberem, majitelem nakladatelství ve Švýcarsku, které Bô Yin Râova díla vydává dodnes. V Bauerových poznámkách nalezneme také důkaz o finanční podpoře poskytovanou Bô Yin Râovi: Obdržel jsem [Bô Yin Râ pozn aut.] z Vídně šek na 1000 franků, to muselo být jedině od Vás, protože nikoho jiného ve Vídni neznám, kdo by něco takového učinil. Velmi Vám děkuji, jsem z toho v rozpacích. Bauerovi se zdála celá situace trapná, protože částky vždy posílal anonymně: Naštěstí nezjistil, že jsem mu peníze zaslal také k Vánocům.
Zastavme se krátce u Bô Yin Râova učení, které vychází, jak z tradic křesťanských –z myšlenek Ježíše Krista, apoštola Pavla, představitelů tzv. křesťanské mystiky (Jana Taulera, Tomáše Kempenského, Angela Silesia a Jacoba Böhmeho), tak z východní filozofie, především z učení Lao c´, tibetských a indických náboženských učitelů. Bô Yin Râ nesouhlasil s tím, když bylo jeho učení uváděno do souvislosti s okultismem. Dodnes ho jeho příznivci považují spíše za duchovního učitele. Nechtěl, aby byl spojován ani se svobodnými zednáři, i když někteří z jeho přívrženců se k zednářství hlásili. Cílem jeho učení je jakési poučení v hledání cesty k duchovnímu životu člověka. Této cesty lze dosáhnout pouze správným myšlením, jednáním v každodenním životě žáka, asketismem, duchovním a tělesným cvičením, nikoliv teoretickými znalostmi. Úkolem je pouze poznání vlastní identity v lidském nitru.
Na základě Bô Yin Râova učení vzniklo mystické společenství EBDAR Ermächtigte Bruderschaft der alten Riten, jehož členové usilují na základě duchovních a fyzických principů o duchovní rozvoj. Člen spolku směl patřit do zednářské lóže, ale nemohl v ní zastávat vysokou funkci. Do EBDARu bylo dovoleno vstoupit pouze muži, který dosáhl 22 let a u nějž se neprojevovala rasová nenávist a pohrdání jinými národy. Politické záležitosti byly spolku cizí a nesměly se v chrámu spolku zmiňovat. Bô Yin Râ se podílel na založení spolku a sepsal pro něj stanovy. Ovšem nebyl členem spolku, ale bratři ho oslovovali Mistr nebo Ochránce. Viktor Bauer patřil k prvním sedmi členům společenství. Bratrský slib složil v září 1932 a zastával funkci tzv. duchovního mistra (Sakralmeister), který dohlížel na bratry spadající pod společenství v Brně. Ke společenství se připojil také vydavatel Bô Yin Râových děl Alfred Kober, který měl na starosti chod spolku ve Švýcarsku. Bauerův obdiv k Bô Yin Râovu učení je patrný taktéž v zámecké knihovně v Kuníně u Nového Jičína, kde se nachází řada spisů tohoto autora.
V rozporu s Bô Yin Râovým učením byl dozajista Bauerův zájem o horoskopy a numerologii. Zatím není zcela jasné, zda horoskopy sestavoval sám nebo mu je připravoval jistý Ing. Schnabel. Podle záznamů v deníku, který psal nejstaršímu synovi Heinzi Günterovi, usuzujeme, že se v horoskopech musel vyznat aspoň z hlediska astrologického postavení planet, na něž neustále v deníku odkazuje: Postavení Saturnu a Neptunu velmi prospívá provádění hudby. Heini také seděl skoro celý den u klavíru. Heini je dítě Slunce. V době jeho narození bylo Slunce i Měsíc v silném postavení, což se projevuje i ve vztahu k otci a ovlivňuje to také Heiniho častou přecitlivělost. Nejstarší syn Heinz Günter vystudoval muzikologii na univerzitě ve Vídni a dle Bauerových slov byl i dobrým skladatelem.
Bauer nechal Heiniho horoskop sestavit pro léta 1929 až 1938, jeho syn však zemřel již v roce 1935. Snad jen pro zajímavost uveďme, že k zmíněnému roku stanovuje horoskop nebezpečí dlouhodobějšího onemocnění.
