Dochovalo se 5 obrazů granátnických důstojníků, nevíme však, který to je. Jmenovali jej také Herkulem a zemřel roku 1777 v Brně. Byl pohřben v hrobce u tamních kapucínů. Herkules byl nejslavnějším hrdinou antických bájí, který jako jediný dostal nesmrtelnost a stal se bohem. Byl obdařen nadlidskou silou, odvahou a stal se vzorem pro hrdinu a muže. Kdo byl však onen kunínský Herkules? Co něm můžeme říci?
.png)
Více nám prozradí jeho nobilitační listina, uložená ve Šlechtickém archivu Státního archivu ve Vídni a také lustrační listiny Harrachova pluku, uložené v tamním Válečném archivu. Podle lustračních listin, kde je častěji jmenován jako Herkules Juncker, se narodil v roce 1731 v německé Mohuči a roku 1743 tedy ve 12 letech vstoupil do Harrachova pěšího pluku (tehdy pluku maršála Neipperga). Z lustračních listin vyplývá, že již po třech letech vstoupil do důstojnického sboru: od roku 1746 byl praporečníkem, 1749 poručíkem, 1752 nadporučíkem, 1763 kapitánporučíkem a od roku 1766 hejtmanem. V témže roce byl poslán do Fuldy ve věci verbování rekrutů v říši.
Roku 1769 byl pak za vojenské zásluhy během mnohaleté nepřetržité služby císařem povýšen do šlechtického stavu s titulem Juncker z Rollsforfu a byl mu udělen erb. Z nobilitačního spisu se dočteme, že Anton Juncker sloužil již 26 let od píky u pluku polního maršála hraběte Neipperga, celých 23 let pak jako důstojník. V nizozemské válce (v únoru 1747 pluk dostal rozkazem vyrazit do Lucemburska do války proti Francii) se účastnil 3 tažení a v poslední pruské válce všech kampaní. O jeho odvaze svědčily zranění, která nosil na svém těle.
Jeho zemřelý otec byl 3 roky legačním tajemníkem u markýze de Prié (Hercule-Louis Turinetti markýz de Prié), který byl vyslancem zemřelého císaře Josefa I. v Římě (1708), později kabinetním tajemníkem mohučského kurfiřta arcibiskupa hraběte Lothara Franze Schönborna (1694 - 1729), v jehož službách se účastnil různých říšských komisí až se nakonec stal mohučským dvorním a vládním tajemníkem než zemřel. Dědeček byl francouzským podplukovníkem pod Ludvíkem XIV., jehož koruna byla nyní spojencem rakouského dědičného domu. Pradědeček byl dvorním radou kolínského kurfiřta.
Z matčiny strany pak zámožný bankéř Weizel z Mohuče vypomáhal ve válečných dobách císařským i říšským jednotkám penězi a matčin bratr byl nedávno zemřelý dvorní kancléř knížectví Fulda (viz Junckerova cesta do Fuldy ve věci verbování v říši). Jeho další příbuzní byli v současnosti částečně tajní nebo dvorní radové v Mohuči.
V německé Mohuči se narodil rovněž další důstojník Harrachova pluku, jeho rod pocházel z francouzské šlechtické rodiny z Perigordu: Karel de la Renotiere (1739 Mohuč - 1815 Olomouc). Také on byl za vojenské zásluhy povýšen roku 1782 do rytířského stavu s titulem z Kriegsfeldu. Roku 1777 se pak v nedalekých Hustopečích nad Bečvou oženil s dcerou majitele tamního zámku a novojičínskou rodačkou Marií Johanou Teklou Pagáčovou z Paburga (1756 Nový Jičín - 1806 Olomouc). Zanechali mnoho potomků a ti žijí na Moravě, v Čechách a v Rakousku až do dnešních dnů.
Kunínský Herkules, hejtman Anton Benedikt Juncker z Rollsdorfu svůj vlastní rod nezaložil, zemřel svobodný a bez potomků ve věku pouhých 46 let dne 6. března 1777 v Brně, kde se v této době nacházela rovněž jeho granátnická kompanie. Jeho tělo bylo uloženo u brněnských kapucínů vedle známých i méně známých těl příznivců a podporovatelů kláštera. Proč právě zde, to zatím neumíme říci.