Osudy zámecké knihovny Fulnek
Rukopisný podpis „Joseph comte de Würben“ byl objeven v rámci provenienčního průzkumu, který proběhl roku 2020 v historickém fondu knihovny Slezského zemského muzea. Jako majitel vpisku byl identifikován poslední majitel panství Fulnek Josef Václav hrabě z Wrbna a Freudenthalu (1738–1819). Celkově bylo nalezeno 137 knih opatřených jeho podpisem. Na knihách se velice často nacházela též jednotná signatura skládající se z majuskulní řady „A–F“, římských číslic, minuskulní řady „a-c“ a arabského čísla. V knihovně Slezského zemského muzea bylo dále objeveno dalších 436 svazků označených pouze touto signaturou. Její původ a spojitost se zámeckou knihovnou Fulnek však bylo nutné potvrdit. Stejně tak byla na místě úvaha, zda se na akvizici knih podílel jen rod z Wrbna a Freudenthalu nebo i další vlastníci fulneckého panství.
Zámek Fulnek patřil rodu z Wrbna a Freudenthalu v letech 1622-1788. Zadlužené panství prodali Wrbnové rodu Czeiků z Badenfeldu a ti jej vlastnili až do roku 1842. Torzo knihovny je složeno ze svazků vydaných v letech 1554–1810. Vyvstala tedy otázka, zda je možné označit sbírku jako wrbnovsko-czeikovskou. Na první pohled se totiž v knihách žádná czeikovská provenience nenacházela. Hypotetická byla zpočátku možnost, že s rodem Czeiků z Badenfeldu má spojitost vpisek „H X von Hauer“. Potvrzení přineslo až studium vídeňských periodik. Jako původce vpisku byl identifikován Heinrich Xaver von Hauer (* 1775), mladší bratr Kateřiny von Hauer (1773–1855), která byla manželkou Karla Josefa Czeiky z Badenfeldu (1764–1842).
Původce signatury však stále nebyl znám. Pochází signatura již z doby Wrbnů anebo takto knihy označili až Czeikové z Badenfeldu? Jistým vodítkem byla zmínka Adolfa Turka v publikaci Fulnecko (1940) o existenci knihovny Marie Anny Lamingerové z Albenreuthu (1686–1740), manželky Josefa Františka z Wrbna a Freudenthalu (1675-1755), v jejím pozůstalostním soupisu se měl nacházet i seznam knih, jež měly nést označení „A–F“, což by odpovídalo zmíněné signatuře. Inventář je však v současné době nezvěstný a není proto možné porovnání s fyzicky dochovanými tituly.
V výše uvedeného vyplývá, že signatura pochází pravděpodobně z doby wrbnovské. Czeikové tento starší lokační systém patrně využili, avšak knihovnu v průběhu svého působení na Fulneku reorganizovali, proto tematická skladba, tak jak je popsána v Turkově publikaci v poznámce pod čarou, již nesouhlasí.
V závěru průzkumu zbývalo zodpovědět otázku, zda je možné určit čistě wrbnovské a czeikovské akvizice. Pomohl opět archivní průzkum. Díky pozůstalostním inventáři Václava Josefa Michaela z Wrbna a Freudenthalu (1709-1755), dochovaném v Moravském zemském archivu, bylo možné identifikovat řadu knih opatřených pouze wrbnovsko-czeikovskou signaturou.
V závěru tedy bylo možné shrnout, že z 573 titulů tvořících torzo fulnecké knihovny je 137 knih prokazatelně wrbnovského původu. U velkého množství svazků vydaných mezi lety 1748 (rok vydání poslední podepsané knihy) a 1788 (rok prodeje zámku Czeikům z Badenfeldu) však nabytí jednoznačně určit nelze. S výjimkou titulů zapsaných v pozůstalostním inventáři Václava Josefa Michaela a identifikovaných fyzicky v současném fondu knihovny Slezského zemského muzea, mohou knihy vydané v daném časovém úseku pocházet z majetku Wrbnů, ale též Czeiků. Tituly vydané po roce 1788 jsou s největší pravděpodobností již ryze czeikovské.
Torzo zámecké knihovny rodu z Wrbna a Freudenthalu a rodu Czeiků z Badenfeldu
Jak již bylo napsáno, z celkového počtu 573 titulů, které tvoří torzo zámecké knihovny hrabat z Wrbna a Freudenthalu je vlastnoručním podpisem Josefa Václava hraběte z Wrbna a Freudenthalu (1738–1819) označeno 137 knih. Podpis je umístěn zpravidla v horní části titulní strany, případně ve středu stránky mezi názvovými a autorskými údaji. Pouze knihy označené tímto provenienčním znakem je možné s jistotou identifikovat jako původně wrbnovské. Nejhojněji je zastoupeno právo, próza a poezie, dějiny, a to především dějiny států a kroniky, náboženství a vojenství. Z dalších oborů je možné zmínit zastoupení děl politických, genealogických či filozofických. V řádech několika kusů se pohybuje gramatika, fyzika, alchymie a chemie. Zbývající svazky nesou na přídeštích či titulních stranách signaturu pravděpodobně wrbnovsko-czeikovského původu. V nejhojnějším počtu se v této převažující skupině zachovala prozaická literatura čítající necelých 180 titulů. Hojně zastoupeny jsou zejména memoáry, biografie a sbírky korespondencí, dále se vyskytují polemiky či pojednání nejrůznějšího charakteru. Nedílnou součástí jsou též práce antických autorů. Pochopitelně je opět silně zastoupeno právo. Příslušníci rodu z Wrbna a Freudenthalu zastupovali u dvora vysoké posty, a proto pro ně bylo vzdělání v právní oblasti klíčové. Pro chod panství byla nepostradatelná zemědělská a hospodářská literatura a též publikace věnované zvěrolékařství. Pro vzdělání sloužily knihy příručkového charakteru, tedy nejrůznější slovníky, gramatiky, mluvnice a jazykové příručky. V počtu nad deset titulů uchovává torzo knihovny díla z oboru historie, ekonomie, vojenství či přírodních věd. V počtech jednotek je k nalezení náboženství, politika, chemie, technika, umění, genealogie či lékařství.
Mgr. Bára Nebeská (oddělení zámeckých knihoven Knihovny Národního muzea)
