Byla to velká událost: 4. října 1845 projížděl Kunínem arcivévoda František Karel, bratr císaře Fedinanda V. Za tři roky se jeho syn František Josef měl stát novým rakouským císařem... Na své cestě Moravou a Slezskem byl pozdravován obyvateli zemí, majiteli panství, úředníky a vítalo jej bezpočet oblouků a česných bran. Nejinak tomu bylo u kostela v Kuníně, kde vyrostla velmi důmyslná a krásná čestná brána, sestavená z polního a zemědělského nářadí, ze všech druhů obilí, zeleniny a ovoce. Jeho císařská a královská Výsost byla uvítána majitelem panstvím, duchovenstvem a úředníky. Podoba triumfálního oblouku byla zaznamenána na kresbě novojičínského malíře Gustava Seiberta a majitel panství Friedrich Emil Schindler si nechal na památku události vytvořit také litografii. Jedna kolorovaná litografie se nacházela až do války také na zámku v Kuníně a dnes ji nalezneme ve sbírkách Ostravského muzea.
Litografie se podařilo nalézt také v pozůstalosti paní Dr. Judith-Marie Schindler von Kunewald, zemřelé poslední členky rodu a pravnučky Friedricha Emila Schindlera. A s nimi také důkladný "Vysvětlující popis předmětů použitých k výzdobě triumfálního oblouku zřízeného k poctě Jeho císařské a královské Výsosti arcivévody Františka Karla v Kuníně roku 1845." Takto zní název vzácného dokumentu a poprvé tak s ním můžeme čtenáře seznámit.
Úkolem bylo vystavit k podívané všechny produkty zdejšího polního a zahradního hospodářství a ostatních odvětví hospodářství a k tomu všech potřebných nářadí. Na podkladu z klestí z jehličnatých stromů se nacházela následující výzdoba:
Na věžích se nacházely vlajky v rakouských a moravských zemských barvách; věžní cimbuří z cihel; terče ze srpů, v jejich středu velké nádoby na mléko; to celé bylo obklopeno věnci z květin; - po stranách malé věnce z listí bílých topolů a zemědělské emblémy; hlavy hlávkového salátu, které pokračovaly také nad gotickým obloukem; květinové věnce, girlandy ze žluté řepy s hlavami hlávkového salátu; mezi nimi červená řepa; zplence ze zemědělských nástrojů; střídající se bílá a červená řepa. Na podstavci stojící polní a další zemědělské nářadí. Květinové věnce, brambory na šnůrách. V čele oblouku květinové koše s vidlemi a kosami. Věnec z listí stříbrného topolu; v jednom květinovém věnci uzavřená pozlacená iniciála arcivévody; kolovraty obklopené věnci s listím stříbrného topolu, síta na obilí; žlutá řepa ve formě třásní s tenkými konci, zelí pověšené obráceně.
Uvnitř oblouku na podstavci stojící všechny nádoby a nářadí mléčného hospodářství, nad nimi věnce z jablek, v jejichž středu velké misky z plodů potažené velkými švestkami s okrajem z jablek a šiškami z kukuříčných klasů, plněné ušlechtilým ovocem. Dále nahoře pokračování střapců z mrkve nebo žluté řepy, dále nahoře hrubý len, vyčesaný a ke předení hotový len, motovidla, hřebílka a pod. a také mísy na chleba pletené ze slámy.
Bylo to opravdu velmi důmyslné dílo, které představovalo všechny produkty vrchnostenského hospodaření: od cihel z panské cihelny až po proslavený šlechtěný kravařský skot, který stál vystaven opodál. Vesnice a panství v Kuníně se mělo čím pochlubit a slavobrána pro arcivévodu neušla pozornosti dobového tisku, který ji neopomenul mimořádně vyzdvihnout. Však se adoptivní vnuk kunínské hraběnky Friedrich Emil Schindler (1809 - 1867) za své národohospodářské výsledky dočkal od císaře roku 1859 povýšení do šlechtického stavu.
Cesta arcivévody do Kunína vedla z nedalekého města Nového Jičína. Zde navštívil továrnu bohatého soukenického podnikatele Karla Friedricha Döppera (1792 - 1864), aby se potěšil její moderností a věnoval pozornost všem částem její výroby. Podnikatelova sestra Marie Döpperová byla manželkou bohatého novojičínského krásnobarvíře Karla Leopolda Pfundhellera (1814 - 1890) a byla tak švagrovou Friedricha Emila Schindlera. Arcivévoda poté, co vykonal přehlídku nastoupeného batalionu pěšího pluku Schmerling, který nastoupil na náměstí a prohlédl si vystavené proslavené vozy, známé jako neutitscheinka, od továrního výrobce Brossmanna, pokračoval dále v cestě na Fulnek. Vlastně ještě "posvačil na vidličku" na náměstí v kavárně a hostinci U Zlatého jelena. Hostinský Augustin Faschang (1787 - 1856) měl za manželku Karolinu Pfundhellerovou (1793 - 1862) a ta zase byla tetičkou Ernestiny Pfundhellerové (1816 - 1905), manželky Friedricha Emila Schindlera. A pokud byla "svačina na vidličku" po starém novojičínském způsobu, víme, že to pak must být rohlík a sklenička slivovice...