Tento dokument můžeme považovat za jakýsi záznam rodinných setkání, dovolených a dalších událostí, které se týkají především jeho syna Heiniho. V závěrečné části deníku věnuje osmnáct stran podrobnému rozboru Heiniho života na základě horoskopu. Předpokládáme, že Bauer vedl takovéto záznamy i o dalších dětech, ale bohužel se nám nezachovaly. Z deníku pro Heiniho se tak dozvíme o jeho hudebním talentu, skladatelském nadání a jeho velkém snu stát se dirigentem. Bauer s dětmi podnikal řadu výletů a mnohé z nich zrovna nepatřily k bezpečným. V rámci udržování zdravého životního stylu s nimi vyrážel na dovolenou do hor, učil je lyžovat. Při výstupu na horu Fochezkopf (
V Bauerových poznámkách nacházíme další důkaz o tom, jak řadu věcí přičítal vlivu postavení planet: Moje žena dnes trpí depresemi, zajisté je to způsobeno vlivem Saturnu. Bauer do deníku umístil také numerologický rozbor Heiniho jména. Využil k tomu knihu dr. Alfreda Strausse z roku 1929 Deutsche Cabbala. Zahlenmagie der Namen. Eine mystische Untersuchung mit praktischer Auswertung (Německá kabala. Numerologická magie jmen. Mystický výzkum s praktickým zhodnocením), která vysvětluje význam kabaly a možnost numerologických určení. Bauer rozebírá různé obměny Heinzových jmen. Stejným způsobem vypracoval například numerologický profil Heiniho učitele. Jak dalece se nechal numerologií ovlivnit, opět vidíme v Bauerově deníku ze setkání s Bô Yin Râou. Ve svých poznámkách si po příjezdu do Lugana, kde žil Bô Yin Râ ve vile s názvem Gladiola, poznamenal: Ubytoval jsem se v hotelu Continental, kde mi přidělili pokoj číslo 42 (špatné, číslo smrti), proto požaduji jiný pokoj. Vyměnili mi ho za pokoj číslo 44. Není to také zrovna ideální, protože se nachází v blízkosti předešlého. Zmiňuje se také o jakési Knize talismanů, podle které lze určit šťastná čísla rodinných příslušníků.
Viktor Bauer nesouhlasil s ideologií nacionálního socialismu, sám odmítl příklon k nacionálním myšlenkám, dle jeho slov byl především Evropanem a díky svým bohatým zkušenostem ze zámořských cest, se vždy cítil být spíše příslušníkem většího nadnárodního celku. Přesto v jeho studiích a knize Zentraleuropa nacházíme příklon k mladému Rakousku a taktéž jisté stopy nacionalismu.
Neobvyklé záliby tohoto šlechtice dokázaly jeho život ovlivnit natolik, že se naplno staly jeho součástí jako forma určitého životního stylu, která ho charakterizuje jako člověka silných duchovních hodnot, i přestože tyto hodnoty stojí spíše na pomezí mysticismu a okultismu.
Bohatý a jistě zajímavý život rytíře Viktora Bauera-Rohrfelden se uzavřel 3. srpna 1939 na zámku v Kuníně, kde těžce nemocen zemřel. Hlavním dědicem majetku se stává syn Hellmuth Viktor, který se ve snaze získat zpět otcův majetek ztracený během pozemkové reformy ve dvacátých letech, přiklonil k ideologii nacionálního socialismu. Po válce ztratila rodina majetek na základě tzv. Benešových dekretů. Hellmuth Viktor a jeho sestry Margaretha Ruth a Eva Maria odešly do Rakouska.
Literatura:
- Bauer, Viktor: Co jsem prožil u nás od převratu. Brno, 1929
- Jeřábek, Miroslav: Za silnou střední Evropu. Středoevropské hnutí mezi Budapeští, Vídní a Brnem v letech 1925−1939. Dokořán, Praha, 2008.
- Laníková, Lucie: LABORE AD HONOREM. Dr. Viktor rytíř von Bauer-Rohrfelden: velkoprůmyslník a myslitel. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Palackého: Olomouc, 2008.
- LANÍKOVÁ, Lucie: „My jakožto Němci jsme poraženými“. Osudy šlechtické rodiny Bauerů ve 20. století“. Rigorózní práce. Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2019.
- Lennhoff, Eugen − PosneR, Oskar: Internationales Freimaurerlexicon. Amalthea, Zürich, 1932.
- Smola, Franz: „Da erkenne ich ihn nur auf Grund der Manschettenknöpfe wieder“. Das Portrait Dr. Victor Ritter von Bauer von Egon Schiele – Wiederentdeckung einer Biographie. In: Belvedere. Zeitschrift für bildende Kunst, 2001, Nr. 2.
Autorka: PhDr. Lucie Laníková
Článek byl převzat a autorkou upraven z časopisu Dějiny a současnost, ročník 34., 2012/12, strana 34-36.