Pak už následoval Kunín a Fulnek. Ve Fulneku, kde byla postavena také velmi vkusná brána, si arcivévoda prohlédl městský kostel, soukenickou továrnu Herzmansky, umístěnou v bývalém Knurrově paláci, Regnierovu strojní továrnu a velmi příznivě se vyjádřil o vnitřním zařízení a výrobcích.
Na další cestě byl arcivévoda pozdraven na hranicích panství Odry a Hranice na Moravě u slavnostně vyzdobené pyramidy a o šesté hodině věčer měli příležitost arcivévodu spatřit již obyvatelé města Hranice. Před zámkem stála impozantní umělecky postavená triumfální brána a hudba pěšího pluku prince Emila zahrála státní hymnu, zde byl očekáván vrchnostenskými úředníky, u pyramidy pak židovskou obcí a na náměstí u pyramidy zdobené vlajkami také představiteli města. Nakonec u pošty, kde přenocoval a u níž jako čestná stráž nastoupila kompanie pěšího pluku "Kaiser", byl uctivě očekáván již všemi autoritami. Město bylo ozdobeno festony, draperiemi a květinami, všechna okna byla zdobena vlajkami a arcivévodu vítaly tisíce obyvatelů. Večer bylo město svátečně osvětleno a na jeho počest byl za doporovodu hudby pěšího pluku prince Emila vypraven pochodňový průvod.
Následující den 5. října se arcivévoda zúčastnil přehlídky 3. batalionu pěšího pluku "Kaiser", navštívil budovu krajského úřadu a odebral se ke svátečně vyzdobeným železničním viaduktům u města Hranice, kde byl očekáván řediteli a úředníky Severní dráhy. Arcivévoda si viadukty prohlédl a ředitelům a úředníkům vyslovil svou pochvalu za velkolepou stavbu. Odtud již odjel do údolí Teplic a svou pozornost věnoval tamní propasti, do které sestoupal se svým doprovodem až na její dno. Po obědě, kterého se účastnili šéfové civilních a vojenských úřadů, opustil Hranice a přes Lipník nad Bečvou se vydal do Kroměříže.
A pokud se ptáte, co návštěvě Kunína také předcházelo, zde je stručný popis:
3. října ráno arcivévoda opustil Těšín a odebral se do Frýdku. V Bašce, kde se nacházely arcivévodské železárny, byly na impozantním čestném oblouku postaveny stovky horníků s hudbou a arcivévodu vítal tamní arcivévodský kamerální ředitel v čele všech hutních úředníků. Ve Frýdlantu na hranici Přerovského kraje byl již očekáván přerovským krajským hejtmanem. Zde si prohlédl tamní železárnu, náležející olomouckému arcibiskupovi. Ve Frenštátu pod Radhoštěm byl přivítán magistrátem, nastoupeným u triumfální brány a na hranicích panství Valašské Meziříčí, kde se nacházela rovněž triumfální brána, byl očekáván vrchním ředitelem panství Josefem Drobnikem.
Na cestě z Rožnova do Valašského Meziříčí byl arcivévoda na všech místech uctivě pozdravován duchovenstvem, školní mládeží a obyvateli obcí, kteří stáli postaveni ve špalírech podél cesty. Ve Valašském Meziří přenocoval v zámku hraběte Kinského, na náměstí nastoupila jako čestná stráž kompanie pěšího pluku Schmerling, a to z batalionu, který byl posádkou v Novém Jičíně, a během oběda hrála městká hudba. Večer bylo slavnostně vyzdobené město osvětleno.
4. října si arcivévoda prohlédl vrchnostenský dvůr u Valašského Meziříčí, který byl vybudován podle vzorných pravidel hospodářství a vyrazil směrem na Nový Jičín. Na hranici panství Valašské Meziříčí a potom na hranici mezi panstvími Starý Jičín a Nový Jičín byly postaveny čestné brány, při niž nejjasnějšího prince uctivě pozdravovali vrchnostenští úředníci, duchovenstvo, školní mládež a obyvatele obcí.
Ale ta nejzajímavější slavobrána jej čekala právě v Kuníně...
PhDr. Jaroslav Zezulčík